Styxos

z toho coveru bych čekal milou road story o tátovi a synovi a ono tak na jednu stranu i je, ale každá mince má dvě strany... ten film není vůbec jednoduchý, vlastně bych řekl, je naprostým zrcadlem života a není klasickým bijákem v pravém slova smyslu - Eastwood sice hraje policajta, ale ten je na hony vzdálený Harrymu a Costner si nazul boty, který taky úplně moc nenosí. A to je jeden z těch důvodů, proč jim to vyšlo. Dokonalý svět je totiž naprosto atypický, když máte v jednom filmu Eastwooda a Costnera automaticky by to mohlo svádět k akčnímu thrilleru něco ve stylu Nelítostného souboje nebo Uprchlíka. Ale všichni u tohohle snímku byli géniové a vzniklo existenční drama o otcích a synech, o otcích chybujících a synech strádajících a žíznících po otci. Drama o tom, že některý jizvy se nezacelí a člověk si je nese celý život a zasevá je dál. Je skvělý jak se premisa o únosci a rukojmím změní v příběh o chlapci, kterého máma drží zkrátka a kterému tak bolestivě moc chybí otec... kterému taky chybí otec. A hlavně je to film o tom, že oči dítěte jsou jiné než oči dospělého a že dětská láska dokáze proměňovat a že nikdy není pozdě na to udělat některé věci jinak.

když jsem v roce 2006 vyrážel do kina na Casino Royale, tak mě ani ve snu nenapadlo, že vyrážím na něco jinýho než klasickou bondovku... a že to nebyla klasická bondovka, to už dneska víme všichni. Hlavouni spolu s Craigem a Campbellem tenkrát přišli s odvážným plánem Bonda ukotvit víc v realitě a neudělat z něj borce, co z každýho průšvihu vyleze z úsměvem na rtech jako Connery. A ostatně pomozme si jiným borcem - jak by to citoval Lazenby: "Tohle by se tomu druhýmu nestalo" tahle věta vlastně definuje Craigovu celou pěti filmovou šňůru... Craig a tým borců za kamerou a klávesnicí udělal to samý, co udělal Nolan pro Batmana... celýho ho redefinovali, vzali staré prvky (ty narážky na starý bondovky byly díl od dílu krásnější a krásnější, hlavně u Nčz,), nový prvky ukotvující Bonda v realitě, smíchali to všechno dohromady a výsledkem je pět filmů, z nichž se tři povedly na výbornou, jeden byl fajn a další bych nejradši zapomněl. Nechci spoilerovat, ale v rámci série se jedná o pět totálně revolučních filmů v rámci 60 letý historie. Je to pořád ten samý James Bond, který jezdí v Aston Martin, svádí ženy, zachraňuje svět, pije vodka martiny... jen tady se změní v rybáře a kovboje, co se rozhodne odejít do výslužby a musí vyrazit do další akce... jen ten motiv je tentokrát o dost osobnější. A víc prozrazovat nebudu. Snad jen, že i tou šílenou zbraní tvůrci tak trošku předehnali dobu a bylo by mrazivý film vidět o pár let později. Ten film je akční, dojemnej, má spoustu tajemství a perfektně završuje celou tu sérii s Craigem, kterej do toho dal totálně všechno. Už dlouho jsem z kina neodcházel s vědomím, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů v životě

Mare of Easttown - kdyby mi někdo před nějakými deseti lety řekl, že Kate Winslet (jako ta Kate Winslet z Titanicu) bude hrát v jedný z nejlepších detektivek dekády, asi bych si myslel, že to je vtip... jenže není. Je to reál. Takže jo Kate Winslet hraje v jedný z nejlepších kriminálek dekády. HBO po dlouhý době dokazuje, že tenhle žánr ještě umí dělat a asi je to jejich nejlepší žánrová věc od prvního Temnýho případu (na který se od tý doby marně pokouší navázat). Mare of Easttown nejen na Temný případ navazuje, ale zároveň ho strká do kapsy a odpovídá na něj. Obejde se bez nahotinek, temnoty, okultismu a dalších věcí, který tehdejší hit HBO dělaly hitem. Mare je totiž naprostým protipólem nejen Temnýho případu, ale především Yellowstonu - což byly seriály, který staví na mužským elementu a nazírání světa přes mužskou optiku. Mare je totiž něčím co bych nazval ženskou kriminálkou, kriminálkou pro ženy... což začíná nejen tím, že hlavní hrdinkou /vyšetřovatelkou/ je tu žena a mezi oběti patří ženy, ale taky tím světem, který Mare předkládá - koneckonců stačí si vzít její domácnost složenou ze tří generací - Mare, její máma a vnučka. Nemluvě o hrdinčině hlavním soupeři, kterým není zločinec ale máma jejího vnuka, která ji ho chce ukrást - získat do opatrovnictví. Pak tu jsou další prvky - prakticky minimum násilí, na kterým buduje atmosféru Sheridan. Mare víc staví na emocích, na vztazích a vlastně je tak místy víc sociálně rodinným dramatem než detektivkou, což se ve výsledku ukáže i na motivech pachatelů a výsledný pointě. A skvěle to funguje díky prostředí komunity, malýho městečka, kde se příběh odehrává Brad Ingelsby předvedl už o filmů Pryč od pece a Noční běžec, že umí psát, tady to potvrzuje a jde ještě dál. Už dlouho jsem u žánrovky nezažil tak silně využitý tajemství a jeho odhalování jak právě tady. Několikrát jsem si při sledování vzpomněl na pár let starou Pustinu, která se ve výsledku rozpadla pod rukama, na rozdíl od Mare. Mimochodem, už dlouho jsem neměl u žádnýho seriálu pocit, že koukám na něco, co se tak moc podobá mým knihám. Takže mi to udělalo dvojnásobnou radost.

Je zvláštní, jak člověk s odstupem doby a času dokáže některé věci docenit nebo se na ně dívat jinýma očima. A tak zatímco před 13 lety, kdy jsem byl středoškolák, co svět detektivek teprve objevoval, to pro mě byla fajn detektivka, letos to pro mě bylo neskutečný drama s obrovským přesahem. Na tom filmu musím obdivovat tu obrovskou civilnost a to jak, Affleck snímá Boston, kterej tu hraje obrovskou roli. Tu civilnost místama dost narušuje jinak super soundtrack Harryho Gregsona Williamse a když znáte ty knížky, přijde vám docela úsměvný, že hlavního hrdinu hraje takhle mladej herec (při čtení jsem si představoval možná Toma Hardyho, ale bratrská protekce je holt protekce ale hraje ho dobře ne že ne). Ale jinak je to herecky obsazený dost fenomenálně a skoro na dvou hodinách se tu rozehrává drama takřka antických rozměrů, kde zločiny z ranku kšeftování s drogami, zabíjení a zločiny na dětech tvoří jenom pozlátko - obal, aby se tomu mohl dát štempl detektivka. Ve skutečnosti je to totiž příběh o věcech, se kterýma se setkáváme dnes a denně. Je o velkejch morálních dilematech, o tom co je dobrý co je špatný. O výčitkách svědomí i o budoucnosti malý holčičky. A celý to funguje neskutečně silně a moc, takže konec vás zasáhne rovnou do srdce

Tenet - oj, jaký to byl opojný pocit jít zase po milionech let do kina. Smět si tam sednout a nechat se unášet tou obrovskou vlnou snění, kterou kinematografie a filmový plátno nabízí. Na rozdíl od koukání seriálů na monitoru či televizní obrazovce. A jaký to byl opojnější pocit si návrat do kinosálu odstartovat novinkou Christophera Nolana, který každý dva roky sází jeden klenot vedle druhého a říká vám u toho "Ať se vám líbí." Takže TENET... na tom filmu je moc moc vidět, jak moc Nolan miluje bondovky a jak moc by si chtěl nějakou sám natočit. A jelikož ho do týhle franžízy ještě nepozvali, tak si to prostě udělal pro svým. Tenet v jednom ze tří plánů takovou variací na bondovky - ovšem s dost netradičním bezejmeným hrdinou - tohle není agent, co vychodil prestižní školu v Anglii, patří mezi elitu a pak se přidal k MI5... tenhle jede tak trochu v duchu všichni hrajeme divadlo. Má výcvik, ale původem je odněkud z Dolní Lhoty, takže většinu času předstírá, že je někdo jiný. Ale rve se stejně efektivně jako Craig v Casinu - hlavně scéna v kuchyni. Jeho protipólem a tím, jak vypadá nebo se chová je v tomhle případě Robert Pattison, ktereje je tu neskutečnej a sympatickej. Což je věc, kterou jsem si po Stmívání myslel, že nikdy neřeknu, ale je to tak. Pattison si to krade pokaždý celý pro sebe a po Tenet se na jeho Batmana těším o dost víc. Někdy do půlky filmu to vypadá jako běžná bondovka/špionážní film - je tu spousta akce, hovorů v restauracích, dostávání se na nepřístupný místa. Všechno je zahalený tajemstvím - především ta technologie, jejímž prvotním projevem je to, že vám náboj vletí sám do komory... jenže se to postupně mění. S příchodem záporáka v podání fantastickýho Kennetha Brannagha, kterýho jsem se po Jacku Ryanovi bál, protože mi tam neseděl... ale tady byl skvělej. Byl to klasickej záporák v bondovským duchu, jen měl hodně lidský motivace, proto proč to všechno dělal. A tím se dostáváme k druhýmu motivu - a tím je časovka. Víme, že Nolan je posedlej nejen bondovkama, ale i hrátkama s časem a tady to posunul zase o kus dál - ostatně čas tu hraje roli od prvních vteřin a ani v těch posledních tomu není jinak. Jen se úplně nesnaží vysvětlovat zákonitosti toho všeho, což je věc, kterou asi dost lidí naštve. Mě nenaštval, ale v tomhle znám lepší věci - ať už je to Terminátor nebo Deja vu, který k tomu má nejblíž. Na druhou stranu se to snaží v tomhle módu vypadat opulentně, ale tak opulentně a epicky jako Inception to nevypadá. Ale i tak to za kino stojí... a s Inception se dostáváme ke třetímu módu. Řekl bych, že Tenet funguje jako takovej protipól k Inception, kde byla hlavním motivem otcovská láska k dětem. DiCaprio to celý dělal proto, aby se se mohl vrátit zpátky k synovi a dceři... tady když si odhrnete první dvě opony - bondovku a časovku, dostane temnej noirovej příběh o ženě/matce (Elizabeth Debicki), která chce získat zpátky svoje dítě ze spárů šílenýho magora/otce, kterej nemá žádný zábrany a která je pro mě hlavní hrdinkou tohohle filmu. A za účelem získat syna zpátky spojí síly/najme si hitmana /v kterýho se John David Washintgon ve finále mění/ a jeho parťáka, aby jí pomohli. Jen to vede přes dost složitej oblouk, kde se nehraje jen o záchranu syna, ale i o osud nás všech. A v téhle rovině pro mě Tenet funguje úplně nejlíp. Je to temný, drsný akční. A plný emocí. Tohle je asi nejemocionálnější Nolanův film ze všech. Možná to není jeho majstrštyk, ale za to kino to fakt stojí. Anebo je tu ještě jedna vrstva a je to celý delirium a hrdina leží na kolejích s rozbitými ústy a jeho únosci pořád zběsile otáčí nefunkční budík dozadu, aby byli pořád na začátku?

minulej rok jsem na to slyšel obrovský ódy, ale úplně jsem se k tomu nedostal. Až teď... a musím říct, že to je neskutečný. Fakt bych neřekl, že režisér pařeb (který jsem neviděl) jednou natočí jeden z nejlepších komiksovejch filmů, ale povedlo se mu to. Joker je fakt neskutečnej. Na Jokerovi s Nicholsonem jsem vyrostl a Heath Ledger byl v Temným rytíři fenomenální, ale to co předvádí Joaquin Phoenix během tohohle filmu je neskutečný. Celý je to vlastně koncert jednoho herce, kterej uvádí v život člověka na úplným dně, kterej přes destrukci a postupný odjišťování "pojistek" a zábran stoupá vzhůru a stává se symbolem hnutí, který je mu vlastně ve výsledku ukradený, protože mu jde o něj samotnýho. O jeho vlastní show. O nic víc. Na tomhle filmu je mrazivý to, jakým způsobem zrcadlí realitu chaosu, zmatku, každodenního spěchu a lhostejnosti člověka člověku. Zrcadlí anarchii, kterou se nepovedlo převést na plátno ani Nolanovi v Temným rytířovi, kterej se o to snažil fakt hodně. Což nepodtrhávají jen pouliční nepokoje a hromady odpadků, ale i burácivej soundtrack, kterej závidí i Hans Zimmer. Joaquin Phoenix si to fakt užívá, místy připomíná Nicholsona v Osvícení, skvěle mění antihrdinovy nálady z minuty na minutu, takže ze začátku je vám ho líto a postupně ne... ale stále žasnete nad tou jeho paranoiou, kdy nevíte, co je realita a do divadelní/filmová iluze ukazující svět v růžovejch barvách... ta ale postupně padá jako opona a nakonec zůstává ta hnusná realita plná násilí, krve a bolesti, z nichž povstává netopýr. Jo, Joker je origin v originu a docela mě mrzí, že Joaquin Phoenix nepůjde proti Pattisonovi a zůstane tak samostatnou jednotkou. Ale třeba jednou... žádnej film mi nevyrazil dech už takhle dlouho.

film, který se vrací do časů, kdy Mel Gibson válel ve filmech jako Smrtonosná zbraň a Odplata. Právě na ten druhý, jako kdyby Moje letní prázdniny navazovaly. Na scénu přichází (vrací se) stárnoucí profesionální zloděj, jehož poslední loupež v kostýmu klauna úplně nevyšla a dostává se do basy. Ale tohle není tak úplně klasická basa - když si to můžete dovolit, žijete si tu jako král. Anebo to království můžete pomalu rozvrátit v základech a dostat se ven. Na první pohled se to tváří jako střílečka s vychytralým zlodějem, co se umí ohánět bouchačkou... díky druhý lince s malým klukem a jeho mámou to všechno směřuje k dost mrazivý pointě, která celej film posouvá o stupínek vejš než to původně vypadalo. Tenhle film je stará škola - drsnej, nekompromisní, s hrdinou, co se s tím fakt nemaže a nebojí se zamazit si ruce krví... a udělat dobrej skutek, když je to potřeba. První půlka je trochu klidnější, aby pak film ve druhý půlce přepnul v parádní vybíjenou, kde to bouchá a pálí se ze všech stran. Řekl bych, že Richard Stark by z tohohle filmu měl asi radost. A jelikož Adrian Grunberg natočil špatně hodnocenýho posledního Ramba, asi zkusím i toho. Něco mi říká, že s tímhle režisérem bychom mohli bejt kámoši.

loňskej Rédl pro mě byl obrovský překvapení v žánru noir a zvlášť s ohledem, že se jednalo o domácí produkci. Byl jsem zvědavej, s čím scénarista Miro Šifra přijde dál... a odpověď dorazila letos ve formě Zrádců. Což je další Šifrův příspěvek do žánru noir, kterej přetejká barvama a je sluníčkovej (což zdůrazňuje žlutý auto a mikina jedný z postav), ale hluboko uvnitř je tmavej jak dehet a prohnilej až do morku kostí. Zrádci začínají úplně prostě - dva kluci, který možná každej den potkáváte na ulici, se rozhodli živit prodejem drog. A ten jeden ještě navíc donáší policajtovi z protidrogovky. To co začíná zdánlivě nevinně a jednoduše, se pak brzo začne hroutit jako domino a od nízkejch pater společnosti jde až nahoru, do světa báječných a bohatých, který mají svý tajemství, co si snaží řešit v rámci rodiny (tady jsem si vzpomněl na Chandlera). A v rámci šesti dílů vidíte, jak jsou jednotlivý lidi provázaný a že fungují jako organismus. Není to hra jenom na zrádce. Je to hra na manipulovaný a manipulátory, což byl hodně silnej prvek u Rédla (kdy si estébák pohrával s prokurátorem, co to myslel dobře). Tady už je to víc provázaný a víc propojený. A teprve v posledních dvou dílech poznáte, jak moc. Čím víc se odkrývají karty, tím víc zjišťujete, jaký byly skutečný úmysly aktérů a kdo je ve skutečnosti oběť. A kladete si otázky, kdo je tu hrdina a kdo jeho průvodce. A co je hlavní a z čeho mrazí je to, že tyhle věci se nám dějí dnes a denně za dveřmi našich domovů. Každý z nás nejspíš zná nějakého Davida. Imho musím vyzdvihnout celý herecký obsazení, hlavně Lenka Krobotová mě dostala a krade si to pro sebe. A pak ta titulní písnička nazpívaná paní Rottrovou je naprostá bomba. A strašně úžasný jsou momenty, kdy David sám sebe točí na kameru, čímž naskakuje jako by ich forma vyprávění. O anime vsuvce nemluvě. Tohle je fakt naprostá seriálová šleha a stejně jako u Rédla tak ani tady se mi nechce věřit, že to natočili Češi. Možná se fakt blížíme k době, kdy takový žánrovky u nás budou standartem.

Tarantinův mix šestákovýho krváku, westernu (svérázná pocta klasikám Sedm statečných a Tenkrát na Západě), divadelní hry (kde každý má svou roli, která se mění) a detektivky, v níž je za Velkého detektivka z rodu Sherlocka Holmese Samuel L. Jackson. První hodina a tři čtvrtě je naprosto dokonalá příprava šachovnice... a pak to celý vypukne. Precizně vypointovaný /několikanásobně ve formě domina/ a řádně krvavý finále.(což je docela "kontrastní" k aktuálnímu Tenkrát v Hollywoodu) A jako třešnička na dortu je tu ta perfektní chemie mezi Samuelem L. Jacksonem, Kurtem Russellem a Waltonem Gogginsem Ps: díky všudypřítomnýmu sněhu naprosto ideální film do vedra

na tenhle film se dá říct především jedno obrovský WOW. Možná za celou svojí kariéru mě Tarantino tak moc nepřekvapil jako tady. A když říkám, že překvapil, tak myslím, že pozitivně. A to fakt hodně. Ale ty důvody úplně prozradit nemůžu, protože tím pak propálím děj filmu... a to fakt nechci. Možná prozradím, že zábava je to pořád velká, ale zároveň je to Tarantinův asi možná nejdospělejší film, ale pořád je tu cítit velký srdce malýho kluka, kterej kdysi koukal na jeden starej film za druhým a toho ovlivnilo na celej život. Což je nejspíš jeden z důvodů, proč se film točí kolem herců a točení filmů. Najdete spoustu skvělý muziky, mraky odkazů na filmy reálný i fiktivní (prostřihy na Daltonovy filmy jsou naprosto skvělý a já bych třeba někdy viděl rád tu evropskou bondovku). DiCaprio a Pitt (ačkoliv si finále pak ukradne pro sebe) jsou v tom filmu naprosto skvělý a sehraný a i když mají nejvíc prostoru pro sebe tak zbytek tu má taky nějakou památnou scénu (pes, Bruce Lee, scéna, kdy Sharon Tate jde do kina na vlastní film je dojemná a zároveň dost smutná...)... a finále je naprostá pecka. A přesně v Tarantinově duchu. Pro mě je tohle asi největší filmový překvapení za dlouhou dobu a rád si ho v životě pustím ještě několikrát.