Cibulka_C

Dost ostrý a pravdivý film, který je moc hezky a kvalitně natočený. Děkuji naší kinematografii, že tyto filmy točila a my se můžeme zamyslet nad tím, jaké svině nám tu vládly.

Tenhle animák je vážně pecka a děkuju moc za něj. Koukala jsem na něj s rozjasněnýma očima a hltala každou vteřinu, protože film je tak krásně udělaný, že mě vtáhl do děje okamžitě. Narazila jsem na něj v televizi a i když jsem se nutně potřebovala učit, zůstala jsem u něj tu hodinu a půl. Sama se o revoluční rok 1989 zajímám a o Německu jsem takové povědomí neměla, jako mám tady u nás v Československu. Pro děti je to rozhodně skvěle zpracované. Nejen tento den je důležitý dětem vyprávět. Celý rok 1989 je potřeba... a to jak u nás, tak i v ostatních bývalých socialistických zemích. Snímek velmi jemně mladším divákům povyprávěl dějinné a ty velmi klíčové události v roce 1989 v Německu. A neměli by se na to dívat jenom děti, u některých jedinců je to potřeba i v dospělosti. A možná bych jim pustila i tento animák. Ta učitelka, pravá komunistka, pěkná kráva, kterou musejí pamatovat snad všichni, co chodili za komunistu do školy. Rozhodně povedený snímek, takový, jaký by měl vzniknout i u nás a o našem listopadovém dění. Takže rozhodně film doporučuji!

Dost divnej film, co se vizuálu týče. Chvíli je černobílý, až si zvyknu na to, že je černobílý, změní se na barevný, až si zvyku, že je barevný, změní se na zelený, na růžový, pak zase černobílý a takhle pořád dokola... jakože fakt mess. 😵‍💫 Takový typický zamilovaný film Karla Kachyni se spoustou úvah na téma láska a její skutečná podoba a to hned u dvou generací, docela cute až na ty 70. léta. 🥹 Moc se mi ale líbil místy bezdůvodný jen tak běh, jakého je vlastně schopná jen láska, akorát k tomu ta písnička „Lásko, Bože, lásko...“, byla dost děsivá. Asi bych radši ignorovala máničku Oldřicha Kaisera, na kterou tam všichni po celý film narážejí a možná i tu fotku, na které vypadá, že mu právě vytrhli osmičku. Jaroslava Schallerová byla úžasná, kdykoliv řekla slovo kryptorchid. 🐶 Tyhle herecké začátky hrozně ráda pozoruju a směju se u nich, páč jsou občas fakt bizár. A tohle doporučuju! 🙌🏻

Kapitola sama o sobě. 🤍 Pořad, který byl sám sebou a je naprosto geniální. Jeden z nejlepších v ČSR i v ČR. Asi opomenu některé československé písničky (vynechávám Jirku Korna 😍), které mi místy vadily, ale chápu jejich pointu. Ať z důvodu, že byly plné mystifikací a parodovány, nebo do nich místy třeba jen poznámkou zasáhli autoři. Takže přežít se naštěstí daly, narozdíl od Abecedy. Tady vznikla většina těch nezapomenutelných scének, kterých ještě pár hrají v divadle. Klíště, Hodina dějepisu, Vozembouch, Kubrt, Maryša, taky nesmím zapomenout na němčinu Ivana Mládka nebo recesi s Milošem Kopeckým a jeho dvojníkem panem Bílkem. 🙈 Televizní zábava v rukou profesionálů, kteří měli ten dar v krvi bavit lidi a vypadali velmi přirozeně. Zase chápu, že něco takového už skončilo, doba putuje kupředu. Nedovedu si představit tu chvíli, kdy se odvysílal poslední díl a byl konec. Deset let jelo něco tak geniálního a když si to pustíme teď, pěkně popořadě, můžeme pozorovat, jak všichni hezky pomalu a postupně stárli. Jak jim popularita stoupla až na ten úplný vrchol a my si je díky Kouzelníkovi pamatujeme. A hlavně si je po třiceti letech pouštíme znovu. A na to můžou být autoři určitě pyšní. 🤍

Velmi milý a příjemně laděný seriál o rodině železničářů, kde má každý své starosti a svůj vlastní život. Seriál nabytý skvělými a velmi profesionálními herci, což převýšilo dle mého snad všechna ale, kterých se mi za celý seriál nahromadilo. 🥲 Vtipný mi seriál moc nepřišel, i když jsem si jednou stihla povšimnout nečekaného výbuchu smíchu Oldřicha Kaisera a Hany Maciuchové (viz. poslední fotka ☝🏻) v díle Jahodový král, když sedí v čekárně a čekají na malého Tomáška, který se po množství snězených jahod osypal. Jejich smích očividně nebyl ve scénáři. Úplně nečekaně je totiž rozesmála věta Jiřího Císlera (která byla opravdu vtipná), jejich smích byl totiž tak autentický a typicky neudržitelný, kdy člověk předstírá, že je úplně v pohodě a snaží se svůj obličej skrýt jak nejvíc to jde, aby nikdo nic nepoznal, že mi po chvíli bylo hned jasný, že to ve scénáři nebylo. 👌🏻 Je to oddechovka, kterou si myslím, zná velká většina Čechů. Pěkný a nostalgický seriál ideální k obědu nebo k nudnému odpoledni anebo jen jako vzpomínka třeba na Hanu Maciuchovou a Josefa Kemra. A kdybych se vžila do toho seriálu jako do reality, neskutečně by mě fascinovalo, jak může Martin Novák pořád něco jíst a být stále hubený... 🔥

Je to super film s Oldřichem Kaiserem ve vážné roli, takže? 🤍 Písničky jsou kapitola sama o sobě, občas jsem trpěla, ale jsou to osmdesátá léta, v té době byly písničky všude a ve všem... a tady to bylo naprosto v pořádku. 😏 Nesmím zapomenout zmínit geniální mimiku a snobské chování Oldřicha Kaisera, plus ty nagelovaný vlasy, díky kterým na mě působil ještě víc arogantně. slay 🫦 Taková “lehce nad” československá komedie, která perfektně znázornila dobu podvodníčků. - Například Jiří Lábus ve své roli vypadal chvílemi až moc přirozeně ehm. :) Smích Jiřího Císlera mě nepřestává iritovat ani v tomhle filmu. Fakt mi stačí se na něj jen podívat a už mě se…   - a ještě ze zajímavosti, Oldřich Kaiser v roce 1982 v rozhovoru pro časopis Pionýrská stezka, na otázku „Která role se vám líbila nejvíc?“ odpověděl právě Harryho Jelínka. Takže pokud máte rádi Oldřicha Kaisera hrajícího snoba, neustále s cigaretou v puse nebo podivný smích Jiřího Císlera, stojí za to si ho pustit a čekat na konec, na to malé pivo. hodně deep závěr 😏

Já nevím proč, ale mě ten film navnadil na vánoční atmosféru jenom začal. Je to televizní inscenace, moc pěkná a povedená. O rodinných vztazích a problémech, které se řešily, řeší a řešit budou. Film nebyl na svůj děj a cíl vůbec hektický. Když se hlavní hrdina schovával po domě, nepůsobilo to na mě vůbec rozlítaně a nijak mě to neiritovalo. Rozhodně by se dal příběh přenést na divadelní prkna, kde by to vůbec nemuselo vypadat špatně. Schovávání se mezi kulisami simulujícími vilu by vůbec nemuselo vypadat špatně, kdyby se to skvěle zrežírovalo. Skvělý Ivan Vyskočil, který měl jen menší roli, ovšem docela výraznou. Moc se mi líbil i Vladimír Dlouhý, který jakožto mladý herec tady předvedl skvělý herecký výkon. Občas mě místy pěkně štvalo to plačící dítě, ale film je sám o sobě velmi povedený. Jo a ty vousy byly fakt blbě nasimulovaný.

Krátký snímek, který mě sice moc neoslovil a moc nebavil, ale vzhledem k tomu, že mi učaroval Jiří Schmitzer, který ve filmu vlastně zase jen existoval, ale existoval jako vždycky skvěle, jsem se na ten film podívala. Byla to krátká televizní inscenace, možná ideální k obědu nebo nudnému odpoledni. O třídním srazu, který se dařil i nedařil. O vzpomínkách, o lásce a nenávisti, o zoufalství a spolužácích. Zajímavý námět, který mě prostě neoslovil. Možná, že kdyby tam Jiří Schmitzer víc mluvil a jenom neexistoval, byl film delší a možná trošku živější, užila bych si ho rozhodně víc. Ale opět, je to snímek z 80. let a pokud to nebyla ztřeštěná komedie, kde se zpívalo nebo drama, ve kterém se řešilo něco fakt depresivního, bylo to mírně nudnější. Snímek byl sice nabytý herci, ale i ti ho moc nezachránili. Je to slabší film, nic, co by mě vtáhlo do děje, ale špatný rozhodně není.

Krásný a jednoduchý snímek z nemocničního prostředí, který rozhodně nebyl ztráta času. Všem to tam moc slušelo, jak Jiřímu Bartoškovi, tak i Kamile Špráchalové. Jan Čenský mi taky učaroval a byl to obecně moc milý film. Krátký, ale rozhodně silný. O přijetí svých vlastních činů, o zodpovědnosti, o přátelství a toleranci. Určitě se na snímek někdy podívám znovu. Není to žádné náročné drama, u kterého by se člověk musel nějak zvlášť soustředit, ale svůj cíl film určitě splnil. Zabavit diváka a vtáhnout ho do děje co nejrychleji. Je až neuvěřitelné, kam se dnešní doba posunula a kdo by to byl v roce 1988 tušil, že dneska už jen koukneme do počítače a víme téměř všechno. Obdivuji doktory obecně, jak ty dnešní, tak i ty z minulého století, kteří to bez dnešní techniky museli mít ještě náročnější. Taky moc děkuju naší skvělé československé kinematografii, že natáčela tyto milé a velmi povedené autentické snímky, kde všichni hráli tak přirozeně!

Moje fav televizní inscenace z československých 70s. 🕺🏻 Rozhodně zajímavý námět a možná díky němu mě to baví... jo a taky proto, že je zde Oldřich Kaiser absolutní crush material. 🛐 U čeho jsem se ihned zastavila byla hudba, protože to člověka vyloženě začne po chvíli sr...  Sama osobně bych tuhle inscenaci nazvala mírně podceněnou, protože Oldřich Kaiser spolu s Martou Vančurovou a Marcelem Vašinkou předvedli na své začátky skvělé herecké výkony. Komedie je to možná asi jen díky těm dvěma vtipům, které O. Kaiser řekl. 🤡 A pokud máte rádi Oldřicha Kaisera v kalhotách do zvonu a Martu Vančurovou neustále s kapesníkem u nosu, myslím, že se rádi podíváte na film s „kolejním strašidlem, ňákou kdovíjakou nebo vlastníkem jednoho otce, matky a bytu na Spořilově...“.