Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (928)

plakát

Mute (2018) 

Je zvláštní, že ačkoliv dává Netflix tvůrcům poměrně volnou ruku, nikdy z jejich filmů nevyleze něco, co bych si chtěl pamatovat dýl než dvacet čtyři hodin. Duncan Jones si střihnul další sci-fi (ze světa Moonu… poněkud zbytečně) a místo realizace velkých vizí a snahy vykřesat z filmu maximum vidíme jenom napodobeninu Blade Runnera bez nosnýho příběhu s absencí scén, jež by vám utkvěly v hlavě (průběh vyšetřování je bez náboje a napětí… a trvá přes osmdesát minut, než začne trochu bavit). Postavy k tomu všemu jsou hodně nesympatický a krom Skarsgårda se všichni chovaj jak naprostí kreténi. Zklamal mě i Clint Mansell se svým soundtrackem. Je sice fajn, že ze světa srší určitá zvrácenost, že krví ani kurvama se nešetří, ale pokud je právě tohle ten důvod, proč dobří filmaři chodí k Netflixu, měli by zvážit, zda není lepší točit pro Hollywood v PG13 velký příběhy, spíš než točit nudu pro R-kovej rating. (zatím jedinej Fukunaga dokázal natočit pro Netflix naprosto komplexní filmovej zážitek se vším všudy). Seriály má Netflix parádní, ale filmy jim zatím moc nejdou – snad to prolomí Scorsese!

plakát

Gerald's Game (2017) 

Celý to působí i vypadá jako epizoda ze seriálu "Věřte nevěřte"!

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Stojím si za tím, že je Prometheus parádní sci-fi - svým logickým excesům navzdory. Covenant ovšem nejenže boří všechno v Prometheovi nastoleno, ale ničí i jedno z nejikoničtějších monster filmovýho plátna. Do toho scénáristé přisazují tuny dalších nelogičností v čele s neskutečně tupou posádkou, ve který nejde fandit absolutně nikomu. A tak sledujeme bandu idiotů ,kteří se pod parou vlastní tuposti nechávají zabíjet hlava nehlava, Fassbender si za flétny kuchtí příšery ve sklepě a divák jenom zírá, proč se to všechno děje. Osobně jsem chtěl vědět víc o "stvořitelích" a jejich "ráji", spíš než o vzniku vetřelce, kterej vůbec nedává smysl! Scott těžce nedokázal umíchat filozofickou sci-fi s komerčním blockbusterem a vzešlo mu z toho jedno velký beztvarý lejno.

plakát

Zabiják & bodyguard (2017) 

Díky trapnýmu rádoby tvrďáckýmu soundtracku se film v určitých pasážích tváří smrtelně vážně, díky čemuž jeho nadsázka vymizí a stává se z toho rutinní sračka bez vize a nápadu. Když ale hraje cokoli jinýho, rázem je z toho "buddy movie" pecka plná hravosti a nápadů... a to je asi tak dvacet minut filmu!

plakát

Mlčení (2016) 

Silence trpí na to, že postrádá výraznější soundtrack, stejně jako křesťanství trpí na to, že nedává smysl. A tak film jako komplexní artový medium brutálně nudí díky absenci jedný z nejdůležitějších uměleckých složek a pomateným křesťanům přejete smrt už v úvodních minutách. Sice jsem v průběhu "neodpadnul", zato jsem řádně trpěl (aniž by názor na náboženství měl přímej dopad na konečnej dojem z filmu). Kamera skvělá, herci bezchybní, režie jakbysmet, ale tam to končí!

plakát

Zrození národa (2016) 

Tak hrozně moc by to chtělo slávu a uznání, až je to místy k smíchu. Podobný selhání jako Free State of Jones!

plakát

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016) 

Každým rokem a každým novým filmem se z Burtona vytrácí všechno, čím se v osmdesátkách/devadesátkách proslavil. Jeho novinky jsou víc a víc tuctovější, neoriginální a jeho legendární nápaditost, smysl pro stylizaci i schopnost vyprávět prostě uvadá. Miss Peregrine's Home v první polovině diváka úspěšně háčkuje skrze zajímavej příběh a fungující zacyklenej svět, každou další minutou jde ale film do prdele a z hlediska logiky vám ve finále nezbude víc než prázdná láhev Whisky.

plakát

Můj kamarád drak (2016) 

Pete měl smůlu, přišel o rodinu a vyrostl v lesích. Pete si tam našel mazlíčka, jmenuje se Elliot. Elliot má taky mazlíčka, je jím právě Pete. Elliot je ovšem drak a tak se to jednoho dne prostě posere! Fajn kamera, pěkný efekty a skvělá technická stránka nemá šanci zachránit jinak neskutečně předvídatelnej děj, stupidní šablonovitej soundtrack a celkovou příběhovou vyčpělost. Nemá cenu omílat jednu story milionkrát, když to jediný co jde nahoru, je právě technický zpracování! A o hodinu později přijde Happy End!

plakát

Obr Dobr (2016) 

Spielberg si po třiceti filmech vysloužil první dvojhvězdu a první vyloženě nepovedenej film, kterej ač je pohádkou pro celou rodinu, v žádnym myslitelnym aspektu nemá šanci zaujmout děcko, natož pak diváka dospělýho. Přitom mě osobně v rodinný poloze seděl vždycky možná i víc, než ve sci-fi nebo válce (ET, Hook, Empire of The Sun (jo, i to je spíš rodinný než válečný), Tintin, ale třeba i AI), The BFG je ale bohužel zoufalá nuda postrádající i onu pověstnou spielbergovskou hravost.! Měl by rychle natočit Mnichov II... nebo tak něco.

plakát

The Siege of Jadotville (2016) 

Když pro Netflix točil Fukunaga, vytřískal z minimálního rozpočtu (6 milionů USD) tématicky, obsahově, herecky, režijně i technicky film, kterej to dotáhnul do TOP desítky toho nejlepšího, co jsem kdy viděl. Nevim sice jak velkej byl rozpočet pro Jadotville, ale je zjevný, že tady to o penězích tak úplně nebylo. Totiž debutující režisér, byť je údajně velmi schopnej klipař a reklamář, právě v režii dost selhává. Zaměřte se na davový záběry, kdy určití členové armády útočící na Jadotville jenom hloupě čumí a vlastně neví, co mají dělat. Film postrádá (vzhledem k tématu) i adekvátní napětí a ani práce s postavami není na takový úrovni, abych se o kteroukoli z nich nějak zajímal. Dokonce ani akce nemá moc co nabídnout. Rozhodně z toho šlo (i přes limitující rozpočet) vytřískat mnohem víc – víc napětí, emocí a třeba i vizuálních hrátek (film nemá žádnej ksicht). Ale zřejmě nešlo o velký ambice, jako spíš poukázat na méně známej konflikt, o kterém většina lidí nemá vůbec ponětí.