Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (3 567)

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Father Thing (2018) (epizoda) 

Smradi bojující se šmejdem z vesmíru. Jó, tahle "body snatchers" zápletka je sice děsně neoriginální, ale svým zpracováním pořád dost zábavná a v téhle sérii jasně vybočuje tím, že je lehce hororová a hodně přímočará. Až si trochu říkám, že je možná chyba, že ji tvůrci zařadili na závěr. Byly tu rozhodně inovativnější epizody.

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Safe & Sound (2018) (epizoda) 

Tahle epizoda mi hodně připomínala Black Mirror a to zejména proto, že stojí na silné myšlence a pointě, ale ta logika okolo docela hapruje. Skutečnost, že by se Foster takhle rychle a lehko podřídila někomu, koho ani nezná, mi přijde poněkud za vlasy přitažená a nepomohla tomu příliš ani naprosto zbytečně doslovná závěrečná vysvětlovačka. Na druhou stranu, když vidím, jak leckdo lehko a nekriticky naskočí na manipulativní propagandistickou vlnu a opakovaně vkládá téměř až náboženskou víru v usvědčené lháře...inu, tak to třeba zas až tak nereálné není. Annalise Basso je ale kouzelná a krom toho, že se na ní skvěle kouká, tak i parádně vyjadřuje emoce. Fikční svět s orwellovským nádechem a různé drobné detaily vykreslující situaci mi přišly rovnako atraktivní. Navíc, nešlo si nevšimnout ani jisté analogie na současnou Čínu. Věřím tomu, že my stále ještě chápeme, že existuje tenká hranice, v jakých případech výměna vlastní osobní svobody za bezpečnostní záruky je a v jakých již není žádoucí.

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Autofac (2018) (epizoda) 

Nepřímé spoilery! Škoda té trochu nejisté první půlky, která se sice táhne, ale je tam pro plný efekt potřeba. Druhá půlka je naprostá bomba, která mixuje všechno to, co máme na problematice AI a transhumanismu rádi. Obzvlášť, když se jedná o (volnou) adaptaci díla, které všem těm Cylonům, Skynetům, Matrixům, Westworldům a Horizonům předcházelo. Pátá hvězda za krásnou hudbu!

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Kill All Others (2018) (epizoda) 

Další parádní příběh, tentokrát, oproti klasickému Orwellovi, s hodně nenápadně dystopickou, leč ve své podstatě neméně děsivou, reálnější a obzvláště v dnešní době až hororově aktuální premisou.

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Human Is (2017) (epizoda) 

Opět povídka, která svým vizuálním zpracováním, jež je i přes svou úspornost hodně nápadité, připomíná spíše starší brakovější sci-fi klasiky než-li moderně sterilnější současné seriály a je to super. Fajn příběh, tentokrát s citelně touchy feely ženským otiskem a dobrou pointou.

plakát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Real Life (2017) (epizoda) 

Další klasické sci-fi téma - co je realita, co je fikce. Bavilo mě, jak povídka drží diváka až do finální pointy v napětí a stejně nejistotě, v jaké se nachází hlavní postava. Plus ten vizuál futuristického města budoucnosti ala Blade Runner, lahůdka.

plakát

Není čas zemřít (2021) 

Dojmy velice podobné jako v případě Spectre. Tak trochu návrat k megalomanství starých bondovek, herecky skvělý záporák v podání Ramiho Maleka, nádherná cinematography, luxusní akční scény (les, schody) a kontaktní souboje - Craig v sobě tu tvrdou surovost pořád má. Ale ten scénář je prostě takový... eh. Zejména v porovnání se Skyfall nebo Casino Royale, které patří mezi mé nejoblíbenější bondovky vůbec. Něco tam chybělo, něco tam bylo naopak navíc a ve finále to nepůsobí po stránce dějové konstrukce úplně 100% uspokojivě. Dojemné finále ale leccos vynahrazuje a pravda je, že i navzdory výtkám jsem se po celou dobu fakt skvěle bavil. Asi i proto, že takovéto opravdu velkofilmy, kde jsou vložené prachy skutečně vidět a není to jen CGI, se dneska už moc netočí.

plakát

Máma (2021) (seriál) 

Technicky je to někde na úrovni televizní produkce ČT, ale tady jde spíš o obsah. První série je trochu slabší a místy se fakt neúměrně táhne, ale druhá najede od začátku do daleko svižnějšího tempa a staví nejen mámu, ale i ostatní postavy do mnohem kritičtějších situací. A graduje... Závěrečný díl je vyloženě výborný. Ruská mentalita nebo snad ještě hůř, mentalita militaristických separatistů ze samozvaných lidových republik je pro mě něco naprosto nepochopitelného. Stejně jako to, jak může někdo tolik let v téhle dusné nepříjemné atmosféře podivného pseudorežimu bez vidiny perspektivní a férové budoucnosti normálně a spokojeně žít.

plakát

Takže, co je svoboda? (2020) 

Rusové přišli. Rusové řekli, že jsou to kulaci, podvratné živly, nebezpeční nacisti, nepřátelé režimu. Příběh malé skupinky lidí, kteří přežili násilnou deportaci kamsi doprostřed baraganské stepi, příhodně označované jako "rumunská Sibiř." A nejen přežili, ale nalezli svobodu, kterou by v běžné společnosti pod krutovládou Sovětského svazu nikdy neměli... So What's Freedom je po čertech pomalý, ale atmosférický film o skromném přežívání a lidské pospolitosti. Sic jednoduše natočený, ale syrový a velmi dobře zahraný. A s jedním malým příjemným překvápkem na závěr.

plakát

Hra na schovávanou (2005) 

Jakkoli je De Niro výbornej herec a na určité filmové žánry se hodí nesmírně, horory mezi ně nepatří. Dakota Fanning si ho tu vyloženě maže na chleba. Film je zručně natočený a poctivě budovaná, ne vyloženě děsivá, ale spíše znepokojivá, atmosféra mě v tomto případě velmi bavila. Brzy jsem ale přišel na to, že film nadhazuje dost samoúčelné baity na odvedení pozornosti a právě díky tomu jsem pointu velice brzy odhadl. A nepomáhalo tomu ani při zpětném přemítání hodně vykonstruované a nevěrohodné chování postav. Nebylo to špatné, filmařsky rozhodně ne, ale každopádně jsem po stránce scénáře viděl už výrazně vychytralejší a precizněji vystavěné žánrovky.