Němi

Strašně krásný, krutý příběh, téměř bez zbytečného tlačení na pilu, a úliteb současné generaci malých diváků. Filmy jako tenhle, z kterých jsem měl dětská traumata, si pamatuju nejlépe. Mezi současnými animáky, které se bojí rozrušit i to nejcitlivější dítě, vyčnívá o parník ve všech směrech.

Napínací thriller od Hammerů, za který by se Hitchcock stydět nemusel.

5* za Director's cut a navzdory Shatnerovi- http://www.movie-censorship.com/report.php?ID=2400

Městský horor s atmosférou, tuctovým dějem, ale výjimečným zpracováním. Dva aspekty z filmu dělají jeden z mých nejnepříjemnějších hororových zážitků (v tom nejlepším slova smyslu) - hypnotická elektro hudba, která mi zní, jako by někdo znásilnil romantické motivy z osmdesátkových slaďáků, melancholicky zasněná, pulzující snad celou stopáží, je sama o sobě dost depresivní (a nevadí, že jsem ji slyšel už v Drive;) ), ve spojení s tím, že celý film je snímán skrze POV očima hlavní smutné postavy, psychopata brutálně vraždícího ženy, kterému se do aktuálního dění běžně prolínají traumata s matkou i nejrůznější stihomamy, je celek pro silné povahy a snad poprvé jsem u filmového vraždění chvílemi odvracel zrak. Elijah Wood se pro podobné role se svou dětskou tváří a vykulenýma očima narodil, a i když většinu času slyšíme jen jeho hlas a vidíme maximálně ruce, momenty, kdy se jeho psychopatický výraz objeví v odrazu zrcadla nebo při maximální extázi vraždění opouští skrze kameru své tělo, jsou výjimečně mrazivé...

Lazenby silně doplácí na přímé srovnání s Connerym. Převzít roli po "Mr.Charisma" by neunesl jen tak někdo, natož někdo se vzhledem špatné voskové figuríny... S čistou divákovou hlavou si ale dokáže získat sympatie, hraje civilně a knock-out první ranou se mu dá věřit. Nakonec to všechno mělo i maximálně pozitivní dopad na výsledný film. Po stále intenzivnějším tajtrdlýkování na ose "Goldfinger -> Thunderball -> Žiješ jenom dvakrát" se Bond vrátil do realističtějších kolejí (v mezích, samozřejmě, samotná zápletka je pořád vyloženě bondovská), což filmu dává hned jiný náboj. 007 nemá v nejvhodnější chvíli po ruce další fantastický vynález od Q a spoléhat se tak musí především na sebe. Nemožnost vylhat se z kdejaké situace tak má na triku zranitelného hrdinu i ucelený scénář. Jeden z nejlepších, včetně uvěřitelné milostné linky a zbytečně nenáviděné svatby. _ No a tak dále až k zvláštní melancholické náladě (na 99% ji tvoří především excelentní hudba) a pochvale za snad jedinou předcraigovskou bondovku, která je schopna vyvolat nějakou citovou odezvu. Velká škoda, že Lazenby nepokračoval. Série by jistě vypadala daleko lépe a nesměřovala by do brosnanovského pekla.

Takové filmy se dnes už prostě netočí... :)

Jediná výtka letí na adresu nového Karate dítěte - Will Smith mohl s hračkou pro synka ještě čtyři pět let počkat. Hodně mladě působící Jaden to celé posouvá do zbytečně kinder-nevýznamné polohy a místo určité osudovosti jsem si celou dobu říkal, že by stačilo, kdyby jim všem mámy daly pár facek. Jinak je ale vše tak, jak má být. Smith dostane nakopáno, potká hezkou číňanku a zamlklého mentora s traumatem z minulosti a partu opravdu zlých spolužáků. Co ze sportovního béčka dělá ultimátní sportovní béčko jsou sympatické herecké výkony (i když Jaden asi tolik nehraje) a schopnost režiséra vdechnout funkčnímu scénáři rytmus a údernost. No a také odzbrojující Jackie Chan...

S prvnim Toy Story na VHS jsem v jedenacti chodil i spat... to pak tezko chtit, abych na trojce vnimal chyby. Ne, ze by se nejaka nenasla (snad jen, ze se opet odnekud a pred necim utika), ale pixarovsti ke svym postavam pristoupili s tak neuveritelnou laskyplnou nostalgii a uctou, ze kohokoliv jen lehce "zasazeneho" musi strhnout. Pribehovou ohranost tvurci vynahrazuji vypilovanou praci v kazde scene, kde do dokonalosti dotahli vyuziti prostredi a charakteru jednotlivych hracek. Hravost se za tech 15 let nevytratila, naopak prekracuje oba dily. Jak toho jsou po tolika filmech jeste schopni, je mi zahadou. Treti cast ale presto neni rozjuchana zabava. Nostalgicke detaily typu Andyho tricka z prvniho filmu na starych fotkach jsou jen spicka emocniho ledovce, ktery se na fanousky vyvaly. Skrz plastikove hracky se resi veci, od kterych maji deti jeste par let pokoj a pri vypjatych momentech, kdy i mne spadlo cosi do oka, smetou (opet) zive kolegy pred i za kamerou. Za tech patnact let se nezmenila jen uroven grafiky, ale i pristup k detskemu divakovi, ktery v treti casti serie dostane dospely zazitek s necekane temnymi tony. __ Trilogii uzavrel Pixar s nebyvalym citem a vkusem, a s pribehem, ktery z ni udelal neoddelitelny celek.

Make a Film.

Dve a pul bezdejove hodiny ve westernovych kulisach, kde jedinym hybatelem je napeti vztahu mezi hrstkou postav. Vse skryte do dialogu, ktere se vyhybaji doslovnosti a jen davaji tusit, co se pod vsim skryva. Ze je to cele strhujici, je predevsim zasluha rezisera, dik kteremu i obycejny rozhovor je dechberouci a intenzivni; a kameramana, protoze kazdy jednotlivy obraz je mistrovske dilo. Vykony vsech zucastnenych jsou bezchybne, bez toho by film nefungoval, vse je o pohledech, nenapadnych gestech, tonu hlasu... Nejvic pozornosti ale samozrejme ziskavaji Pitt a Affleck, dik hloubce svych charakteru. A oba pravem. __ Pro nepozorneho divaka nema film vyznam. Tady se pretrhla nit uz nenavaze.