Jinny

Věc z roku 2011 skončila jako předělávka Carpenterova filmu. Co ale v roce 1982 bylo originální a svěží, to se o dvacet let později topí v podprůměru.

Tarantino natočil western, který měl v plánu snad už dvacet let. Žánrově jeho film funguje překvapivě dobře, nechybí ani typická tarantinovská ukecanost a stylizované násilí. V čem ale tentokrát selhává, to je příběh, který jde od epizody k epizodě a končí jedním z několika masakrů. Django je navíc drsný negerský ostrostřelec, ale do propracovanosti Nevěsty má daleko a není ani jednou ze zábavných tarantinovských figurek. S Waltzovou postavou jsem měla problém, protože jeho hlavní motivace je "jsem správnej chlap".

Dredd má přímočarý děj ve stylu osmdesátých let, násilí je tu nekompromisní a soudce Dredd mašina, která sejme každého poskoka, který mu stojí v cestě ve výkonu práva. Překvapivě zábavný film, který se nesnaží být ničím jiným, než čím skutečně je - mladším bratříčkem akčňáků se Stallonem a Seagalem.

Hobit je hezká pohádka a slušná adaptace. Film je ale zbytečně dlouhý (naštěstí je ale Jackson ten šťastný typ, co se dokáže z připomínek poučit a dvojka snad bude kratší) a trpí některými scénáristickými neduhy ("seriálovost"). Musím se přiznat, že radši bych viděla verzi režírovanou del Torem, protože Jackon je sice fajn, ale příliš invence nepředvedl.

Studio Pixar opět nabízí pastvu pro oči a v jednotlivostech je Rebelka vtipný a roztomilý film. Vypravěčství ale tentokrát selhává na celé čáře. Problém není v tom, že se jedná o příběh matky a dcery (to by vlastně bylo celkem originální), ale v tom, že hlavní hrdinka je americký teenager se skotským přízvukem a poselství je typické "buď svůj", které uslyšíte už asi po milionté. Jako producentský tah to chápu. Jako divačka očekávající dobrý film už méně.

Adaptace hry Lodě (ano, té) je ptákovina, ve které hlavní roli hraje americké námořnictvo a v agitační rovině se vyrovná Top Gunu. S červenáním ovšem dodám, že je to ptákovina velmi zábavná, pokud chcete vypnout mozek v polovině pracovního týdne.

Sada dokumentů, která není určena pro studenty historie, ale běžného diváka určitě bude bavit. Hrané pasáže tu občas vypadají jako němé scénky z historického seriálu nebo filmu a komentáře historiků a archeologů jsou srozumitelné a živé. A dokazují, že zničit společnost dokáží nejen cizí dobyvatelé, ale i arogance jejích představitelů a zaslepenost poddaných. Nejlepší díly - Řecko, Řím, Mayové, Inkové a Tibet. Kompletní seznam a názvy epizod: 1. Mezopotámie - návrat do ráje 2. Egypt – hledání nesmrtelnosti 3. Egejské moře – dědictví Atlantidy 4. Řecko – moment dokonalosti 5. Čína – dynastie moci 6. Řím – nepřekonaná říše 7. Mayové – krev vládců 8. Inkové – tajemství předků 9. Afrika – zatajená minulost 10. Tibet – konec času

Nová bondovka je hlavně ukázka kvalitní filmařiny, na sto procent jeli Sam Mendes, kameraman i herci. O něco víc se mi líbila první polovina než ta druhá a skotská anabáze byla takříkajíc chucknorrisovská. Téma "starý a nový" (Bardemův klasický bondovský záporák versus moderní geekovský Q) a pocta bondovskému kultu tu na druhou stranu funguje mnohem líp než ve Dnes neumírej.

Naprostá spokojenost. Koncept není originální a mladý bílý muž není zrovna nejvhodnější postava pro emotivní vydírání diváků, ale v tomhle filmu snad každá scéna funguje tak, jak má, a tak ho člověk polituje, ačkoliv to není typ, co má srdíčko na dlani, a s výjimkou asi čtvrt hodiny ani žádná fyzická a psychická troska. Téma boje s rakovinou je tu zpracované překvapivě dospěle a realisticky (až britsky, chtělo by se říct). Většinu filmu jsem sledovala s melancholickým úsměvem.

Idiocracy (nebudu používat ten ošklivý český ekvivalent) je komedie, která měla na víc. Z výborného nápadu se sice podařilo vytěžit nějaké to sarkastické odfrknutí, ale humor tu většinou klouže po povrchu a občas je stejně pitomý jako ti, do kterých se strefuje. Na konci se z toho nevyklube nic jiného než oslava průměrnosti.