Soupalka

Seriál asi hlavně o rodičích a dětech a děj má spád. Tentokrát jsem si opravdu dlouho zvykala. Veliké plus seriálu je 1) ne zcela předvídatelný děj a 2) herecký výkon hlavních představitelů.. Ale jinak jsem v tom opravdu našla jen pramálo co v jiných seriálech a chvílemi měla pocit, že sleduji něco mezi sitcomem, kriminalkou a společensky laděným dokumentem a scénariste v této souvislosti občas postrádali instrukce kterým směrem se vydat.

Viděla jsem nejdříve z rychlíku a pak normálně. Ani jedna projekce mne nijak zásadně neoslovila. Geniální myšlenka filmu se tak nějak rozpadá na něco, co mi přišlo překomplikované a zbytečně nesrozumitelné. Podle mne méně zbytečných scén, postav i drobných dějových odboček by film zpřehlednilo. Geniální věci mají být jednoduché... Ale asi je to "umění" a "Nolan" a film takový měl být a mást nás jak se jen dá a snažit se tak ukázat něco jiného. Každopádně z jeho filmů mi tento sedl nejméně. Interstellar také úplně nebyl film dle mého gusta, ale objektivně musím přiznat, že byl v podstatě geniální. Pattison je opravdu film od filmu lepší a lepší. Muzikanta a upíra asi opravdu čeká zajímavá kariéra.

Nabizi se jednoznacne srovnani - Podobne ladene co do tematu a obdobne obsazene jako Something in the rain. I soundtrack a tempo jednotlivych scen je obdobne, vyprava, cilova skupina divaku atd. Tim ale podobnost podle mne konci a jedna se jen o ramec. Serial se drzi jen jedne velmi strucne dejove linky a je takovy vice civilni a ve sve podstate i realnejsi. Nesnazi se zakomponovat i jina temata, rozhovory a jednotlive sceny jsou tocene v "realnem case" a celkove vyzniva velmi propracovane co do zprostredkovani emoci a deje. Vyhyba se dodrzovani klise za kazdou cenu coz paradoxne pomaha tomu, ze ustredni par , ktery zprvu trochu tak nejak nefunguje je nakonec mnohem uveritelnejsi a opravdovejsi. Hollywood by z toho zvladl udelat standardni nudny romanticky celovecerak a donutit mnohe spotrebovat par kapesniku. Korea proste umi emoce zprostredkovat lepe, i kdyz ji to zabere 16 dilu.

Proste jsem tu poetiku tentokrat nejak nedala. Cekala jsem neco uzasne vizualne ohromujiciho jako Hrdina a prisla obrazova galerie pro mne ne prilis dejove projenych scen a na film jsem se neumela soustredit. Ale asi i kdybych se umela lepe soustredit, hodnoceni neupravim. Z celeho filmu jsem predevsim obdivovala svadleny a vypravu co navrhla a sila kostymy i zavesy a zaroven desne zavidela hlavni predstavitelce jak vypada na prahu ctyricitky. Na vyssi hodnoceni nestacilo. Take jsem si nebyla nejdrive jista zda 4:3 je opravdu spravny format, ale to jak s obrazem film pracuje mne presvedcilo, ze zrejme ano. Osobne mi to nevadilo, spise naopak.

Opravdu tezke tema ke zpracovani a pro Armena dvojnasob. Neumim nez ocenit ze to aspon zkusil a mne se film a jak bylo nakonec vse pojate dost libil. Kazdopadne si jej pamatuji uz skoro 20 let, kdy jsem jej videla hned po dotoceni. Na jine filmy tohoto tematu jsem zatim nesebrala motivaci. Nebo spis odvahu. Kdyz si vezmu kolik zemi doposud (2021) neuznalo armenskou genocidu ....A take to ze prakticky polovina Armenu zije mimo Armenii a snazi se tak nejak zvenku udrzet v chodu zemi, ktera je prave diky plotum u Araratu i Nahornimu Karabachu v opravdu velke politicke a ekonomicke izolaci ... Nebo to, ze Armeni pro mne predstavuji mega sympaticky narod a malokde jsem se citila tak dobre jako prave v Armenii a nikdy nemela pocit ze jsem turista... no ale i to, ze dost obdivuji prederdoganovske Turecko 20 stoleti a jeho sebevedomi, tradice, rozporuplnost i pokrokovost... je mi to cele tak nejak strasne lito. Proste to nefunguje jak ma a zadny film to uz nespravi, byt byl sebelepsi.

Proč je tak složité tento seriál znovu zpřístupnit mladší generaci v češtině? Všechny 3 bloky jsou Francouzi opravdu poutavě natočené a z historického hlediska i hodně poučné.

K seriálu, který rozhodně není pro každého, mohl napsat docela dobře scénář i Emile Zola. Je inspirován knihou Gülseren Budayıcıoğlu "Inside the Medallion" (Madalyonun İçi) a vybranými reálnými životními příběhy těch, kteří si chodí ke specialistům rovnat hlavu a které do svých knih tato psychiatrička zpracovává. Samozřejmě asi až po doplnění o nutné romantické dějové linky, aby to bylo dlouhodobě ke koukání pro širší diváckou základnu. Podobně jako třeba jsou jejími tématy inspirovány další seriály (İstanbullu Gelin, Doğduğun Ev Kaderindir, Kırmızı Oda, ...). Každý z nás je trochu divný, ale v tom domě jsou nějak vyšinutí opravdu prakticky všichni a netrpí jen demencí. Je zde dobře popsáno, jak chování matky která neumí být matkou dokáže zlikvidovat štěstí v životě u všech jejích dětí a jak zároveň mohou být stále přesvědčené, že jim ukázala tu jedinou správnou cestu a nevidět, jak moc jsou nešťastné. Také jak je strašně obtížné z takového bludného kruhu vykročit, pokud je rodina pohromadě a jak je zároveň nemožné některé situace bez rodiny zvládnout nebo si vybudovat vlastní plnohodnotný život. Vypadá to neuvěřitelně a přehnaně. Kdo se ale někdy setkal se silně rozvinutou obsedantně-kompulzivní poruchou a nějakým způsobem byl nucen sdílet životní prostor s takovým člověkem asi přizná, že řada situací a chování není přehnaná a, naopak, ocení preciznost zpracování a herecké výkony. Hlavně u Merve Dizdar a Ezgi Mola, kterým občas hodně pomáhá místy opravdu dobrá kamera. Pro sledovatele telenovel - seriál není romantickou komedií u které si odpočinete a raději s tím ani nezačínejte! Ten, kdo hledá v seriálech něco jiného než standard, bude jistě (mile) překvapen kvalitou scénáře, hereckými výkony, kamerou a opravdu neotřelým tématem. Možná ale také chytne deprese.

Cizinku jsem sledovala celkem se zájmem cca do poloviny 4. série. Down the Rabbit Hole byl asi zlom, kdy mne seriál v podstatě přestal bavit a už jsem se k němu nevrátila. Nicméně, obecně hodnotím vysoko především díky řemeslnému provedení a díky výpravě - na rozdíl od spousty jiných kostýmních seriálových výtvorů (jako třeba Love in Chains (UA)) jsou kostýmy i zpracování romantických nebo válečných scén velmi věrohodné - každý kdo jezdí na koni nebo mává mečem, tak to i opravdu umí, každý je přiměřeně špinavý a opotřebený atd. Také jsem si velmi užila originální znění a střídající se přízvuky i slovní zásobu. Tato kvalita se v dabingu prakticky ztrácí a titulky ji nezprostředkují. Seriálu také podle mne hodně pomáhá, že se opírá o knižní předlohu a tím se mu daří se vyvarovat nelogičností a chyb ve scénáři bez ohledu na střídající se režiséry i scénáristy.

Seriál plný civilních a dospělých emocí a především jídla a pití. Zajímalo by mne, kolik herci během seriálu přibrali a zda jsou stolování a flámy opravdu tak nedílnou a nutnou součástí partnerského a pracovního života v Koreji. Resp. proč scénáristé nenašli jiný způsob jak by postavy mohly společně trávit čas a jak je potom možné, že jsou Korejci v průměru tak hubení. Za mne získává nejvíce bodů matka hlavní hrdinky, zpracování problematiky sociálního harašení v práci a vůbec celková sonda do života korejské nižší střední třídy. Věkově nevyrovnaný pár působí velmi uvěřitelně a skvěle se doplňují. Hudba i kamera se mi trefily do vkusu. Carla Bruni nebo Michael Bublé svými songy a jejich texty ale pokryjí asi tak 20% mluveného slova v seriálu, což pro angličtiny neznalé diváky musí být trochu náročné.

Docela zajímavě postavená kriminálka ve které exceluje Burak Deniz, který se na roli skvěle hodí a táhne většinu seriálu. Dilan Çiçek Deniz je zase jen "hezká" a v seriálu ji trochu válcuje Esra Ruşan, ale není to moc rušivé. Jednotlivé díly mají na turecký seriál snesitelnou stopáž a celkem hravě jimi lze nahradit pondělní detektivní příběhy na ČT. Zpočátku působí seriál tak nějak odtažitě, humorné vložky tak nějak "vydřeně" a celkově prvních pár dílů dělá dojem, že se filmaři pokusí o něco, na co vlastně nemají a co nevybočí z průměru. Časem se ale podaří hlavně kameře a místy třeba i vyloženě Tarantinovským vložkám posunout příběh z pozice velmi průměrné kriminální komedie do příběhu který odsejpá a baví. Kdo čeká romantickou komedii, tak asi narazí. Kdo hledá něco, co trochu vybočuje z průměrné turecké produkce a zároveň pobaví, tak bude dost možná spokojen. Scénáristé jsou stejní jako u seriálu Söz, ale fanynky Tolgy Sarıtaşe mohou zamáčknout slzu hned po prvních pár minutách a dále si jej neužijí. Milovníci Bizeta se najdou v mnoha hudebních vložkách z klasické hudby.