MiaMahoney

Nesympatičtí herci a tupě odhalitelná metafora. Zdejší hororové experty zřejmě vyděsí i igelitový sáček vlající ve větru.

Já vím, že někteří zdejší se budou na toto moje hovnocení tvářit jako muslim na vepřové podávané levačkou, ale jelikož se za vlastní, nepretvářený názor u nás zatím ještě nestřílí a nebanuje, opřu se do toho tak, jak si myslím a jak mi zobák narostl... To, že se jedná o trochu jiný komix, parodii, atd. atd., beru. Je to vtipné i svižné. Jenže! Na to, aby to vybočovalo mezi všemi těmi superhrdiny a jejich superpříběhy, se to na můj vkus bere pořád ještě příliš málo parodicky. I přes všecky hlášky a vtipnou nesourodost party antihrdinů, se jedná zase jen o omalovánkový příběh o tom, jak chce někdo zničit svět a jiný mu v tom má zabránit (zívnutí), čili je to pořád akční, vesmírný komix, i když komediálně laděný. Asi je to tím, že prostě nejsem cílovka, ať už to má formu jakoukoliv. Na druhou stranu, už jsem zažila komix, který sám sebe dokonale parodoval, a ten mě pobavil. Mluvím samožrejmě o nahláškovaném Deadpoolovi a když se to s ním pokusím srovnat, mám pocit, že srovnávám nesrovnatelné. Prostě partička Sráčů Gutalaxu funí někde za ním, byť jsou jednotlivé postavy napsané dobře a šikovně jim vévodí militantní trash panda a roztomilý Groot, který chodil do stejné jazykové školy jako Hodor. Kdybych neznala Deadpoola a nevěděla, jak mohou vypadat dobré, sebeparodické komixy, šla bych možná o jednu hvězdu výš. Takhle to bude za tři a uvidíme, s čím přijde pokračování.

Vážení, prolnout několik příběhů v čase vánočním se podařilo pouze Richardu Curtisovi v neopakovatelné a po všech stránkách dokonale vyladěné Lásce nebeské. Tohle, co tady předvádí jakási Babinská (btw brňačka, že by tedy starej lotr Babinskej cáknul z okýnka své cely na Špilasu a zchytala to nějaká místní koc?) není ani slabý odvar. Ano, pár světlých momentů se najde, byť vám na jejich součet budou stačit i prsty jedné ruky pracovníka s cirkulárkou, ale na nějaké závratné hodnocení to zdaleka nedostačuje. I když mě těší, že se někdo pověnoval filmu s tematikou "naděje-andělé-různými podivuhodnými způsoby a cestami splněná nejvroucnější přání", zbytek je bohužel vcelku nuda a potenciál by se dal využít o hodně lépe, hlavně kdyby se očesaly pseudoumělecké, hipsterské záběry, které jsou stejně jen klišoidní vatou. Dle zdejších zákulisních informací se frau Babinská údajně zaláskovala už při psaní scénáře, z nesympatického Richarda Krajča udělala hlavního hrdinu, posléze svého osobního mrdinu a on kvůli ní pak opustil rodinu. Hustě se to rýmuje, takže to nemůže být náhoda a zajisté v tom mají prsty i nějací ti ilumináti nebo soudruh Putin!... Obsazením toho stvoření z přišerné kapely Kryštof se podařilo filmu totálně nasadit korunu. Tady snad casting museli pojmout jako soutěž o nejnesympatičtější filmové hrdiny evr, protože jinak si nedovedu vysvětlit dvojici Krajčo-Prachař... A opět, pokud zabrousíte do Zajímavostí, dočtete se, že Ríša, zřejmě v opojení ze svých duchaplných počinů z kapely, prahl po tom, aby se film jmenoval jen "Křídla". Ono by to totiž opravdu znělo jako název nějaké jeho "zdařilé" skladby, která je obvykle natolik smysluplná, že i náhodný generátor slov by mohl v závisti spustit autodestrukci. Vlastně se trochu divím, že pan umělec nelobboval za název "Jsi křídla", neboť toto slůvko se v jeho tvorbě vyskytuje s obsedantní pravidelností. No a tak si říkám, jak těžké musí asi být skládat takové "silně sofistikované" texty písniček pro čtrnáctky pištící pod stejdží. Tady je moje odpověď: Jsi jak šnupnutí z tabatěrky - jak kancléř Mynář bez prověrky/ Jsi chůze v zimě bez ponožky - jsi šišlavý projev Zdeňka Trošky/ Jsi faktura bez data splatnosti - vězeň z Dachau, co jed do sytosti/ Jsi rozmočený knedlík v dřezu - jsi jeptiška utržená ze řetězu/ Jsi jak bratři v triku bez trika - jak péčková minulost Jaro Slávika/ Jsi popel vymetený z kamen - jsi jak ty vycpávky do ramen/ Jsi cigán ve frontě na pracáku - jsi pohodlný, jak sex ve spacáku/ Jsi jak libozvučná nemčina - jak když se čadí z komína/ Jsi člen mensy, co ví kulový - jsi jak nedovařený vepřový/ Jsi ovoce, co je zelenina - jsi jak mauzoleum bez Lenina/ ...tak uplynula čtvrthodina a vznikla tahle hovadina// Vidíte? Jde to, aniž byste museli vypadat jako houmlesák s kikotským vystupováním. Nicméně, zpět k filmům. Byla jsem nařčena jedním citlivějším jedincem, že přes svoji údajnou drsnost snad nemám žádnou duši, postrádám veškerou empatii, lidskost, něžnost a nevím co ještě a uspokojují mne méně intelektuální a citové filmy. Jéjej! Přesně tak to je, nehne s mojí ve skálu proměněnou černou duší vůbec, ale vůbec nic a přesně proto mám v top desítce onu zmíněnou Lásku nebeskou, Amélii z Montmartru a Crash a kapesník dodnes žmoulám u Prázdnin v Římě, Ducha, Starmana a Marleyho. Samozvaným psychologům tedy citlivě a něžně kynu (prostředníčkem) a jdu si okamžitě vylepšit reputaci sledováním desetihodinové kompilace těch nejrozkošnějších štěňátek na YouTube a na fuj fuj těžce maskulinní Trůny už ani nesáhnu, slibuju!!! (Při psaní tohoto komentáře nebyla poškozena ani jedna deska kapely Kryštof.)

A nyní vám, milí diváci, povím, jak tohle vlastně vzniklo: To vám takhle ten tajuplný vlakový vynálezce pan Wilford, jeden z řady stoprocentně poctivých českých podnikatelů, jinak též zvaný Sudetský Agent Radim JanČurák, přemýšlel, jak by nazval svůj nový, na kasty pečlivě dělený vlak. Zatímco procházel vagóny a plánoval, jak zrecykluje sračky zadního plebsu na automatovou čokoládu zdarma pro hochnóbl cestující vepředu, padl mu zrak na dva v rámci rasové korektnosti dosazené korejské pasažéry, Dej-sem Drogoo a Ya-mam Bomboo. I pácl se pan podnikatel do čela a slavnostně zvolal "Nechť je tento vlak znám jako Žlutý!" Pak už stačilo přizvat zbytek posádky: partu nasvalených řezníků se sekerami, otylou Adele s metrem (asi aby každý den měřila JanČuráka a utvrzovala milého pana podnikatele, jaký je i přes všecku tu zimu okolo pořádný chlapák) a rekrutovanou matikářku, od které by jeden při prvním proslovu čekal zákeřnost typu "vlak jede z bodu A do bodu B konstantní rychlostí 532 km/h, venku je teplota -80°C, vypočítejte hmotnost Jupiteru" (a kdo si mimochodem nevzpomněl na toto, tomu ať zmrzne pazoura)... Hodně dobrá dystopická jízda, hlavně originální a nadupaná akcí, která vtáhne od prvpopočátku. Nemusíme totiž znuděně čekat, než se něco začne dít a než se banda kokotích hrdinů vykecá. Svérázný humor v prvních momentech působí trochu parodicky a mírně rušivě, ale brzy dokreslí celkovou atmosféru ujetého postapo akčňáku a rozhodně si takhle nějak představuju kvalitní béčkovou zábavu bez nutnosti filozofování o detailech (vzkazy v jídle, 18 let bez havárie, každodenní přísun takového množství švábů atd.). A když už jsme u těch švábích amarounů ve spojení s našimi žlutými přáteli, zrovinka nedávno jsem zakotvila v jejich restauraci Maeun goyang-i, kde mi naservírovali omáčku naprosto totožné barvy. Byla dobrá, ale příště to radši beru přes kuchyň s důkladnou inspekcí. S doprovodem z hygieny. A s těmi sekerami.

I přes fekální humor, který by jiným filmům vynesl okamžitý odpad, Movie 43 má své kouzlo, a to spočívá v originalitě. I ty ne až tak zajímavé části (basket, konec světa, leprechaun) byly podány docela solidně a zbytek komedie se nesl v duchu neotřelých a zábavných minifilmů (děti v přístrojích naprostá pecka!!!; domácí výuka jakbysmet; koule na krku s výbornou Winsletkou taky bez chybičky; první krámy sice s odpudivou Chloe, ale s humorem a finální loztomiloušká košiška taky prima...). Mezi všemi těmi ubohostmi typu Dance Flick, Date Movie, Disaster Movie, Scary Movie (kromě prvních dvou!) a nevímjakýmidalšímimůví rozhodně koukatelný počin. Wayansové, dívejte se a učte se, že i na první pohled samoúčelný a ujetý humor se dá spáchat tak, aby si divák nemusel lít po celou dobu projekce bělidlo do očí.

WTF! Donnie Darko teď místo králíků vidí pavouky. Na "hlubokomyslné metafory" hážu s*anec, tohle si nezaslouží víc jak dvě hvězdičky za atmosféru.

V domění, že stahuju vysoce hovnocený korejský originál, nakoupila jsem na internetech tohoto Oldboje a pak se nechala nepříjemně překvapit zjištěním, že jsem stáhla nedopatřením emerický rymejk. Po prověření databáze jsem váhala, jestli má vůbec cenu zmáčknout play. A světe div se, mělo! Velice slušný thriller o milujícím otci a jeho hledání pravdy, kterou naštěstí objevil dřív, než stačila vypučet do zdegenerovaných rozměrů a o poněkud jeblém protivníkovi s nepříliš přesvědčivou, ale ve finále fungující motivací. Co na tom, že v bojových scénách opět útočí jeden, maximálně dva hajzlíci a ostatní kokotsky pózují, než na ně dojde řada..., já se bavila po celou dobu slušným akčním napínáčem a původní záměr zkouknout ťamanský origoš je ten tam.

999 hodnocených filmů. A teď dilema, jak se postavit k tisícému filmu. Nechat si hovnocucem vytáhnout z filmové žumpy nějaký totální odpadfilm nebo k tomu přistoupit zcela obráceně? Mno, nechala jsem si odborně poradit místní (j)elitou a pustila si tuhle konverzační jízdu. Kvalita byla poznat už v prvních minutách - takové téměř "palpfikšní" hlášky nemůžou značit naprostou kravinu... A fuckt, že ne! Líbilo se mi vše - od celkové stylizace (komixové přechody, filtr na kameře, návaznost jednotlivých povídek...) přes hlášky až po vhodně zvolený soundtrack. Povídky z vidlákova, navíc tak pěkně provázané (tenhle styl je moje guilty pleasure, ať už v krimi hávu (Pulp Fiction) nebo v romanticko-komediálním (Love Actually)) bylo příjemné sledovat a nenudila jsem se ani trochu. K tarantinovské dokonalosti tomu však chyběl mistr sám, ale ve finále to zase taková škoda nebyla, neboť egomaniakální stopáž 1258 minut bych asi měla problém dávat. Poněkud jsem se obávala, že si tento film bude na PéeFko tak trochu hrát; o to příjemnější bylo překvapení, že to tak nebylo a tvůrci se vydali po vlastní, originální ose. Jediná, drobná výtka: měla jsem pocit (ze zabarvení, použitých aut a outfitů), že se děj odehrává v nějakých osmdesátkách... A pak najednou borec drží smartfoun a vy si říkáte WTF... Stále je tu ale šance, že budete unešeni touhle jízdou a takové drobnosti si ani nevšimnete.

Tenhle seriál mě vcelku chytil a bývala bych mu byla napálila 4 (padající růžové hvězdy), bohužel poslední sérií se to pokazilo, a tak ode mě spadnou jenom 3. Pilot navnadil, první série byla velmi dobrá, druhá vcelku také, ale poslední byla jakási zmatená (zvlášť ze začátku) a dost vařila z vody. Bylo vidět, že se seriál snaží mermomocí udržet, ale kvalitativně velmi klesá a umělá natahovanost mu, jako obvykle, neprospívá. Ne nadarmo platí, že ty nejkvalitnější seriály (snad mimo Simpsonových) mají většinou do 20 dílů. Celkově mi vadilo množství nezodpovězených otázek, ze všech zmíním např. korunovace monarchy. A takových zbytečných mystérií ve stylu "aby díl končil něčím zajímavým", co zůstávají nedotaženy a zapomenuty, je tam víc. Hrdinové se často chovají nelogicky a nereálně, děj je občas předvídatelný. Nicméně v napínavosti mě první dvě série udržely a některé osudy bylo zajímavé sledovat. Jako prázdninová podívaná je to dobrá volba. V reálu bych si klidně takový týden pod kupolí střihla. Pro zpestření :-).

Ano, ano a ještě jednou ano! Ano politické, rasové, genderové, sexuální a náboženské nekorektnosti! Je potřeba ji podporovat čím dál víc v dnešní zajebané době, kdy se kdejaká pošahaná minorita dožaduje respektu a prapodivných práv a je schopná to hnát i tak daleko, aby jejich právo na respekt nějaký stejně postižený pičus zakotvil i v zákoně! V době, kdy není možné nazývat věci pravými jmény bez toho, aby se nějaký ubožák neurazil a kdy si můžete pakovat krabici se svým blokem, tužkou, fotkou vypaseného potomstva a napůl uschlou dracénou, podíváte-li se škaredě na kolegu z Eritreje třeba proto, že vás tlačí bota a on je zrovna prostě ve vašem zorném poli, potřebujeme posílit zbytky zdravého rozumu a smyslu pro nekorektní satiru a černočerný humor, trochu otupit přecitlivělé senzory, které se nám snaží současný establishment vyostřit neustálým masírováním a servírováním toho, co ještě ano a co už ne. Tak já říkám rezolutní ne všem samozvaným mravokárcům, bigotním kokotům, environmentáně zapáleným teploušům, lesbickým feministkám a aktivistům za práva přeoperované zeleniny a naopak ješte znovu a důrazněji velké ano podobným počinům. K filmu samotnému snad jen, že konečně vidíme Annu Faris aspoň trochu hrát a SBC chválím za očividný entusiasmus, se kterým se role Dicktátora zhostil.