Soom
Dych
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
Když čtu tu zdrcující kritiku, připadám si trochu hloupě. Jenže mně se Dech líbil. Možná jsem potřebovala, aby mi šel Kim naproti, možná se mi jen trefil do nálady. Obvykle mívám ze všech těch jeho „samaritánek“ osypky, jenže tentokrát mám pocit, že ona se vůbec nesnaží zachránit jeho, ale zachraňuje sebe. A to se mi líbí. ()
Já bych opravdu neházel Dech do odpadu, určitě je to zajímavý počin, jen v dobré společnosti ostatních Kim Ki-Dukových filmů trošku zapadá, působí malinko rozpačitě, včetně toho co by měl vlastně divákovi sdělit - jinak zůstává ta klasická poetika obrazu a symbolu, v tom je pan K. mistr. Ještě popřemýšlím a zauvažuju, zatím 6,5/10 PS: druhý den - na druhou stranu po delším uvažování člověku příjde že je Dech zbytečně odtažitý a jako by se nikoho netýkal - ani postav, ani režiséra a ani diváka... má potom takový film nějakou cenu? asi nemá... za to, že snímek udrží diváka ve zvědavosti jak to dopadne dávám nakonec 5/10 ()
Nemohu říci, že Kimův Dech je prázdný, bez emocí, bez atmosféry a bez zajímavého příběhu. Pravda, je to mé první setkání s tímto panem režiserém a tak nemohu srovnat s ostatními počiny a dokážu i uvěřit, že jeho rukopis je čitelný, ale pokud se oprostíte při sledování od hledání již viděného, jistě najdete pravou podstatu, kterou Kim zabalil to opravdu zvláštního balícího materiálu. Pokud se totiž dostanete v životě do bodu, že vám dochází dech určitě se budete chovat pro ostatní hloupě a nepochopitelně a hledat "záchranu" asi v těch nejbizarnějších věcech. A právě to Kim zřejmě ví a ti co už lapali po dechu zrovna tak. ()
Breath je sice jeden ze slabsich KdK filmu, uz jen diky neprijemnemu vezenskemu prostredi a divnym teplym asiatum, ale ma v sobe cosi poeticky pomaleho se spetkou expresionistickeho bezeslovneho umu, ktery tomu dodava prave tu hodnotu, kterou Kim zamyslel a ktera z toho ve finale tvori obstojny, byt jen prumerny film. 5/10 ()
Kim Ki-Duk se po Čase, který byl pro jeho tvorbu dost netypický, se opět vrátil ke svým málomluvným dramatům. Nejsem si ale jist, zda je to dobře. Dá se říct, že znalce Kim Ki-Dukova díla film ničím nepřekvapí, s výjimkou několika bizarních pěveckých čísel hlavní hrdinky, která jsou úmyslně směšná (aspoň doufám, že úmyslně). Pokud jsem v komentáři k Luku napsal, že onen sivý lučištník by měl podstoupit ústavní léčbu, zde totéž platí o obou hlavních postavách. ()
Galerie (18)
Photo © Cineclick Asia
Reklama