.baris.

Tady jsme se s panem Jarmuschem nějak nepochopili. Neuvěřitelná nuda, výborný Depp.

Kvalitou tenhle seriál netrpí snad ani omylem, ale vzpomínám si, jak jsem ho někdy před deseti, dvanácti lety sledovala schoulená v peřinách po ranním probuzení a snídala u toho rohlík s nu.. S lískooříškovou pomazánkou - ať nedělám reklamu :). Nejsladší dítě na světě Jirka Oliva, navrch fantastická hudba Petra Hapky, no, nedá mi to :)... Tři hvězdičky z čisté nostalgie :).

Hodně intimní (a zároveň velice chladná) a psychologicky zvládnutá záležitost, ze které je divadelní původ silně cítit, ale vůbec to ničemu nevadí. Příběh se nebojí jít v emocích až na dřeň, je silný, drsný, syrový, až je z toho člověku místy mírně nevolno. Po skončení zůstane jen určitý pocit hnusu a hlavně deprese a beznaděje - a člověk už jen přemítá, kdo byl vlastně větší hajzl a kdo chudák. A v tom je právě síla tohohle filmu i jeho hlavní kvalita. Ve chvíli, kdy si dovolíte k někomu cítit sympatie, ta postava udělá něco, z čeho byste zvraceli. Naopak v momentech, kdy máte někoho za totálního zmetka, stane se něco, co Vás přiměje ho chápat a soucítit s ním. A velká spousta z toho je nakonec v mnohém hlavně o úhlu pohledu. Fantastická Julia všechny ostatní o level převyšuje, a to i přesto, že i zbylá trojice je výborná. K dokonalosti něco chybělo, ale ten vtíravý pocit zůstává i drahnou chvíli po dokoukání.

Udělat film na písničky od Beatles? Když jsem poprvé o tomhle nápadu slyšela, měla jsem pocit, že se svět zbláznil. Koho tohle mohlo napadnout? Dlouho jsem se Across the Universe bránila, Beatles jsou moje srdeční záležitost a měla jsem pocit, že zpívající herci jejich písničky zprzní, obávala jsem se i modernizovaných verzí.... ale zbytečně. Smršť emocí, skvěle vybraní herci, kteří opravdu zpívat UMÍ, písně modernizované s citem, jedna jediná slabší scéna. Pro mě velmi příjemné překvapení a film, který si čas od času s chutí zopakuji.

Asi můj nejoblíbenější film vůbec. Nadpozemská hudba (děkuji, Ludovico), fantastičtí Cluzet, Sy, scénář plnej černýho (a vtipnýho!) humoru, ale taky nebetyčný lidskosti, kterou tuna dalších (jinak skvělých, ale tak nějak uměle slzopudných) filmů postrádá. Víc netřeba dodávat, všecko bych zkazila..

Čím déle se mi v hlavě tenhle skvost rozkládá, tím víc se mi líbí. Po skončení filmu jsem byla absolutně ohromená a uchvácená, ale teď - týdny poté, co jsem film poprvé viděla - jsem z něho "mimo" ještě víc a dost často si na něj vzpomenu. The Best Offer je hodně zvláštní, specifický, vyčnívající a zapamatovatelný film. Druhý takový neznám. A navíc, hraje mi tam Jim, takže je i na co se koukat... :)

Zklamání. Jsem velkým fanouškem dojemných filmů o Lásce (a umírání a nadhledu a tak všem), takže jsem se na Neklid moc těšila a ke gauči si připravila tři balíčky papírových kapesníčků, ale nic z toho. Asi nejvíc mi zřejmě vadil scénář - nelíbily se mi dialogy, reakce, chování hlavních hrdinů - zejména Anabelle (jmenovala se Anabelle,že?). Přišla mi až moc v pohodě a pozitivní a vlastně nikdy nebyla smutná, zklamaná nebo naštvaná (a to by podle mě prostě být měla). Mia s Henrym se mi k sobě vůbec nehodili - Henry se mi ve své roli líbil, ale Mia - ač mi je jinak milá - mi tady vůbec neseděla (to asi souvisí s mou výtkou ke scénáři). Naopak chválím linii s japonským vojákem, ta mi přišla super. Celkově mě film neurazil, ale strašně zapadl a za pár týdnů si na něj nejspíš už ani nevzpomenu.. Škoda..

Velmi zvláštní a velmi silný a bolestivý film s výbornou hudbou...

Předně je třeba říct, že Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí patří mezi mé nejoblíbenější knihy. A právě v tom je ten hlavní problém. Jako kdyby film sám o sobě neměl dost s čím bojovat (což teda sakra má), v každým jeho momentu se mi do mysli vkrádalo srovnání s knihou. A v něm snímek neobstál ani za mák. Vlastně kdybych nevěděla o tom, že byl natočen podle Kunderovy knihy, řekla bych, že jde jen o pokus natočit něco na její pouhé motivy. Kde byl Nietzsche, kde Beethoven, nicota, lehkost, tíže? Nikde. Stokrát rádobyumělecky ztvárněný sex myšlenku knihy nenahradí, stejně tak ani v mých očích prazvláštní dialogy. Pocitově jsem se nalézala prostě úplně jinde, než při četbě knihy. Chybí mi v tom taková česká citlivost a jízlivá ironie v jednom, štiplavost, pochopení i nesoulad s postavami, chybí mi v tom výrazné emoce, jde jen o ploché vyprávění nějakého příběhu, a to ještě ne zrovna v mých očích správně zpracované. Vždycky říkám, že pro mě knihy mají vrstvy - nejde jen o příběh samotný, ale taky o to, co se skrývá pod ním, co si pod ním najdeme, o emoce, které vyvolává, a o myšlenky, ke kterým nás vede. A zrovna v Nesnesitelné lehkosti byti nejde o jednu skrytou věc, jeden význam, který by se proléval celou knihou, ale o celou řadu toho skrytého, u něhož vlastně člověk neví, jestli to tam dodal Kundera, nebo jestli my sami na základě nějaké zkušenosti. To skryté je zároveň zjevné, i když to mnohokrát není řečeno, ale kolikrát se k tomu musí dojít. A zdánlivé detaily se propojují ve smysluplný celek. Jenže tenhle film jede celý jen v jedné vrstvě, a to ještě ne ideálně uchopené. A do toho bojuje se spoustou dalších problémů. Umělý Československo, atmosféra, do níž se neumim ponořit, Tereza, jejíž charakter ve směsici celku úplně zapadnul, nedokreslení Sabina i Franz, a navrch Tomáš... Day-Lewis je určitě výbornej herec, ale Tomáše v něm prostě nevidím. Celkově jsme se s timhle filmem nepokamarádili a zas si opakuju, že některá díla by měla zůstat nezfilmována.

Quentine, mám pro Tebe jen jedno jediné slovo: geniální. Nechápu, proč jsem tak dlouho Tarantinovi záměrně odolávala, ten chlap je prostě borec! Jó, jak už jsem psala u Reservoir Dogs, jsou věci, které by si mohl odpustit (nebudu se opakovat), ale asi nemám problém mu odpustit, že si je neodpustí..:)