.baris.

I když tohle není můj obvyklý styl (moc s roboty kamarádka nejsem), Ex Machina mě dostala. Asi to bude hlavně tou poměrně solidně propracovanou psychologickou stránkou věci, která se mi prostě pod kůži dostane skoro vždycky, když má aspoň trochu šmrnc a není debilní - zajímá mě, jak lidi reagují na určité situace a zajímá mě i filozofické plkání (třeba průpovídky na téma šachy se mi moc líbila :) ).. Ex Machina je svá, originální, poměrně chytrá, výborně vystavěná a hlavně skvěle vygradovaná a ukončená. Alicia Vikander je navíc krásná ženská (pardon, robotka) a Norsko je nádherná země :))..

Obrovský zklamání. I když - může vlastně člověk být zklamanej z něčeho, čeho se od začátku bál a od čeho raději nic moc nečekal? Ale asi jo. Nevhodné obsazení (absolutně do role nehodící se a od prvního momentu prokouknutelnej Farrell, to jako fakt né), hlavní směr příběhu přeskakující sem a tam a plytký a v první části filmu i velmi nudný příběh aspoň trochu zachraňují skvělé efekty a víc než slušná závěrečná pětačtyřicetiminutovka, která tu jednohvězdičkovou úvodní polovinu vytahuje aspoň na dvě. Hodně dlouho jsem se Fantastickým zvířatům vyhýbala. Teď už vím, proč. Nikdy jsem nečekala, že se od Rowling dočkám tolika logických nesmyslů v ději. Ona, která má svůj kouzelnický svět tak skvěle propracovaný... Chvílema se tam mihne svět, který tolik miluju, ale ty chvíle jsou příliš krátké a ne dostatečně silné. A emočně - až na upršenou scénu - jde u mě o jedno velké NIC. A to je průšvih, protože doteď to se mnou Rowling fakt uměla. Uf, achjo, jdu si honem pustit nějakýho Pottera... P.S.: Na nějaký nečary vám z vysoka kálim, trapáci! Prostě lidi, co nekouzlí, jsou mudlové a nazdar. Žádný blbý novoty v tomhle směru nepřijímám.

Asi nejlepší díl série, ale to není žádná pochvala. Děj už alespoň jde odněkud někam a i když se vlastně nikam neposuneme a na konci jsme tam, kde jsme byli na začátku, a nevíme, co se s kym stalo a kam se kdo poděl, něco se děje a člověk aspoň nemá brutální maglajz v tom, kdo je kdo a o co mu jde, i když pořád nechápe, proč. Motivace postav jsou totiž stále zoufale nedokreslené, postavy samotné jsou ploché a emoční stránka celé trilogie je úplně na nule. Člověku prostě za celý tři díly neni plně řečeno, čím je Grindelwald tak zlej, ani proč by měl Mlokovi a spol. fandit. Navíc děj pořád tak jako podivně přeskakuje (i když míň, než dřív) a příběh vypráví jen, co se mu hodí, takže vytvořit si k postavám vztah a chápat je nějak komplexně je v podstatě nemožný. Nemluvim o nesmyslech typu mudly v Bradavicích (já myslela, že mudla Bradavice vůbec nevidí, resp. je vidí jako ruinu, navíc neni vůbec jasný, proč vlastně Kovalski v týmu je, krom toho, že tu postavu chtějí nějak využít scenáristé - důvody mě napadají, ale ve filmu bůhvíproč nejsou), ani o neustálém obsedantním "navazování" příběhu nebo jeho postav na něco, co známe z Harryho, asi aby nás to nějak obměkčilo. Stále mám pocit, že se najednou zničehonic objevují pravidla, věci, tvorové, lidé, kteří se scénáristům prostě hodí do krámu a nedají si tu práci jejich přítomnost nějak líp vysvětlit (proč nebyli v Harrym, nebo proč se tam o nich aspoň nemluvilo?)... Takže summa summarum, pohled na Bradavice podkreslený ústřední melodií z Harryho Pottera ve mně vyvolal spíš tísnivý pocit neskutečně promarněné šance, než nostalgii. Jo, a Mads je super herec, ale v každý jeho scéně jsem myslela na to, jak by si to Depp užíval a jak skvělý by byl.

Ach jo, to je nuda! Jdu si honem pustit Harryho.

Andrew Lloyd Webber je borec, z mé muzikálové TOP 3 napsal dva muzikály on. A původně jsem žila v domnění, že i kdyby tam Emmy Rossum s Gerardem Butlerem celou dobu jen stáli jak sloup, kolem nich by se pásli růžovoučtí vepříci a ze stropu Opery by sněžila zlatá srdíčka, a i kdyby všechno bylo sebepřísernější a jenom k tomu hrála ta (mimochodem všemi výborně nazpívaná) neuvěřitelně nadpozemská hudba, stejně dám pět hvězd,... jenže s odstupem času se to člověku rozleží a bohužel ta hudba sama o sobě prostě nestačí.

Aaaa pozor. Den od předpremiéry a ČSFD znalci už opět nakládají. Tak hele... Ten film má své mouchy. Úvod se za mě moc nepovedl (wtf mimina?) a snímek první hodinu neví, jestli chce být vtipnej, nebo vážnej. Některé vtipy jsou super (fakt ze srdce jsem se zasmála), některé ale trapné nebo na sílu. CGI je místy naprosto šílený. Má to drobný dějový dírky. Ale když si vzpomenu, co bylo DC schopný v posledních letech vyprodukovat, tak mi to fakt nepřijde vůbec blbý. Druhá hodina je dokonce moc dobrá a v mých očích tu první přebila natolik, že jsem z kina odcházela fakt spokojená. Keatonův návrat je dojemnej i pro mě jakožto pro člověka, kterej viděl jeho Batmana až v dospělosti. Supergirl je skvěle vybraná, neni přepálená a trapná. Camea mě bavila. A Miller? Ten film táhne úplně s přehledem. Konec je brutálně dobrej a dojemnej a já teda to hodnocení na první dobrou klidně napálim i s tim, že za čas půjde asi o něco dolů. Pokud by ale komiksové filmy vypadaly takhle, jsem s tim úplně ok. Pořád říkám, že Flash má za mě ze všech superhrdinů úplně nejzajímavější osobní příběh, a tak doufám, že jsme ho na plátně neviděli naposled.

Forrest Gump je vyprávěním o životě jednoho člověka, kterému říkali Forrest Gump. Forrest měl kamarádku Jenny a kamaráda Bubbu, to byli jeho nejvíc nejlepší přátelé. A taky znal poručíka Dana, co se smířil s Bohem, i když to nikdy neřekl nahlas. Forrest Gump měl sice IQ pod průměrem, ale měl i obrovský srdce a nakonec byl vlastně chytřejší než génius. Ne, marně hledám slova, není co říct k tomuhle snímku, všechno už bylo řečeno. "Našels už Ježíše, Forreste? - Já nevěděl, že ho mám hledat, pane."

Quentin má svůj zvláštní, charakteristický a nekopírovatelný rukopis. Má mimořádnou schopnost švihnout někam dokonale sarkastický vtip tak, aby se to do té situace zdánlivě nehodilo a vypadalo to úchylně, ale přitom to tam absolutně geniálně zapadlo. Je to mistr příběhu, jeho filmy (aspoň ty, které jsem viděla) mají fantastickou myšlenku a vývoj děje je neočekávaný, originální, skvělý... No, ale Quentin se taky vyžívá v nechutných záběrech - a víte co, mně na tom nevadí ta nechutnost jako taková, já těch pár uříznutých částí těla přežiju. Jenže všeho moc škodí a hlavně mi přijde, že Tarantino se spíš rochní v krvi z čirého potěšení z takového rochnění, než že by v tom byl nějaký vyšší smysl (=že by to do děje vyloženě patřilo tak, že se tomu nemohl vyhnout).. Takže je to nechutnost pro nechutnost, a to já nemusím.

"I have felt alone all my life, except with you." Já nevím, píšu už asi šestou verzi komentáře a pořád mi nepřijde, že by to dostatečně vystihovalo tu sílu, kterou jsem právě viděla.. Nevím ani, co chválit dřív - jestli úžasnou kameru, prostřihy nebe, slunce a obilí, hudbu, zvládnutý konec, nebo výkony Crowea a Phoenixe... Skvostný film o výjimečném muži..

Herz se zase jednou vyznamenal. Skvělý příběh, výborně vygradovaný, vynikající němečtí herci, jako vždy skvostný Roden + z vedlejších rolí bych vyzdvihla výkon Oldřicha Kaisera. Ale tenhle film má ještě něco navíc, něco, z čeho mi běhal mráz po zádech - je to hlavně dokonalá ukázka lidské povahy ze chvil, kdy se z člověka jeho lidství vytratí (mluvím jak o Němcích, tak o Češích). A přitom, kdo má právo tyhle lidi odsoudit (teď nemyslím nacisty, myslím obyčejné Němce a obyčejné Čechy)? Tenhle film ve mně vyvolal jednu věc - nemůžu nikoho soudit, protože netuším, jak bych se na jeho místě zachovala já.