JohnCZ

Fajn relaxační dokument. Komorní cestování skládající se z nějakých těch zážitků, trošky místní kultury a především seznamování se s obyčejnými lidmi, z nichž většina zřejmě ani nemá páru, kdo že je to vlastně navštívil. Filmařsky to vyloženě neohromí, ale Grónsko je samo o sobě divoká a fotogenická země. Nikolaj je příjemný průvodce se smyslem pro humor a bylo pěkné ho poznat trošičku víc v prostředí, se kterým je tak úzce provázaný.

Popravdě, čekal jsem od toho úplně něco jiného. Místo přepálené komiksové akce jsem dostal sympatickou, ale možná až příliš jednoduchou a přímočarou akčně-komediální pohodovku, plnou věhlasných jmen, ale taky odměřené až rutinní režie a překvapivě v pomalejším tempu. Přesto je Red zábavný takovým tím old-school způsobem, kdy si akční filmy vystačily s nutným minimem vizuálních efektů. Na druhou stranu, Red jsem viděl včera a dneska už bych asi ani nedokázal uspokojivě říct, o čem to vlastně bylo. A to asi taky není úplně dobře.

Originálně vystavěná romance, která chytne teprve, až když se vymaní z růžových brýlí hlavního hrdiny a začne vyobrazovat skutečný vztah. A ačkoli mi film i přes kratší délku přišel místy nudný a zdlouhavý, právě tyhle konfrontační fest dlouhé jednozáběrovky mají v sobě sílu a jsou parádně zahrané. Jestli něco ústřední dvojici nechybí, tak je to zajímavá chemie a to ani ne tak ta vizuálně romantická, jako spíš ve smyslu skutečné vztahové dynamiky. Hororový prvek se mi nezdál jako úplně nejšťastněji uchopený. Hlavně ze závěru jsem docela v rozpacích z toho, jak na mě působil přehnaně sebeshazovačně.

Docela zábavná dobrodružná blbina, kterou kazí všudypřítomný papundekl a blbě zrežírované scény s opicemi, u kterých se rejža ani pořádně nesnaží nějak zručně maskovat uměle působící, ale v rámci možností jinak hodně obstojné mechanické modely. Přitom trikově skvěle zvládnutá závěrečná útěková sekvence ukázala, že to nemusí vypadat tak škaredě. Dějově je to taková dobrodružná klasika v podobě honby za bájným městem, která vyloženě nenadchne, ale příznivce žánru určitě neurazí. Za zmínku určitě stojí i hudba Jerryho Goldsmitha. Něco mi ovšem říká, že Crichtonova předloha bude zcela jistě daleko serióznější záležitost.

Charismatický Sean Connery vs. nesympaticky se pitvořící Lorraine Bracco. Co do výpravy je to hodně komorní, ale určitá dobrodružná atmosféra z toho dýchá a ústřední příběhová linka o hledání léku proti rakovině vzbuzuje zvědavost. Upřímně ale, čekal jsem asi trochu víc. Zhruba v polovině, kdy něčím věčně posilněná hlavní hrdinka neustále někam padá a hystericky u toho ječí, mě film začal skoro až otravovat. V závěru film zase zvážní a líbily se mi vkusně zakomponované eko pointy, ovšem určitá pachuť z nesympatického komediálního prostředku zůstává.

Zejména zpočátku solidní stylistické cvičení s uvěřitelným synkem v hlavní roli a fajnovým origo soundtrackem doplněným o parádní synthwave songy od Timecop1983. Jenže čím dále se divák filmem prokousává, tím více je znát, že to prostě nemá žádný kloudný děj a veškeré scény se poddávají žánrovému klišé, což zejména v druhé polovině vykouzlí řadu naprosto stupidních momentů. Z džina se tak stává neschopnej kokot a kluk je ve finále jen o něco menší, anžto ani jeden není schopen toho druhého vykuchat a to k tomu oba dostanou příležitost hned několikrát. Nezkušenost tvůrců je vidět i v závěru, kterému chybí potřebná údernost. Těžko ovšem říci, jestli by to s takto slabou pointou bylo vůbec možné.

Přímý sequel k ještě o něco komornějšímu Resolution, který chytře rozvíjí už tak zajímavou myšlenku. Z pochopitelných důvodů už tolik neděsí, ale zato po celou dobu vyvolává zvědavost a chuť diváka pídit se po pravidlech, která tento fikční svět řídí. The Endless navíc ukazuje, jako moc lze vytřískat z naprosto minimálního rozpočtu, mají-li tvůrci originální nápad a filmařskou zručnost. I díky zvolené kameře a obrazovému filtru je The Endless i přes do očí bijící low-cost produkci tak skvělou záležitostí.

My kind of horror. Nenápadný a levně natočený film balancující na pomezí buddy konverzačky a paranoidního mysteriozňáku. Žádné ohrané explicitní strašení, ale náznaky, nejistota, paranoia jsou podávány v tak akorát odměřených dávkách, aby divák zůstal napnutý jako struna. A že já se fakt bál. Dokonce i u scén, které by zdánlivě děsivé být neměly. Takhle si osobně představuju kvalitní horor. To vše navíc umně zabaleno do překvapivě originálního příběhu, který nedává mnoho vodítek k rozklíčování. A to je v tomto případě dobře, protože díky tomu neurčitá atmosféra vydržela a gradovala až do konce. Parádní debut!

Nový Macgyver na mě působí úplně stejně jako remake Knight Ridera. S původním seriálem to nemá nic společného, ale rozhodně to není špatný počin. Je to vlastně úplně oddychový levný akční seriál, spíše epizodicky laděný, který klade důraz na buddy chemii mezi členy týmu (zatímco původní Mac operoval spíše sám na vlastní pěst). Rozhodně nesouhlasím s tím, že by to byla nekoukatelná sračka. To vskutku není. Jen má tu smůlu, že se nazývá MacGyver. Je to sice naivní, občas nereálné, často dost studiové (třeba ta tragická papundeklová kulisa Amsterdamu v první sérii) ale taky příjemně dobromyslné, chytlavé a co se týče vynálezů, tak i docela nápadité. V dalších sériích se ustálila i zprvu dost pochybná vizuální stránka a i když nikdy nevybočí ze škatulky levného oddychového seriálu, díky v podstatě nulové provázanosti napříč epizodami a sympatickému týmu je to oddychovka jako stvořená na průběžné sledování - třeba jako výplňovka volného času mezi jinými seriály. V páté sérii to malinko ztrácelo dech - jednak mě štval naprosto zbytečný romanticky trojúhelník a jednak to tvůrci dost přeháněli se samoúčelně zakomponovanou liberální propagandou, která občas do děje vůbec nezapadala a působila nepříjemně nuceně - ale samotné lehce dojemné finále to hezky vynahradilo.

Tradičně slabej scénář s postavami působícími jako nepodstatné křoví, které jen zdržují od toho zásadního. Ale jakmile se na scéně objeví Godzilla, kterej (a teď všichni na jeden nádech) drapne vole kus paneláku, jebne ho po Kongovi, díky čemuž Kong odplachtí přes půl města a rozboří všechno, co mu přijde do cesty a to ho pochopitelně fakt nasere a tak čapne autobus (určitě ještě aj s lidma uvnitř) a bací s ním po papuli pana Godzillu (a já bych mu pane rozhodně říkal) a pak, když maj oba ciferníky rozsekané sraček a vypadá to, že budeme vzlykat a hystericky salutovat u Amazing Grace a poběží závěrečně titulky, tak se oba znenadání hrdinsky zvedají, protože se na scéně objevuje popiči fest nasraná MECHA-wtf kurva-GODZILLA jen proto, aby je oba poslala do horoucích pekel... uff... tak jsem byl prostě naprosto spokojený. Yea, I'm simple man. Vizuál trochu videoherní, ale to jsem po chvíli přestal vnímat. Více mě mrzelo, že hudební podkres nezůstal v rukou Beara McCrearyho, protože co si budem, Junkie XL tady nepředvedl nic víc, než jen naprostou rutinu. Něco výrazně kulervoucího, jako Mothra's Song, tu setsakramentsky chybělo. Z animací monster je nicméně cítit jejich ohromující síla a hmotnost, čemuž dopomáhá přehledná choreografie a burácející hodně dynamické ozvučení. Velká obrazovka a volume doprava naprostá nutnost, jinak to ani nemá cenu sledovat. Když si tak zpětně pročítám některé poněkud úsměvné komentáře, tak nevím, co od filmu jasně a zřetelně nazvaného Godzilla vs. Kong tihle dotyční, často verbálně vostrý jak levnej hajzlpapír z Lidlu, vlastně vůbec čekali. Nebo to je hraní si na yntelektuála dneska tak in?