Česká RAPublika

Já se tedy zdržím bodování, neb ten rap mám rád asi jako Pavel Vítek kundy. Ale toto? No toto! Jsem fakt hustej přednašeč, protože dokážu vytočit bábu na úřadě. Moji debilní rodiče mi dali debilní jméno a já se chci jmenovat Jeffrey Dahmer, protože to byl bytelnej gurmán a jel v hustejch jedech. Protivná úřada nechce! No to mi poser prsa! A jsem rebel jako kráva, což se projevuje tím, že si na férovku zapálím špeka v žižkovském parku s partičkou místních niggas. A navíc na hulváta přiznám, že budu tRAPlovat, dokud to posype.Věru pecka lajfstajl. Wow. Kde byl Řezník? Na jatkách? Porcoval Hegerovou? (02.11.2016)

Českej hiphop opravdu nemám moc rád a o to víc jsem byl překvapen výsledkem. Většinu času jsem se totiž příjemně bavil a u některých scén (ptaní se lidí na ulici,matrika apod.) jsem se fakt nahlas smál. Navíc je to i solidně natočený, celý to hodně příjemně uteče a ta práce s obrazem taky stojí za zmínku. Navíc je dobrý, že se česká dokumentární scéna nebojí těchto moderních témat. Na druhou stranu to ale můj názor k český hiphopový scéně vůbec nezměnilo, i když uznávám že někteří z nich nejsou možná takoví blbci, jak na první pohled vypadaj. Nějaký hlubší pohled pod pokličku tohoto žánru mi ale chybí. Navíc se mi zdálo, že v některých scénách to vyznívá spíše proti samotnejm protagonistům a nejsem si jistý, zda to byl záměr. I tak je to ale velice svěží dokument, na který se můžete v klidu kouknout i když český rap dvakrát nemusíte. Tenhle film vás totiž rozhodně neurazí. 70% (25.04.2009)

sonda do hlav hlavních představitelů českého rapu trochu připomínající český sen... dokument je to vskutku zajímavý, struktura je vcelku originální... ale film ve mně vyvolával dost smíšené pocity - naši přední rappeři mi tak trochu dokázali, že tihle lidi mají jistým způsobem nadání, avšak občas dokážou být prostě pořádně jednoduší. chvíli tím člověka baví, chvíli mu lezou na nervy. každopádně na tenhle dokument si hodinku a půl čas udělejte. 70% (10.05.2009)

Velmi zajímavé nahlédnutí do české hiphopové scény. Možná je škoda, že se jedná jenom o Supercroo , protože zrovna oni jsou co se týče hudby samotné hodně strozí a jejich beaty jsou suše elektronicko-ušitrhající. Třeba PSH, Gipsy nebo Rytmus jsou hudebně úplně jinde. Z té trojky mě nejvíc bavil James Cole, jeho "lelek" nebo "zelnatý rap" mě opravdu dostal :D. Taky mi přidal nejinteligentnější. Toxxx je největší pozér a talent na texty má asi nejmenší. Ale příjemně mě překvapil , že má rád Hanu Hegerovou. Orion se choval občas trochu podivně (restaurace). Formálně je dokument nápaditý, konfrontace jsou zábavné, není příliš co vytknout. (02.05.2011)

Lehce zeširoka a lehce mimofilmově. Ale začnu u vkladu tvůrců. "Na dřeň" to rozhodně nebylo. Spíš zajímavé klouzání na povrchu. Celkově je Rapublika dobře sestavený dokument. Prolínání se skladbami, které v plejlistu vidíme už na začátku filmu, je výborný nápad, který dává snímku určitou sevřenost. Zařazení jednotlivých vstupů už trochu pokulhává. Na začátku se dozvíme, že gesta už nefrčí a hip-hop má být bližší životu toho, kdo ho dělá. Což je v zápětí jak v rovině posturiky, tak v samotné rétorice důsledně popíráno. Zároveň to ale naznačuje, že dokument se bude zajímat o to, jak vidí rap Češi, kteří ho v současnosti tvoří. Což je nakonec to, co ve filmu nejvíc absentuje. Zčásti je to vypovídací neschopností protagonistů, zčásti režisérským vedením. Konfrontace s různými druhy prostředí a skutečnosti slouží spíš jako zábavné vsuvky. A to dokonce i scény, které měly určitý potenciál (setkání s jazykovědkyní). Scény jako "přejmenování Jamese Colea" působí zcela samoúčelně a jen dokládají, že hip-hop je pro české interprety z větší části póza. Co ale pro mě mělo největší vypovídající hodnotu, byly generační střety. Mám z toho pocit, že česká společnost prošla za uplynulých dvacet let tak výraznou proměnou hodnot, že dorozumění není fakticky možné. Nejlíp se to ukázalo při setkání s filharmonisty, kde to vypadalo, že jedna strana vůbec neposlouchá druhou. Obě hledaly argumenty, aniž by poslouchali, co druzí říkají. Přesto, když se obě hudební složky spojily, vznikl z toho nejlepší kus, který ve filmu zazněl. To je asi ten největší paradox. (10.04.2010)