agathon

Ždímačka, co napsat více... Ale užil jsem si jí, zabulel si a uznal, že to Pixaři prostě umějí jako páni.

Dávám pět, protože se považuju za skalního fanouška SW, bavil jsem se a po skončení filmu měl (možná paradoxně) lepší divácký dojem, než po loňském Síla se probouzí... Ale nemůžu se zatím zbavit pocitu, že Disney tu pracuje na relativně generické, i když nadmíru precizní, franšíze, v jejímž rámci nás ani v budoucnu nějaká vysloveně pecka nejspíš nečeká: Všechno perfektně načasované, vypointované, řemeslně bezchybné, ošetřené marketingově, ale nějak bez odvahy, spontaneity a duše. Jako ideální předvánoční fan-porn byly loňská i letošní SW jízda super zážitek, o tom žádná. Ale musím se přiznat, že vnitřně mi v něčem byla skoro bližší ta naivní Lucasova nová trilogie, která nějakým tvůrčím způsobem rozvíjela původní premisu a dotvářela svůj vlastní svět (nebo se alespoň snažila). Z posledních dvou epizod (říkejte si, co chcete, Rogue One je další epizoda :-)..) mám - oproti chybujícímu a v mnohém selhávajícímu Lucasovi - zatím dojem až přílišné dokonalosti a nakalkulovanosti, což mě dráždí... Jakoby se tvůrci nových SW filmů řídili snahou narvat do svých projektů co nejvíc elementů, které jim z nějakých chytrých průzkumů vyšly jako přesně to, co diváci milují na staré trilogii, a tyhle prvky protřepali, zamíchali a voila. Lucas v nové trilogii tu svoji starou nectil skoro vůbec, Disney jí až nemístně přeceňuje. Restart Star Treku vyšel Abramsovi o dost lépe. Skoro škoda, simyslim.

Podle mě je největší chybou Fuquova filmu, že se odvozuje od původních Sedmi statečných. Sama o sobě skvělá žánrová jednohubka, v kontextu Kurosawy, resp. Sturgese, hrozně ztrácí - kvůli diváckým očekáváním a marnému boji s aurou předchůdců i objektivním nedokonalostem filmu (zejména charakteristika a vnitřní motivace hrdinů - Denzelovo finální vyznání, wtf??!!, resp. jejich nevýrazné charisma pro nás diváky a náš nevyhnutelný nezájem, když dojde na jejich odpis v bitevní vřavě). Kdyby se tohle jmenovalo jakkoli jinak, udělali tvůrci i producenti o dost líp. Mně to bavilo, ale podruhé si to už nepustím.

Tohle není film, který byste měli chtít vidět, když oba tvůrce s velkým H a T neznáte. Na to je příliš "výběrový" a nejde moc do hloubky v poznání stylových fines a (byť se tu něco málo dozvíme i o Truffautovi, tak hlavně) Hitchcockových formálních voleb, jejichž pochopení dali právě novovlnní režiséři v čele s Truffautem tak mnoho a bez jejichž docenění se lze jen s obtížemi na Hitchcocka dnes dívat bez nadhledu a shovívavosti. To ostatně ve filmu i přímo zazní: v Hitchcockových filmech je víc, než se z žánrových škatulek, přepálených zápletek a účelového herectví tehdejších hvězd zdá. Pro vášnivé znalce (zejména Hitchových) filmů a milovníky ústřední rozhovorů T s H je tady toho ovšem také málo a navíc to občas působí "Mr. Obvious" dojmem... Přesto mne Jonesův a Toubiany snímek naprosto odzbrojil. Myslím, že ideálním divákem je středně až dobře obeznámený fanoušek, který už má alespoň část tvorby Alfreda Hitchcocka nakoukanou, ale už pár let od něj nic neviděl. Film perfektně navnadí, připomene a vypíchne to podstatné, rozvibruje nostalgickou strunu a vyplivne Vás z kina s pevným rozhodnutím se do toho onehdá obdivovaného světa zase vrátit (primárně k tomu Hitchovi, ale v těsném závěsu snad i k Truffautově tvorbě). Jdu si pustit Vertigo..!

Parádní stylová záležitost, která se viditelně poučila u starších bratříčků, ale je z ní cítit úžasné nadšení, naprostá sebejistota a nadhled. Opravdu mně to bavilo a mám silný dojem, že Reeves neměl od Matrix trilogie lepší roli! A využití gun-fu baletu je snad za odměnu - kdybych jen věděl, čím jsem si to zasloužil. Pro mě velký objev, kterému by snad slušelo jen trochu lépe gradované finále, pro které si mohli tvůrci schovat ty nejlepší akční momenty.

Udělalo mi radost, jak daleko to tu dotáhne William Fichtner, jinak mi tu ale neudělalo radost skoro nic. Jak daleko to dotáhl Rolland, to je totiž docela smutné... Ale fajn vizuální stránka

Viděno znovu po mnoha letech v souvislosti se startem nového HBO seriálu. Film hodně vychází z své doby. Osobně mne při opětovném zhlédnutí iritovalo, jak se v něm vlastně "nic" neděje víc než celou první polovinu, jak papundeklově to celé působí a jak zoufale to v závěru negraduje. Pokud ale Westworld beru jako další z řady sedmdesátkových "paranoidních" thrillerů a snahu nějak glosovat jednak skepsi vůči nekontrolovatelnému rozmachu moderních technologií a jednak dobový pocit, že tam "za oponou" někdo určitě nějak tahá za nitky, pak klobouk dolů. Film je vlastně skoro až cyberpunkově vizionářský a ve svých úvahách nad vynořující se inteligencí, neudržitelností kontroly nad složitými soustavami a vizí apokalypsy zrozené v původním nadšení z prorůstání lidstva a strojovosti neskutečně inspirativní věcí. Crichton tu navazuje na své tehdy již napsané knihy a předznamenává ty pozdější. Vlastně opravdu palec nahoru. A navíc mě moc baví ta ironická práce s kovbojským mýtem Yula Brynnera.

Jsem velkým fanouškem Ztracených a tohle na ně prací s prostorem, vedením herců, dávkováním informací a jednotlivých vodítek v ději navazuje rozhodně více, než na původní "Abramsovo" a Reevesovo Monstrum. Takže za budování atmosféry a šponování napětí "co to sakra bude??" klobouk dolů. Na druhou stranu mne ale vlastně dost bavila ta found-footage hra ve starším nevlastním bratříčkovi tohoto filmu a na základě marketingových příslibů jsem se fakt těšil, že tam bude těch propojek o poznání víc, když už se tvůrci od tak radikální (a dnes už navíc značně zprofanované formy) vědomě odklonili a deklarovali přitom diegetickou návaznost... Mně osobně by to asi bavilo o poznání víc - nejen bezprostředně svou atmosférou a napětím, ale právě i tou čistě fanouškovskou notou.

Je to jeden z těch výsostně hereckých filmů, který nechává svému castu vyniknout v dlouhých blocích hereckého umu. Klobouk dolů. To nazírání mafiánského prostředí jakoby zespodu je také - na svou dobu - určitě podnětná inovace. Nijak zvlášť nad uměřené, byť nadmíru kvalitní řemeslo mi to ale nevystoupalo.

Rytmické, těkavé, vlastně docela zábavné. Ale štvala mě ta nevyváženost v konstruování pozice diváka - někde mezi ironickým odstupem kritického pozorovatele triků (který zažívá slastné pocity triumfu při jejich odhalování) a jejich očarovanou a tudíž fascinovanou "obětí", která nadšeně vyvískne při každé "prestige" póze kouzelníka (Nolanovci vědí). Jakoby po mě tvůrci v jednom okamžiku chtěli podezíravost, nadhled a touhu "na to přijít" a současně ve mně viděli tupouna, kterému poklesne brada při každém efektním kamerovém obletu nebo použití CGI šidítek. Pokud se to tváří tak chytře, musí to opravdu i být chytré. Bohužel ta zápletka je skoro pro troglodity a její nesoudržnost bije do očí zejména ve srovnání s povedenějšími předobrazy - Dannyho parťáci, Dokonalý trik... Ano, i tahle naprostá odlišnost těchto Leterrierovým filmem zjevně odkazovaných děl je vlastně nejprostším dokladem selhání Podfukářů. Ale natočené je to pěkně.