Clariss

Na depresivní táhle odpoledne mi tato rádoby komedie vskutku pomohla..pár desítek minut..od vyhazovu fabrikujícího redaktora až po jeho zhlédnutí videozáznamů z úmyslně navydařených svateb..ohraničený úsek filmu docela zabavil..ne úsměvně, nýbrž k odreagování. Tak za dva..

Bizarnost..ovšem ne k favorizujícímu umění surrealistického -s nuancí zháraného podvědomí- skvostu, který je kultem v tomto ohledu pohledu na žánr umělcovi tvorby..Apollinaire. Jak více se může jedinec lišit než pouhým jasným uvolněním myšlenek skrytých doposavaď, jenž pochopí dětská hrst vyčtených a jedinečných. Možná to ani není určené k pochopení, jen k pouhému nakročení do atypického světa druhého..možná jen k šokování..zapsání se do historie, což se stalo již samozřejmým. UMĚNÍ je..únoscem.

Opět být objektivní..kašlu Vám na to..ať nejsem sprostá. Bunuela teprve poznávám, ale myslím, že ho přeci jen nezavrhnu seznamovacím jeho posledním snímkem a budu pokračovat. Byl to humor místami mě zavděčeníhodný..příklad příklad..nic ve mně nezanechl..až na prostupující snové situace, které se zdály být tak přesvědčivé k volnému navázání s filmovou realitou. Toť vše.####o pár týdnu později...ZAVRHLA

Love meat.. Empaticky prohlašuji..takový cit je v každém z nás..my nejsme z masa? Pouhý podvědomý úkaz pohlížení na člověka jako na TO maso, které je obohaceno žitím pro druhého..skvost. Švankmajere, já Tě miluji.. za Tvou nadreálnou skutečnost, o kterou jsi obohacen..bláznem snad Tě někdo nazývá..ovšem ta Tvá jedinečnost je úchvatná. A zároveň nenávidím za to, že jsi se mi nepředstavil již dříve. Nejoblíbenější snímek.

Poetický dokument o konstrukci přístroje-LATERNY MAGIKY a o jejím způsobu zbrazení jednodudých výjevů v pohybu. Přístroj, jímž se lidé bavili již v 17.století. Vedle praxinoskopu, stroboskopu, jeden z nejstarších mechanických vynálezů pro filmový základ dnešní doby.

Promenádující hudba vážného stylu v doprovodu operního hlasového rozsahu zpěvačky, jenž je jakýmsi postem. K němu se vracející mé obavy a strasti z nepochopení celé plejády atypických kulisárních předmětů a líbivých kostýmů, které dodávají optiku jasnější rozhled do surrealismu vábivého křiku. Snaha nepochopit toto spíše hudební dílo klipového rázu než-li filmový artefakt je v povzdálí, z důvodu vidění pouze posledního díla z celé pentalogie režiséra Matthewa Barneyho u něhož se na chvíli můj zájem pozastaví a nebude řeč u prostoduché seanci.

Cítila jsem se místami jako v divadle, kdy ta nereálnost a prosté "nevěřím" sálá z načatého jeviště. Ano..roztomilá shoda náhod a promyšlená propojenost osudů vlastně všech postav filmu.. Bohužel nechybí časové natažení, kdy konec je pootevřen všem otazníkům dokořán. A naopak je postrádána plynulejší střihová průchodnost do dalšího témetického okruhu, kdy návaznost je poněkud vzdálená a nám nezbývá než jen suše tápat po přestřihnutých, smazaných a nebo nejhůře nedomyšlených dějových situacích. S chutí jsem nechala mé múzické nadšení pobrukovat s typickou tureckou pomádou tónů. Ovšem..nucenost a izolovanost mě vrátila zpět po doznění do pocitu dvouhodinového přežívání. Chm..

Víte proč tomuto pro většinu debaklu dávám tak vysoké hodnocení?Opomíjím nudnou asociační sleď, opomíjím zvrácenost rádoby kanibalistických choutek, kterých je tam na můj vkus pramálo, opomíjím bezobsažný scénář a opomíjím vlastně celý film. Povrchnost. Já totiž miluji. Kam se poděla ta objektivnost?Pche.. Ovšem když se zamyslím jako filmový teoretik(troufalé), dojdu k závěru, že řídit se pouhou dějovou konstruktivitou, která je tak diferenciální a pro tento případ značně obsažná v tom, tvůrcem zastihnout lásku z jiného pohledu, která hraničí se samotnou nenávistí, brutalitou, je nedostatečné a zanedbané pro rádoby aktivního diváka. Zamyslet se, prosím. Nonšalant averzovým myšlenkám vůbec. A co?

Mám jinou představu o humoru. Smát se jen proto, že někdo řekne prdel nebo hovno(zevšeobecněno) je.. jak bych to jen..primitivní?Ne, to nevystihuje správně tu nitěrnost na způsob ála dlaždič. To mi vždy jen navodí opovrhující úškleb ovšem až v křečovitý smích a to jen z důvodu hýkajících spoludiváků..někdy je to se smíchem jako se zíváním..uaaaaa

Animaci filmovou si většinou spojujeme nejen s inovační zábavou, ale také zábavou skutečnou, úsměvnou až za břicho se popadající. Není-li pravda, ovšem řídí se tím tady většina? Co je na tom tak vysoce hodnoceno? Ovšem, podle mě to bude nejspíš atypický nápad jak převést nejstarší krédo v historii snad vůbec: "Jdi si v životě za svým snem." do animovaného zpracování místami až reaálného zpozření momentů. Já čekala víc. Bylo to milé. Škoda jen, že má náročnost nebyla natolik uspokojena srandovními gagy jak očekávala.