MiaMahoney

Jednu hvězdu za popičovní exteriéry a vizuální stránku vůbec a druhou kvůli mé slabosti pro Malfoje, kterému by člověk klidně toho úhoře i vyvenčil. Jinak nuda k uzoufání, korunovaná slizounem v hlavní roli a odpornou á la Alenkou z říše hnusů, před kterou by i Lujs Kerol zajisté zalezl do králičí nory. Doufám, že střihače už taky někde máčejí v kádi plné úhořů a od Edwórda Sizrhenda dostane pro příště hodně velkou sadu Solingenek. Pozornému divákovi zajisté neunikne jakási posedlost osazenstva filmových léčeben destruktivní instalatéřinou. Asi nějaká úchylka nebo možná hluboce sysluplná a tajuplná, skrytá metafora, kterou chápe jen zdejší družina absolventů filmové teorie, takzvaných erudovaných kritiků a čichačů ředidla. Takže si upravte popelníky na očích, načesejte mastnou patku, prokřupejte otylé prstíky a ujměte se vysvětlení nám, blahoslaveným.

Zatímco zdejším samozvaným hororovým exprdům Psychorovi a ŽIVÉMRTVOLE, kteří evidentně táhnou za jeden Prozac, zřejmě film až příliš připomínal léta strávená v polstrované místnosti, všem ostatním, normálním a soudným divákům se tenhle milý psychothriller prostě musí líbit a neříkejte, že ne! Zpočátku sice trochu naivní a pomalejší, ale jako celek naprosto funkční napínák, který dokáže i vcelku fádní zápletkou potěšit mé divácké oko.

"Wí dount nýd nou edjukejšn", řekli si v libovolném Zkurvystánu na Bohužel-až-příliš-Blízkém-Východě a s pevnou vírou, že vzdělání je fuj a jediná znalost, kterou mladí teroristé potřebují, než se rozletí do světa, je znalost zbraní a výbušnin, zbourali jedinou místní školu, ze které zbyla jenom ta jedna Zeď. Za tou si na schovávanou s neviditelným nepřítelem hraje prototyp mačistického emerického vojáka, zatímco jeho parťák si řekne, že to nemá Cenu a zabalí to už před Zdí. No a náš hrdina chytne povídavou a záhy už na vysílačce ladí muslimskou linku důvěry, aby poté, co vyplýtvá svoje pětiapůlmilimetrové argumenty, své nitro zcela otevřel tomu hodnému Abdulovi Ibn Kozomrdovi dřív, než čerstvě zamilovaná buzna balení kakaových věnečků. Pruhovaně-hvězdičkovaný, bílomodročervený patos z toho jen kape, avšak díky zbytečně nenatahované stopáži je tento minimalistický filmík koukatelný a ačkoliv se ve finále stane jen další cihlou ve zdi podobných filmů, zaslouží si přece jen trochu víc, než jen odstřelit ránou z milosti.

No, tak za snahu o originalitu to na ty dvě bude a vůbec, na Pšonky asi dobrý... Příště z toho vyházet ty anglické písničky, které působí směšně, ujasnit si cílové publikum a trochu doladit zápletku, aby to nebyla jen nudná televizní pohádka, ve které narazit na skutečně napínavou scénu je ještě vzácnější, než najít kousek kvalitního masa v polském párku a bude to bardzo ładne.

Výborné! Sice mi tam něco neurčitého (sama nevím co) trochu vadilo (vlastně možná vím, nevyhnutelně srovnávám s tématicky naprosto identickou hrou Life is Strange, která je dle mého skromného názoru logičtější [jak jen logické může tohle téma být] a přehlednější, a proto nedávám plnou palbu), ale vesměs se jedná o perfektní film dle mého gusta (byť to má slizkého Kačera) a jen lituju, že jsem si během filmu nepsala nějaké poznámky. Takhle by se mohla současná Mia vrátit a upozornit tu o dvě hodiny mladší, aby si, kurva, vzala k projekci kapesník.

Když jsem v prvním díle slyšela, že se bude matlat dohromady Voynichův rukopiss a zednářství, rozblikal se mi varovný majáček a hlavou mi problesklo "a do prdele, tohle nemůže dopadnout slušně!" Dost jsem se obávala konspiračního kočkopsa splácaného z výprodeje Vašíčkových opusů v Levných knihách, kterého nezachrání ani dokonale obsazené trio Trojan-Geisslerka-Dvořák. Ovšem klobouk, tedy v tomto případě spíš jarmulku, dolů! Až na pár naprosto kapitálních kokotin typu "až tak ne úplně střežené zednářství" (jsem zednář, někdo mi vybíjí lóži, ale srát na to, zajdu si večer do hospody a v nezamčeném bytě nechám na viditelném místě zednářské insignie) a ve finále nerozpletených zapletenců (vlákno z první oběti, rukopiss, průchod turniketem), se jedná o velice dobře natočenou mysteriózní krimi, které prostě Strach točit umí. Na české poměry zdařilé, s dobrými a vtipnými dialogy (byť těch narážek na sázku mezi Geisslerkou a Dvořákem už bylo zbytečně moc a Töpferovy židovské anekdoty přetvořené do normální, vážné konverzce působily taky trochu násilně) a ve finále i správně nastudovaným fucktickým pozadím. Oceňuju totiž, že šli kluci do hloubky (v tomto případě až k Chíramovi a detailní symbolice) a zpracovali zednářské záležitosti opravdu s geometrickou pečlivostí, namísto obvyklé povrchnosti a bulvárního podávání konspiračních pičovin. A na obhajobu všech zednářů z příběhu, kterým by snad někdo vyčítal nelogické chování, proč se kurva po nocích toulali v ulicích sami, když jim někdo šel po kejháku, dodávám: pokud byste byli chlap a dostali od své milky textovku "Boáz a Jakín", asi by se váš toho času odkrvený mozek taky nesoustředil na nic jiného, než jen verzálky toho vzkazu, žeano...

"Heleeee, pýýýýčo, veděš tu soc...tramvaaaj?" - "No jasněěěě, voleeee, tou pojedeme!" - "No tou asi nepojedeme, ta vepadá, že nezastavuje!" - "No faaaakt, to mě vomeeeej, tu snad musí řídit nějakej šulýýýýn!" - "Heleeee, čum na tooo, ona normálně vykolejila" - Notypýýýýčo, až mi z toho žvejkaaaa zaskočila! A koukeeeej, pořád se řííítííí i převrácenááá, radši se přesuneme, než nás to rozemele a přijdeme do práce dýýýýl!" ... Tak asi takhle by to vypadalo, kdyby se například do filmu o nejznámější pražské dopravní tragédii pustilo studio ČT Ostrava a obsadilo svoje herce, kteří by se snažili napodobit cajzlovštinu. Co z toho vyplývá? Že při vší té vážnosti, kterou téma přináší, špatné obsazení zákonitě způsobí, že film vyzní až parodicky! To se přesně stalo v případě Dukly. Co to, kurva, mělo znamenat s těmi Pražáky?! Issová jede na sílu, z její snahy o přízvuk v kombinaci s příšerným přehráváním praskají ušní bubínky a z očí tečou proudem slzy smíchu; o Langošově představě ostravštiny ani nemluvím! Pár místních herců to sice statečně zachraňuje, ale to fakt nestačí a absolutně nechápu, proč se tvůrci nerozhodli vyhrabat z ďury víc rodáků a dodat tomu tak punc autentičnosti. Takhle se film zmítá na hranici skvělého dramatu a sebeparodie, a to není "fajne" ani trochu. I přes tu nechtěně komickou stránku se ale jedná o velice zdařilé dílo. Holt jednou za čas se z toho ČéTéčka podaří něco qualitního vytěžit (no pun intended).

Jak to asi může dopadnout, když se v hnusné, funkcionalistické vile uprostřed Pouštních Depkovic sejde bárbínoidní pichna a parta čuráků s patologickou potřebou dokazovat svou dominanci skrz teleskopická hledí a jiné válcovité předměty? Docela povedenou, krvavou jízdou, samosebou! Na první pohled jasná studentka Oxfordu se vcelku brzy ukáže být chytřejší, než dává tušit barva její hřívy a pod taktovkou feministické režisérky, která už se zajisté třepala, až nechá dát na frak těm testosteronovým zmrdům, se mění v pomstychtivé, vraždící monstrum, neohrožené podobně jako Kroftovic Larva. I přes veškerá PéPéčka (pravděpodobnostní pičoviny) a DéVéeSka (díry v sýru), které tak moc vadily chudákovi samozvanému hororovému "expertovi" Psychorovi, se jedná o zábavnou a napínavou akcičku... A jak to asi může dopadnout, když se ozve zdejší parta "erudovaných" kritiků a pozérských artových ufounů, pro které není film dostatečně sofistikovaný a kurví mu proto rejtyng? Inu, jak jinak, než že jim se vztyčeným prostředníčkem vzkážu, ať si laskavě ve své nabubřelosti a egomaniactví alespoň zkusí uvědomit, že si pustili akční thriller a ne dadaistickou uspávačku hadů od Tríra, vhodnou akorát tak pro ufounské studenty filmových fuckult a uměnovědných studií, a jsou-li schopni alespoň špetky sebereflexe, upraví hodnocení v rámci dotyčného žánru! A protože jsem hodná teta Mia, přikládám i návod, jak k tomu přistupovat: Tedy, milí artoví hnědopichové, zaprvé, před stisknutím tlačítka "play" si uvědomte, jaký druh filmu jste si vybrali. Pokud jste ve slovníku dospěli pouze k písmenku "A" jako "abstrakt", "alegorie", případně "asperger" nebo "afektovaná artová abominace", nevadí, bude vám to stačit, neboť jste si zvolili film s označením "akční". To většinou znamená takový filmový počin, u kterého nemusíte zrovna moc namáhat mozkové buňky, tím méně ty vaše ufounské. Pardon, samozřejmě chci říct umělecké. Počin, od kterého nemáte přehnaná očekávání a nad kterým se chcete prostě jen bavit a vypnout. Pokud jste ve slovníku dorazili až k písmenku "T", jako třeba prostě jen "trapný", všimněte si slova "thriller" a zkuste chvíli potrápit své ctěné mozkové buňky, co by to asi tak mohlo znamenat. Zadruhé, po shlédnutí filmu si zodpovězte základní otázky, tedy: "Opravdu mě to i přes těch pár nelogičností nepobavilo?", "Mám stále nutkání hledat metafory, alegorie a jiné ufounské hnidopichárny v prostém akčňáku?", "Skutečně čekám dlouhé záběry z rozličných úhlů, doprovázené dramatickou kakofonií?" Jsou-li vaše odpovědi "ne-ano-ano", pak se, prosím, z databáze odhlašte a zachovejte si dekórum tím, že svoje artové pozérství spolknete a na to hodnocení prostě klikat nebudete. Compris?

Znáte ten pocit, kdy slyšíte o tak špatném filmu, že prostě nevěříte, dokud se nerozhodnete si jím zkurvit večer na vlastní oči? Tak přesně tohle se mi dnes přihodilo. Tenhle masterpiss má všecko: třeskutý troškohumor pro 70% obyvatel našeho Babišstánu, pičoidně stereotypní charaktery, prvoplánové, oplzlé a trapné vtipy toho nejpředvídatelnějšího typu, product placement, díky kterému nejspíš ta pičovina vůbec mohla zprznit celuloid, trampské pissně včetně odporné Nedvědárny a nezbytnou rasovou vyváženost v podobě obsazení mladší sestry opic Williamsových. Kurva, tohle přesahuje všechny meze snesitelnosti, natočené je to tak zle, že by se Troška měl vážně obávat konkurence a ještě s totálně buzerantsky dosranou závěrečnou skladbou, za kterou by měl Mišík svýho potomka nechat těch 200 km odjet na kole bez sedátka. A s rozžhavenou sedlovkou. Zašpičatělou. Natřenou kapsaicinem. No humáč jaxviňa a samozřejmě ihned pálím na dývko do sbírky a řadím na čestné místo na poličce, přesně mezi podobně skvostným Panicem nanicem a návodem na lovení krokodýlů od Poledňákové. Xblití!!

Zažili jsme to asi všichni. Já sice až po revoluci, ale tyhle archetypální kurvy se nemění, jen převlečou kabát a jede se dál. Se vztyčeným ukazovákem tedy zdravím "soušku" Holáskovou, které tímto gratuluji k vlastnímu portrétnímu filmu a okamžitě chci podepsat petici za britský rymejk s Imeldou!!!