Oshinobi

Nebylo to vůbec špatný. Jasně, bylo tam toho spousta opomenuto ze sociální a společenské roviny, ale o to seriálu zjevně nešlo. Šlo mu o vylíčení událostí z pohledu válečnického a zuřivosti a pro někoho možná temných stránek samurajů. A to se mu povedlo mistrně. Stejně tak si milovníci a obdivovatelé krásných samurajských zbrojí mori, kimon a celkově japonského středověkého prostředí přijdou na sví. Jenom poslední díl mi přišel takový moc zrychlený a stručný, z dění před Sekigaharou a snah Micunariho o sestávení spojenectví tam mohlo být o něco víc, tam to byly totiž hodně zajímavé šachy. Jediný, co mě ale chvílema celkem vytáčilo, byly komentáře od daných historiků k průběhům bitev, typu "krev tekla proudem a řev umírajících vojáků se mísil se zvuky o sebe narážejících mečů", nebo "byl to masakr" a tak, který zjevně měly znít jakože děsivě a fantasticky, ale ve výslekdu to vypadalo spíš hloupě. Já ti nevím, ale takhle podle m vypadá naprosto každá bitva, těžko se tam budou hodinu a půl v županech mlátit polštářema a pak se rozejdou domů, protože už je čas jít spát.

Příběh se nese v klasicky japonském melancholickém duchu s pomalejším tempem, důrazem na maličkosti a obrazové výjevy (obzvláště scény ve sněhu na začátku jsou vizuálně takřka dokonalé). Ve filmu se ale najdou i pár úsměvných momentů, ke kterým dochází při střetu 2 světů - v podobě Šimury, který pořád jakoby žil v době Edo, a zbytku společnosti, který se přizpůsobil měnícím se pořádkům. Závěr filmu poměrně překvapivý a takový trochu "ne-japonský", ale v mých očích na filmu neubralo. :)

Jet Li zase v jiné podobě - v brnění. Nejvíce bych asi vypíchl tyto dvě scény - nelítostná poprava zajatců, kde docházelo k zajímavému střetu morálky a chladného rozumu, a pak finální souboj 1 na 1, kde Jet ukázal naprostou extratřídu. To, s jakou syrovostí a ničivostí dělal techniky, sem ještě neviděl.

Skvělý Jet Li, v takovém kabátku Jackieho Chana, kde představuje jakéhosi naivního, lehce přitroublého dobráka... s dokonalými bojovými schopnostmi. Tahle kombinace mi přišla poměrně zajímavá. Výtečné bojové scény jsou tak protkány nevinným čínským humorem. Oproti hollywoodským filmům, kde Jet hraje samé drsňáky, to je zajímavá a příjemná změna.

Jackie Chan, jak ho neznáme. Přestože film i tak obsahuje svojí dávku humoru (především v první polovině filmu), tak ve druhé polovině se film velice zajímavě překulí do vážnější atmosféry, která vrcholí takřka epickým závěrem, kdy "i hlupák procitne." Vážná tvář Jackiemu sedí, a přestože to je první film, kde nesvede ani jeden souboj (což mě nejprve maličko rozesmutnilo), tak to ve výsledku vůbec nevadí. Kouzlo filmu leží jinde.

Jet Li v naprosto bestiální formě + krásný vhled do čínské kultury = famózní dílo. Doporučuji kouknout na prodlouženou verzi, která se o něco déle věnuje jeho dětství a především životu v té horské vesnici, kde si bude muset projít i jedním soubojem s jakýmsi bojovníkem z vedlejší vesnice.

Skvělý Jet Li, skvělé souboje. A opět, podobně jako u Tenkrát v Číně, i poměrně velká dávka humoru.

Nádherný, přenádherný válečný epos. Nechybělo tomu nic - akce, skvělé bojové choreografie, hudba, kostýmy. Doporučuji ale kouknout na nezkráceno verzi, která dohromady nabízí bezmála 5 hodin zábavy.

Velmi povedený historický válečný kousek, který dává nahlédnout do starého korejské (tehdy ještě hodně čínského) prostředí. Kromě scény s tygrem (:D) nemám co vytknout.

Ale jo, hodně zajímavý snímek, ukazující, jak důležitá je na bitevním poli psychika a víra ve vítězství. Samotná bitva je podaná velmi věrohodně a přestože se menšina brání proti ohromné přesile, tak důvod jejich odolávání má i svoje logické opodstatnění. Jedinou maličkost, co bych vytkl, je to, že i "Japonce" hráli Korejci, což sem nemohl moc strávit, protože to na tý jejich japonštině bylo hodně poznat.To ale běžnej divák asi ani nepostřehne.