Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (24)

plakát

Chudáčci (2023) 

Lanthimos patří mezi mé oblíbené režiséry už od uvedení Humra. Nejzajímavější na jeho tvorbě je podle mě jeho schopnost se postupně film od filmu více a více etablovat do mainstreamu, zavděčit se širokému diváckému spektru a zároveň si udržet tvůrčí styl nezaměnitelný s jakýmkoli jiným současným režisérem. Poor things je obsahově rozsáhlé dílo plné tvůrčí hravosti,  inovativnosti a vizuální kreativity. Velmi novátorsky představuje pribeh o hledani mista v životě jedné ženy/dítěte se spoustou humoru,  dekadence,  infantilnosti i hloubky. Celé to pak stojí na Emmě Stone,  která je v top herecké formě a role Belly byla neopakovatelná příležitost prodrat se mezi nejlepší herce milénia což se také povedlo.  Její výkon je podle mě nesrovnatelný se všemi jejími předešlými filmy. Ve spojení s perfektní řemeslným zpracováním od scénáře až po výpravu vzniká jeden z nejnápaditejsich snímku minimálně za posledních deset let. PS. Neví nekdo kdo jsou to ti v názvu zminovani chudáčci?

plakát

Minulé životy (2023) 

Esteticky i emočně minimalistická filmová jednohubka pojednávající o nenaplněných vztazích a osudovosti životních rozhodnutí.  Naprostá absence explicitních scénaristických pojmenování dává snímku nádech tajemství a pocity hlavních hrdinů si domýšlí divák sám.  Vlastně až posledních patnáct minut dává za vznik skutečnému pojmenování pohledů, které tyto postavy na celou situaci mají. Civilní herectví Grety Lee naprosto skvěle sedí k tak trochu odměřenému vypravěčskému postupu a ve spojení s velmi detailní kamerou to celé pusobi organicky a v žánru indie filmů překvapivě i velice inovativně.

plakát

Všechno, všude, najednou (2022) 

Omlouvám se, ale ne. Rozumím cílům,  kterých se tvůrci snažili dosáhnout (s částečným úspěchem) ale bohužel tak rozštěpeně, že se celkový umělecký dojem po nadměrném množství scenaristicickych zásahů naprosto hroutí.  V tomto halucinogennim a na sílu neortodoxním díle se pracuje ve velmi polarizovanych rovinách s desítkami motivů, rodinnou dynamikou počínaje, a mývali pod cepicemi konče. Řemeslně (strih,  casting, efekty) to funguje jako "well oiled machine" a přes to všechno si přijdu jako svedek jednoho z nejhorších filmů co jsem v posledních měsících viděl.  Humor na úrovni 3. třídy ZŠ je proste přešlap a přesto jak se evidentně všichni herci nachází v životní formě se to celé hroutí pod paradoxní nekreativitou štábu. Nápady dojdou po hodině a ve snaze vytvořit něco výjimečného sklouzavame ke křeči,  nudě, trapným filmarskym rozhodnutim a co je nejhorší k nulovemu přesahu. Oscara bych pochopil za technické kategorie,  skousnul bych i herecké ceny, ale scenar a režie na mě působí jako výsměch mnohem ucelenejsi konkurenci.

plakát

Sociální síť (2010) 

Social network vyniká zejména řemeslně bezchybným scénářem, který bez zbytečné glorifikace vykresluje charakter Marka zuckerberga, specificky teda v počáteční fázi jeho kariéry.  V perfektních dialozích rozjíždí herecka dvojice Andrew Garfield a Jesse Eisenberg koncert bezpochyby na hraně jejich hereckých schopnosti a nastavují v roce 2024 ještě více aktuální zrcadlo společnosti.  Nápad facebooku vede k jisté kráse deindividuace a role Marka řešící své pocity křivdy všemi různými způsoby jen ne v reálném prostoru je na pozadí událostí a tehdejšího prulomu v oblasti sociálních sítí, které se od té doby spolecenky etablovaly ještě lépe než jejich tvůrci mohli čekat, velmi realistická a lehce divácky uchopitelná. Ve snímku se vyskytují motivy a filmová rozhodnutí,  která jsou pro pozorovatele ne zrovna pohodlná (těžko říct jestli k přihlédnutí k Fincherově tvorbe záměrně) a čistě subjektivně není premisa filmu něco co bych zrovna vyhledaval, přesto jsem si film moc užil a doporucuji.

plakát

Místo u moře (2016) 

Manchester by the sea je film který má potenciál zůstat v divácké paměti poměrně dlouhou dobu a chytit se myšlenek a pocitů, diky kterým zvládá být civilní a svým způsobem velkolepý v jednu chvíli.     Hlavní herecka dvojice Casey Affleck a Lucas Hedges získala role, pro ně jako stvořené a zhostili se jich oba s chirurgickou přesností a s citlivostí vyzobrazili částečně chladnou dynamiku vztahu strýce a synovce. Film i přes dlouhou stopáž vypráví velmi minimalistický příběh o ztrátě. Tento pojem "ztráty " je rozvinut v několika skvěle napsaných rovinach. Ztráta dítěte, ztrata milované osoby, rodiče, sebe sama, naštěstí bez přehnané melancholie. Film rozhodně doporučuji. Jedinou vytkou je stopáž, která může některé diváky trochu nudit

plakát

Lekce chemie (2023) (seriál) 

Lekce chemie je rozhodně zajímavý počin, který jsme už bohužel viděli několikrát před tím. Silně emancipační série s velmi talentovaným obsazením zejména v hlavní ženské roli, působí divácky atraktivně, rychle a zejména citlivě. Probírá se nutno říct trochu povrchně velmi závažnými tématy a scénář se občas jeví jako mírně naivní nebo až nedotažený do konce. Rozhodně všech osm dílů úspěšně drželo mou pozornost, ale v některých chvílích se nešlo vyvarovat srovnávání s dřívějšími, řemeslně kvalitnejsimi filmy a seriemi, což zásadně snizovalo celkový dojem. Závěrem film můžu doporučit fanouškům chemie, vaření a zejména historie lidských práv, kteří se mohou v poměrně svěžím námětu najít.

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Martin Scorsese je bezpochyby řemeslný mistr a Zabijáci rozkvetlého měsíce tento výrok s přehledem potvrzují. Od detailně zpracovaného velkofilmu, s precizní kamerou, režií a bezkonkurenčním obsazením se dá očekávat i skvělý celkový dojem, ten ale bohužel nepřichází. Šílená stopáž by s přihlédnutím k současnému kinematografickému trendu "nekonečných " filmů nemusela být na škodu, ale bohužel v tomto případě snímek prostě nebyl divácky atraktivní. Dynamika chamtivých bělochů, kteří ve své drzosti úplně zanechávají snahy ždímat indiány alespoň nenápadně, je na začátku svěží, trochu vtipná, trochu Tarantinovsky drsná a ironická, ale po čtyřech hodinách se všechny scenáristické triky tak trochu vyčerpávají a celé to spěje k monotónnosti. Dějové linky se opakují, zavěr je předvídatelný a nedá se vyhnout názoru že nejlepší část scénáře byl samotný námět. Závěrem bych konstatoval, že si film rozhodně zaslouží ceny kritiků, v čele s Lily Gladstone, která je pro mě herecký objev roku. Zároveň ale snímek nedoporučuji divákovi který není filmařský odborník, protože se pravděpodobně prostě bude nudit.

plakát

Film roku (2021) 

Ne moc vtipná satirická komedie s celkem zajímavou premisou. Snímek pojednává o absurditě současného přístupu k tvorbě filmů. Zejména o itelektuálním snobství současných režisérů a povrchnosti hereckých hvězd. Dream team legend mainstreamove kinematografie se rozhodne vytvořit nejlepší film (roku) ale zjišťuje že možná mají moc odlišné názory. Slabší scénář zachraňují herecké výkony v čele s Penelopé Cruz v roli excentrické režisérky. Trochu se to vleče, ale úplný propadák to není.

plakát

Společnost mrtvých básníků (1989) 

Lituju, že jsem to neviděl dřív. Už hodně dlouho jsem nezhledl nic lepšího. Ničím moc zvláštní námět se povedl převést na plátna a obrazovky podle mě téměř dokonale. Děj se točí zejména kolem skupiny dospívajících chlapců, kteří inspirováni novým učitelem vytvoří společenstvo a pomalu v sobě probouzí jedinečné nápady a různými způsoby se úspěšně i neúspěšně snaží vymanit z řad. Film k divákovi mluví v mnoha rovinách a dá se tedy na něj pohlížet více než jen z jednoho úhlu. Studenti chlapecké školy jsou perfektně obsazeni, stejně jako excelující Robin Williams v roli neortodoxního učitele. Snímek, jak jen citlivě to jde, hovoří o velmi vážných tématech a místo toho, aby rozhodnutí hlavních hrdinů nějak démonizoval nebo se snažil šířit osvětu, se snaží hledat v nich poezii (jak název snímku napoví). Film moc doporučuji.

plakát

American Horror Stories (2021) (seriál) 

Tvůrci seriálu American horror story vytvořili spin-off sérii sestávající z nezávisle stojících jednotlivých epizod. Takže v každém dílu (s výjimkou jedné dvojice) se setkáváme s novým příběhem a obsazením a také velmi odlišnou kvalitou zpracování. Od zlaté AHS éry (za mě do sedmé série) uběhlo už hodně času a tento projekt měl nejspíš oživit skomírající franšízu (což se bohužel nepovedlo) Neříkám že to je úplná blbost, některé díly byly dost zábavné, dojem kazí ty velké skoky v kvalitě. Co seriálu nedokážu odpustit je prznění Murder housu. Vážně nepotřebuju vidět pokračování něčeho tak dobrého, že i tvůrci snad musí vědět, že nedokáží, co se týče kvality, držet krok. Z první série nejvíce doporučuju díly Ba'al a Autokino a z druhé Aura a Dojičky