Philippa

Nemohu říci, že Kimův Dech je prázdný, bez emocí, bez atmosféry a bez zajímavého příběhu. Pravda, je to mé první setkání s tímto panem režiserém a tak nemohu srovnat s ostatními počiny a dokážu i uvěřit, že jeho rukopis je čitelný, ale pokud se oprostíte při sledování od hledání již viděného, jistě najdete pravou podstatu, kterou Kim zabalil to opravdu zvláštního balícího materiálu. Pokud se totiž dostanete v životě do bodu, že vám dochází dech určitě se budete chovat pro ostatní hloupě a nepochopitelně a hledat "záchranu" asi v těch nejbizarnějších věcech. A právě to Kim zřejmě ví a ti co už lapali po dechu zrovna tak.

Pokud si skutečně, ale skutečně uvědomíte a ne jen konstatujete, že jde o dílko z roku 1912 (tehdy se narodila moje prababička), musíte být tímto nadčasovým krátkým filmečkem okouzleni. Navíc i obsahem je rozkošný.O vztahu pana Brouka a paní Broukové, o nevěře,žárlivost a pomstě :-). Klobouk dolu a hluboká poklona.

Všechny kousky značkového zboží nemusí být vždy to nej.

Stejně jako Julie nedokázala ronit slzy, ani já nenacházím slova a ten svůj vyjímečný pocit z Kieslowskiho filmů si ponechám uvnitř sebe. Ale ujišťuji vás, že vyjímečným myslím krásný, smutný, nadějný, láskyplný a hlavně modrý.

Rodinný krb doutná......přidáním polínka se snad zase rozhoří...... Jenže znáte to, některé dřevo hlavně to tvrdé, potřebuje větší žár ,aby se rozhořelo. Plamínky kloužou jen po povrchu, ale dovnitř se neprohoří a nakonec se oheň stejně udusí. Tak nějak je to s návratem otce po dvanácti letech domů, ke své ženě a dvěma synům. Rodina se pokouší najít znovu jednotu. Emocionální introvertnost otce je však velkou překážkou na této cestě. Vyústění celého příběhu je smutné ,ale zároveň plné lásky a smíření a také vlastně takovým návratem ,po kterém však už nic není stejné.......Nádherná neuchopitelnost, nádherná kamera, nádherná hudba, fantastické herecké výkony v dětských rolích (dvě strany jedné mince) a charismatický Lavronenko.

Tento Kachyňův film je pro mne jedním z "malých zlatých úhořů" v moři dalších......

Anifest 2008. Musím dát uživateli Radko za pravdu v plné míře. Svázání jednotlivých "strachů" působí trochu pateticky. Jednotlivě by se alespoň polovině epizodek nedalo vytknout téměř nic, ba naopak daly by se opěvovat. Skvěle animátorsky provedené. U některých použití pouze černé a bílé barvy, u jiných naopak úplná absence předchozích a použití pouze odstínů šedé. Příběh se psy mi připomínal tak trochu "kafkovskou" animaci. Srach(y) ze tmy neurazí ,ale zůstalo po nich docela prázdno.

Anifest 2008. Čtyři příběhy o tom ,že poprvé to je opravdu jenom jednou. Pokud bych si měla vybrat nejzajímavější animaci a vlastně i nejlepší minipříběh, bylo by to "poprvé č.2".

Anifest 2008. Kirikou je tak malý a tak statečný. Velmi milá pohádka po které zůstane takové malé vnitřní teplíčko a stesk po dětských letech.

Anifest 2008. Vtipně smutný příběh dospívání, navíc pohled na politickou situaci v Íránu, byl velmi obohacující. Pravda nevydržela jsem sledovat s naprostým zaujetím celou dobu ,zdálo se mi že chvílemi se příběh rozvolnil a ke konci mě už ve starém kině na dřevěných sedačkách pěkně bolel zadek, ale ani to mi nezabrání dát plný počet hvězd. Tak vymazlenou animaci jsem snad ještě neviděla (fantastický kouř, skvěle podané i drastické scény ). Dokonce některé chvíle z dospívání v Íránu mi přišli velmi povědomé (třeba Iron Maiden a další.....:). O Persepolisu je škoda moc psát, Persepolis se musí vidět!