agathon

Skoro překvapivě zádumčivá Lukášova hudba a herecký projev Josefa Abrháma. Tenhle film se mi posouvá hodně k polskému kinu morálního neklidu, navzdory paní Jechové...

Veliké překvapení a veliká radost! Jestliže u Olympus Has Fallen jeden kamarád do komentáře napsal, že Willisovi by mělo být závistí do breku, pak tady mu všichni zúčastnění dokazují, že brečet již netřeba a že může odejít do zaslouženého důchodu s klidným vědomím zdatných následovníků (oproti sotva z poloviny vyvařené nápodoby v podání G. Butlera). Tenhle film má snad všechno, na co si vzpomínám ze svého pozdního dětství a raného mládí první poloviny devadesátých let. Na filmy jako je Skála, Smrtonosná past (pasti) nebo Con Air jsem ve své době čučel s otevřenými ústy a jen nábožně sýpal. A v době sebe-vědomých, pseudorealisticky se tvářících akčňáků let posledních (poslední Bondové, Bournovská trilogie), kdy se něco jako Skála zdá již plně demodé, náhle přijde zjevení: čistočistá akční pocta těmto odrostlým filmům z přelomu dekády testosteronové v dekádu navoněnou, natočená ovšem stylem, který nezapře výrazně štědrý rozpočet i moderní vizuální trendy. Moc mě bavilo sledovat všechny ty paralely s (zejména prvním) Willisovým dobrodružstvím v jednom nejmenovaném uzavřeném prostoru, nebo s jednou nedobrovolnou návštěvou jistého ostrovního vězení. Bavil jsem se svěžestí, s kterou to tvůrci pojali, bavil jsem se neuvěřitelně zábavným Foxxem (ve srovnání s jeho nemotorným, přirozeně vystrašeným prezidentem-"civilem" je ten konkurenční, zavile drsný Eckhartův prezident z Olympus Has Fallen ukňouraný nýmand!) a pojednou bez obtíží toleroval hezouna Tatuma. Konečně jsem letos viděl film, který je zářnou ukázkou skoro bezchybné motivovanosti vyprávění (velká poklona Vanderbiltovi) a vědomí, že to, co dělám, má lidi jenom pobavit (ale vkusně, v dobrém slova smyslu "velkoformátově") a nikoli jim přehnanou sofistikovaností naroubovanou na pokleslé téma podsouvat dojem, že se snad v kině oddávají "uměleckému" zážitku. Pro mě zatím jednoznačně jeden z nejpříjemněji strávených kino-večerů letošního roku.

Správně hrdinný příspěvek k pravicovému vyznání v ideologickém podtónu současného hollywoodského filmu s nostalgickým (záměrným???) ohlédnutím za dobou blockbusterů nedávno, ale přece jen již minulých (Smrtonosná past zejména). Zavilý Butler už mne ve vší úctě dávno přestal bavit a Eckhart hraje s velmi podobně sveřepým výrazem jako v Temném rytíři. Líbil se mi zdrcující nájezd na Bílý Dům, jinak se mi ale vlastně moc nelíbilo nic jiného. Ne, že by snad Fuqua neuměl inscenovat řádnou akční řezničinu, ale celou dobu mi nepřipadalo, že by film měl ten správný "tah na bránu" v napětí a gradaci. Navíc ten slibně rozjetý začátek, kdy vidíme prezidenta vcelku zdatně boxovat, se obrací v totální "fixaci" téže postavy (snad to není spoiler) po další zbytek filmu a nechává nás jen hledět na její zaťaté pohledy. Pro mne ve srovnání s "demokratičtějším" bratříčkem z Emmerichovy dílny jednoznačně slabší příspěvek ke "klaustrofobickému" žánru akčního filmu.

Natáčelo se v ČR i na Barrandově, kde pracuji, a proto je i mé hvězdičkové hodnocení možná trochu ovlivněno sentimentálním vztahem k projektu... Způsob vedení herců, přílišná deklamativnost a úporná snaha hlavně se moc neodklonit od předlohy, tomu hodně ubírají. Co se naopak daří skvěle, to jsou kostýmy, dekorace a vůbec technická stránka věci - tady jsou skvěle vidět "české ručičky" a tomu jsem rád. A jsem tudíž vlastně zpět u toho sentimentu...

Vlastně to dost nestoudně parazituje na lepších starších bratrech, ať již jsou to Neúplatní nebo L.A. Přísně tajné. Ale scéna z čínské čtvrti, resp. závěrečná přestřelka a asi nejvýrazněji skvěle natočená "střílečka" v autech tomu určitě zaručují dvě hvězdičky za výbornou technickou úroveň. A už asi tak druhý z té řádky osudově-svůdných pohledů Emmy Stone to definitivně dotlačil alespoň na ty tři hvězdy.

Po pár dílech jsem zatím vzdal. Možná si ale počkám, až seriál ukončí (snad to nebude dlouho trvat), a pak zbytek dokoukám. Výborný Bacon, velmi dobrý Purefoy. Jinak je to ale hrozně nastavované - nemám rád detektivky, v nichž se noví a noví spiklenci vytahují jako králíci v klobouku, když je potřeba diváka v (zdánlivě) nevyhnutelné situaci vypravěčsky překvapit. Občas mi připadalo (viz obklíčení na farmě), že by se seriál mohl spíš jmenovat "To jste nečekali, co?" Trochu jako Ctihodný občan.

Mix Války světů, Districtu 9 a pravděpodobně předstupeň k (naštěstí zrušené věci) Terra Nova, resp. aktuálnímu Revolution - naštěstí, snad možná i díky Spielbergově "dozoru" je to překvapivě životaschopné a přestože nejde o žádný majstrštyk na seriálové scéně, koukat se na to dá (i s ohledem na střízlivou stopáž jednotlivých epizod a vstřícné množství pouhých deseti dílů na jednu řadu). Rodinné a vztahové problémy prolétající se s rovinou akce mne tu krkají o poznání méně, než u výše zmíněných dvou seriálových odvozenin a formálně mě baví ta jistá příbuznost s podobou Stevenovy Války světů. Takže sice třetí řadu (léto 2013) nevyhlížím nijak nedočkavě, ale rád si trochu té postapokalyptické soap opery opět dopřeju.

Kdyby na Válečném koni nebyly v každém záběru cítit všechny ty peníze, které to muselo stát, tak bych měl tendenci věřit, že to je snad věc, která ve výsledku vznikla jen proto, že Spielbergovi a spol. zbyly někde v rozpočtu na Tintina nějaké peníze a neměli, kam jinam je vrtnout... Zhola zbytečné, zhola recyklační a přesto něčím zvláštně podmanivé vyprávění je především Spielbergovým vyznáním klasickému Hollywoodu a jeho přepjaté hře se žánry. V mnoha bodech mi to připomnělo dnes trochu opomenuté Příliš dlouhé zásnuby (dějová linie putování, vizuální uchopení, práce s odkazy doby v rovině artefaktů i stylových prvků...) - a ze vzájemného srovnání mi Jeunetův starší film vychází o maličko lépe. Nicméně nápad postavit do centra dění koně je bezesporu téma originální, dřív jsem to nikde neviděl, a ta citovost, kterou Steven Spielberg třeba do vztahu toho "hlavního koně" s "vedlejšími koňmi" vkládá, je naprosto odzbrojující. A souhlasím s Anaisem, že co do soudržnosti a dramaturgické důslednosti vyprávění a filmového stylu je to rozhodně nejryzejší Stevenův film posledních let.

V pravém slova smyslu epické. Potěšil mě hlavně Hugh Jackman, kterému tyhle drsné srdcaře věřím obecně víc, než přímočaré ranaře s drápy. skvěle natočený mix témat a stylů v otevřené poctě klasickému Hollywoodu. Baz Luhrmann je neobarokní autor.

Nápaditá premisa zabitá nenápaditým rozvíjením konceptu "nalezenec týdne". Po několika epizodách mne to začalo nudit. neříkám, že se k téhle partičce v čele se Samem Neillem někdy nevrátím z dlouhé chvíle, ale s dovolením si raději počkám, až bude seriál uzavřen a budu vědět, že k něčemu dospěl. zattím je to hlavně dýchavičná exploatace Ztracených a Fringe, což je málo.