Recenze (438)
Screen Test #4 (1966)
Filmové testy Andyho Warhola jsou dlouhé statické záběry, u kterých vás při sledování v bdělém stavu udržuje pouze to, když se někdo aspoň trochu pohne. Nemá to konec ani začátek a spíš to na první pohled vypadá jako fotka. Pro nějakého hipstera jako spořič obrazovky ideální.
Screen Test #3 (1966)
Filmové testy Andyho Warhola jsou dlouhé statické záběry, u kterých vás při sledování v bdělém stavu udržuje pouze to, když se někdo aspoň trochu pohne. Nemá to konec ani začátek a spíš to na první pohled vypadá jako fotka. Pro nějakého hipstera jako spořič obrazovky ideální.
Screen Test #2 (1965)
Filmové testy Andyho Warhola jsou dlouhé statické záběry, u kterých vás při sledování v bdělém stavu udržuje pouze to, když se někdo aspoň trochu pohne. Nemá to konec ani začátek a spíš to na první pohled vypadá jako fotka. Pro nějakého hipstera jako spořič obrazovky ideální.
Screen Test #1 (1965)
Filmové testy Andyho Warhola jsou dlouhé statické záběry, u kterých vás při sledování v bdělém stavu udržuje pouze to, když se někdo aspoň trochu pohne. Nemá to konec ani začátek a spíš to na první pohled vypadá jako fotka. Pro nějakého hipstera jako spořič obrazovky ideální.
Disaster Movie (2008)
Není tu nic, ale tím myslím opravdu vůbec nic. Scénář je naprostá břečka, vtipy nulové a všemu ostatnímu se nedá smát ani z lítosti. Disaster Movie je zatím naprosto nejhorší ze všech parodií.
Horší už to nebude (2006)
Chytrá komedie postavená na příběhu s prvky fantasy, kde je humor odsunutý do pozadí.
Jezero smrti (2008)
Kombinace štěstí, smůly a nelogičností je zde docela nevyvážený koktejl, ale druhá strana mince je maximální teror, hustá atmosféra a skvělé navození beznadějné situace.
40 let panic (2005)
Spíš se to mělo jmenovat 40 let smolař. Andy má v mládí hned několik holek v posteli, ale různé komediální prvky vždy něco pokazí a tak k žádnému sexu nedojde. I přes minimální snahu má neustále nějaké nápadnice, ale scénář je napsaný tak, aby k ničemu nedošlo. S reálným fungováním mezilidských vztahů to má velmi málo společného.
Česká RAPublika (2008)
Výsledné číslo v procentech v podstatě nic neznamená. Ten kdo nemá rád rap, hlavně ten český, bude hodnotit úplně jinak, než člověk který má doma originální album Dixxx. S dokumenty o hudbě to prostě tak dopadá. Pokud se vám nelíbí hudba která tam hraje, je jasné, že nebudete hodnotit kladně. Dokument je to ale dobrý, spíše pro užší skupinu lidí.
Panic je nanic (2006)
Šílená nuda, nulový příběh i humor. Proč někdo má potřebu něco takového točit, nemám tušení.