Philippa

Před koncem jsme měla takovej ten přiblble milej výraz ve tváři. Blížila se závěrečná "pointa" ...........to už se tvář proměnila v takovou tu neurčitou grimasu..... no ,ale vlastně proč ne?

Aby jste se nezbláznili ,držte se toho co je vás "lidské".

Příběh nemocné rodiny ,kde znuděná a alkoholem vonící matka flirtuje s fotografem ,otec rezignovaně přihlíží a dvě děti ,které to mají opravdu těžké.I když já bych v dospívání v takové rodině vyváděla a vzdorovala mnohem víc než Janey.To vše zabalené do poetičnosti ,která na mě tady vůbec nepůsobila ,protože byla příliš okatě vykalkulovaná.Dlouhá nuda a pak najednou šokující závěr.No šokující možná ne ,protože jste ho čekali.Mně ,ale přišel zbytečný ,stejně jako celý ten film.Už nikdy více.

I v pekle je možné spatřit "kousek nebe"....

Rivette ,Rivette co já si s vámi počnu?Snímek je pro mne i s odstupem dvou dnů pořád neuchopitelný.Ale velmi dobře je uchopitelný můj pocit z něj.Pocit uchopitelný-neuchopitelný,člověk živý-neživý,tikot přesný a kulhající........Ačkoliv jsem filmu nerozumněla a byl poměrně dlouhý ,uběhl neuvěřitelnou rychlostí.Bylo mi s ním vlastně moc dobře a rozhodně se k němu vrátím ,protože "něco" v něm je a já se budu snažit to najít :-).

Pro mne to není drama dvou rozdílných a přesto v něčem podobných žen.Cítím to jako jedinou ženu. Žena - Persona zobrazená jako herečka (vždyť kolik rolí v životě všichni hrajeme) a vnitřní žena-ošetřovatelka ( svým způsobem naše schopnost sebeléčby). Zobrazení vnitřního monologu ,jež nastavuje nekompromisní zrdcadlo-osamělost ,strach ,lhostejnost ,nenávist ,zraňování ,avšak záchvěvy pochopení a přijetí sama sebe.Opět Bergmanovské zkoumání schopnosti lásky a zde navíc i lásky mateřské.Drama ,před kterým není úniku ,tak jak on mistrovsky umí.Ať chcete nebo ne ,dotkne se vás ve vaší třinácté komnatě i když je zamčená a na ní sedm pečetí.Bergman mě dokázal přibíjet na kříž......Nykvistova krásná kompozice ,opět ta jeho hra se stíny a velké detaily ženské tváře ,to nádherně spolu s krásnou hudbou dotváří. Bibi a Liv obdivuji za jejich vynikající výkon ,protože jim věřím každé mrknutí oka.Ten závěr ,kdy tváře obou se spojí v jednu a vlastně to není ani jedna ,ani druhá a přesto oběma tolik podobná.....Těším se až přijde čas a budu si moci dovolit podívat se na Personu znovu.Teď si ,ale musím jít odpočinout.....

Film pěkně šlapal.Hlavně jeho střední část ,kdy Kinsey prováděl svůj výzkum.....ale jsem asi příliš konzervativní a sex mám v rovnítku s láskou.Bohužel a nebo bohudík?

Když se v závěru všichni sešli najednou na jevišti ,přemýšlela jsem cože jsem to viděla?Až na pár záběrů by se dalo říct ,že skvělou divadelní hru o vztazích mezi lidmi.Postavy a jejich propletence jsou moc zajímavé ,ale v reálném životě spíše nereálné ,což nevadí právě díky zmiňovanému divadelnímu dojmu.Byl to moc dobrý film a dost se mi líbil.Není mi čyřicet (viz komentář Iggy) ,ale možná až mi bude........kdo ví......dám plný počet hvězd.

Jen jednu věc - nezapomínejte na specifické detaily - jak mohl mít Eddie při milování ponožky?!

Tento film byl pro mne jako když bych seděla na ojnici kol u lokomotivy:-).Chvíli nahoře ,chvíli dole....V první polovině filmu ,kdy už jsem ho chtěla vypnout ,něco ve mně říkalo ,že to "musím" vydržet do konce.Ale co to říkám? Musím?Ne ,vždyť já vlastně nic nemusím.....