otík

Na venkovním koncertě jistě panovala hezká (i když počasím studená) atmosféra a tak trochu to přešlo i do televize. Moderátor Rychlý nevadil, skupina Patrola Šlepeto uměla Hašlerovy písně krásně zahrát, pozvaní hosté také celkem slušní, takže určitě spokojenost. Ovšem pro diváky, kteří Hašlera moc nemusí nebo dokonce neznají, spíše průměr.

Překvapil mě výběr písní, zaznělo pro mě spoustu neznámých písní (novější?) a hlavně hodně pomalých, trochu jsem čekal staré taneční pecky, ale těch jsem se moc nedočkal. Mluvený projev je takový, jaký ho u Heleny známe - nemastný, neslaný, bez výrazného projevu. Hostů není kotel, trochu toho kecání mohlo být míň. Koncert totiž tím ztrácí šťávu. Celkově jsem tam postrádal tempo. Na druhou stranu nelze kritizoval 70ti letou babičku Vondráčkovou za to, že už nestíhá tak jak stíhala dřív. Třeba písnička se stepem byla výborná a kdybych dokázal takto tančit v sedmdesáti, tak bych byl dobrý. Takže ano, občas to chtělo možná jiný výběr písní, ale celkově za mně klobouk dolů na takhle čipernou důchodkyní.

Tradiční výroční koncert - ke stávájící sestavě jsou pozvání bývalí členové + hosté jako Ivo Smoldas, principál divadla Semafor Jiří Suchý a jeho pravá ruka Jitka Molavcová. Koncert probíhá způsobem že jsou představování různí členové kapely a jakoby těm je pak věnována píseň. Písničky jsou většinou známé, v dobrém provedení, jen mi přišlo, že ženské osazenstvo zpívá písně, které vůbec neznám a jsou docela těžké. Ale třeba to byl jen pocit, neb Pražák zrovna nejsem (chybí mi tak cca 300 km:-). Koncert se líbil, pro fanoušky kapely dobrá zábava.

Ačkoli Leone natočil pouze 7 filmů, každý z nich má za sebou tak bohatou historii, že se tomu nevyrovná ani 70 obyčejných filmů. A tento dokument důstojným způsobem mapuje jak jeho tvorbu, tak jeho život. Uvidíme spoustu ukázek z filmů, promluví jak sám Leone, tak jeho spolupracovníci a přátelé a samozřejmě nemůže chybět Morriconeho hudba. Dokument takový, jaký sice asi čekáme, ale i tak tam kvalita byla veliká.

Ennio Morricone sice nepatří k mým nejoblíbenějším filmovým skladatelům (vítězí Goldsmith, Poledouris, Horner, Zimmer, Powell, Williams), ale uznávám jeho velikost. Je to bezesporu legenda, která se výrazně prosadila nejen v evropských, ale nakonec i amerických filmech. Vedle toho také hodně koncertoval a ... prostě žil hudbou. Takové množství práce, jakou udělal Morricone, asi neudělal žádný jiný filmový skladatel. Klobouk dolů. A dokument to jen potvrzuje, ale takovou tou tradiční formou. Ale uslyšíme aspoň spoustu hudbu z Morriconeho pera.

Hezký dokumentík o jednom z největších francouzských herců. Škoda jen, že z valné většiny filmů jsou jen fotky, málokdy je k vidění ukázka. Ale uvidíme spoustu rozhovorů z Belmondova mládí i stáří. Užil jsem si to. Hudba: Benoit Canu

Anča a Pepík najdou nějakého podivína v pravěkém oblečení a dozví se, že je to jejich dávný předek ze staré doby přičarovaný do současnosti zlým bratrem z kmene Myšanů. Je potřeba ho dostat zpět do jeho doby a proč si přitom neudělat výlet do historie? A tak se naše dvojice dostane do dávné doby a je svědkem soupeření zlého šamana se svým dobrým bratrem. Dobrý, ale ne zcela jedinečný díl.

Ze začátku hodně rozvleklý případ vraždy důchodkyně, která se nečekaně vrátila domů a přistihla dva lupiče. Pak ovšem zasáhne do vyšetřování policejní inspekce v čele se šikovnou inspektorkou a začnou se dít divy. Díl vcelku podařený, ale přeci jen mu chybí jakékoli tempo, i když zákroky inspekce akční docela jsou.

Velmi slušný detektivní zápletka, kdy odhalit vraha dívky zavřené ve vzduchotěsném sejfu nebylo zrovna úplně jednoduché. Slušné vtípky, docela slušný prostor pro Chýlkovou a její osudnou chybu k jedné z podezřelých. Průměr, který ale potěší.

Tohle je výborný příběh o dvou čarodějných babkách, které mají zahradu, ze které se nedá utéct. A Anča a Pepík právě v takové zahradě skončí. Bude jim chvíli trvat, než přijdou nato, jak se ze zahrady dostat a čarodějnice obelstít.