Soupalka

Seriál je v podstatě standardní telenovela pro široké spektrum diváků různých věkových kategorií na téma jedné trochu rozvětvené a propletené rodiny. Počet manželských dětí se snaží překonat počet nemaželských a časem se to i daří, všichni se postupně milují nebo hádají, urážejí nebo usmiřují. Hodnotím vysoko ne proto, že by se jednalo o nějaký zásadní umělecký počin a intelektuál ať si raději určitě pustí Buňuela nebo dokument. Vysoké hodnocení si ale zaslouží filmařina v rámci daného žánru - skvělé obsazení i výborné herecké výkony včetně dětí, krásně vyvážené typové nastavení hlavních i vedlejších postav (u mne jednoznačně vede dědeček a babička), to jak nikdo není až na výjimky úplně špatný ani kladný a postavy jsou díky scénáři i hercům až neuvěřitelně reálné co do svých pohnutek, snů či rozhodnutí. Seriál opravdu nenudí. Za zmínku stojí i neošizená výprava a opravdu kvalitně a až nezvykle v detailu dotažený scénář (adaptace původně korejského scénáře). Je třeba zjevné, o co více dostal prostoru v této telenovele komediální talent a "živé" herectví Burcu Biricik ve srovnání např. s pozdějším seriálem Kuzgun, kde její postava je herecky více utlumená a, byť opět hlavní, je mnohem více mdlá.

Tohle stvori jen Rusko. Na misto srdceryvnych anglosaskych psychodramat o vycichlem manzelstvi ktera jsou jak pres kopirak tento film skutecne osvezi. Tady je poradny narez ktery si na svou dobu misty az nezvykle ostre a s nadsazkou utahuje z vesnickych vidlaku a pritom take nezvykle citlive resi takova ta rutinni temata stredni generace. Scenka s vyzehlenou kravatou, makeup i ohoz Natasi i prubeh "noveho rande" u reky a mnoho dalsich nema chybu.

Skvělé. Hlavně postavičky zábavního parku. Ale ten nekonečně rozvleklý závěr...

Kniha je dokonalá a opakovaně se k ní doma vracíme. Dokonce tak, že jsme dle jedné z jejích postav pojmenovali dceru. Film je ještě dokonalejší. Lepší alternativu toho, jak si představit středověk jsem zatím na plátně neviděla. Již mnoho let si myslím, že Markéta Lazarová zcela jistě patří mezi 10 nejlepších filmů co kdy v Čechách byly natočeny napříč všemi žánry.

Přemýšlela jsem, proč vlastně hodnotit plným počtem, i když je to relativně průměrný sportovně- filmařský počin. Asi proto, že miluju hory, moc ráda lyžuju a vím, jak to může být náročné. Filmy o americkém fotbalu a baseballu mne prostě neberou. Také proto, že se mi líbilo to civilní zpracování s herci - neherci. Ale především asi proto, že i po 30 letech si pamatuji nejen název a téma, ale i celou řadu záběrů a detailů z této dvoudílné minisérie, což svědčí o tom, jak na mne zapůsobila. Nedávno jsem si znovu pustila a uvědomila si, že to není jen nostalgie. Žádné festivalové eso to není, ale pro nás normální lidi i tak dost líbivé, s krásnou hudbou kdy vůbec neruší klidnější tempo a poměrně prostý příběh.

Ne každý máme na surově skandinávský popis toho, jak si své frustrace a výčitky řeší úspěšné ženy středního věku. Příběh značně znepokojivý a postavený na jedné hlavní postavě, které ty ostatní vlastně jen tak sekundují. Právě toto vypíchnutí hlavní protagonistky tak nějak ospravedlňuje její drsný a netečně egoistický postup v poslední třetině filmu, který by mi jinak úplně nezapadl. Možná i proto, že je pro nás, ženy středního věku, je námět tak nelichotivý tak neumím hodnotit lépe. U filmu mne oslovila hlavně kamera. Snímek asi může bodovat na festivalech a u "znalců", ale já si jinak na příbuzné téma raději pustím filmovou verzi první třetiny románu Rok vdovou od Johna Irvinga "Dveře v podlaze", který je mnohem milosrdnější. A nebo si knihu opět přečtu, pro dobrý pocit, až do konce....

Velmi turecké, velmi komorní a bez klišé ale divný casting i režie. Každopádně, další z tureckých romantických filmů, které tak nějak úplně nezapadají do masové produkce na ošoupané téma a který možná více ocení i pochopí lidé bojující s nějakou mentální poruchou. Ústřednímu páru (který hraje skvěle, především Cagatay Ulusoy) je ale poněkud zatěžko uvěřit lásku na první pohled i trvalejší osudový vztah. Tempo filmu se místy až velmi nelogicky střídá. Možná je to dáno seriálovou rutinou režiséra - jakoby točil seriál a z každého dílu vzal kousek a zároveň se tím snažil o kompaktní film složený z jednotlivých scén, tak jak jej umí třeba Francouzi. Turci tento film ale dost cení a možná je v něm i něco jiného, co nám uniká a jeho shlédnutí není úplnou ztrátou času. .

Je to trochu škoda - zajímavá zápletka i dobře nastavený základ u jednotlivých postav měly úplně jiný potenciál než výsledný paskvil, který z toho nakonec byl vytvořen.

Mám ráda dobové detektivní záležitosti. Na seriál jsem se těšila. Nakonec ale kostýmní provedení bylo zřejmě největším tahákem a má očekávání asi byla příliš vysoká a při jeho sledování jsem se vlastně dost nudila. I když řemeslně seriálu pravděpodobně nelze nic zásadního vytknout, celé zpracování na mne působilo jako schematický přepis knihy na plátno a postrádala jsem větší hloubku postav a interakci mezi nimi. Nevím jak dobře ten pocit popsat - asi jako kdybych byla nucena lízat skvělou zmrzlinu přes sklo na místo návštěvy útulné cukrárny s milou obsluhou, kde ta zmrzlina možná není až tak skvělá, ale má chuť.

Film ze zivota ilegalnich imigrantu v Londyne. Komorni snimek z doby kdy se v tureckych filmech jeste mohlo kourit asi urcite nepada do karegorie thriller nebo dobrodruzny film. I kdyz z nej obcas,ale jen velmi mirne, zamrazi.