JohnCZ

Pomalejší úvod výborný. Dobře načrtnuté vztahy, tajemno a skvělé budované napětí, které vrcholí lahůdkovými akčními sekvencemi. Je to hodně digitální, ale obrazově moc pěkné a vypadá to překvapivě draze. Dějově je to takový mix motivů z jiných známých sci-fi a mnohé scény mi přišly skoro až povědomé. Po napínavém úvodu, který šikovně udržoval diváka v očekávání, to trochu spadlo do takové té zábavné blockbusterové klasiky. S parádně dravými emzáky, nutno dodat.

Docela tu rozumím i těm negativním komentářům. Obsahově je to skutečně občas docela slabé a nekonkrétní, profesor Brian Cox je tu takový filozof amatér, co se prochází po všemožných tematických koutech planety Země, fascinován úplně vším. Brian má ale taky jednu nespornou výhodu: umí tuhle náladu dokonale přenést na diváka. Třeba už jen tím, jak expresivně vyslovuje slovo "stars." Poslouchat jeho téměř až poeticky laděné přednášky o životě, vesmíru a vůbec, často vizuálně podpořené trochu absurdně vším, co má Brian na svých cestách po ruce, mají, alespoň na mě, slušný terapeutický efekt.

Od parodie na klasické slashery jsem čekal ledacos, ale rozhodně ne komedii, která je nejenže vtipná a místy fakt zábavně meta, ale vlastně i překvapivě inteligentní. Čekal jsem přepálené scream queens, ale zápletka ohledně srovnávání se se smrtí naopak postavy příjemně polidšťuje a dává jim určitou hloubku. Kdo chce a čeká horor, tak asi potěšený úplně nebude, ale jako taková lehká letní komedie odkazující a zlehka parodující staré klasiky to na mě, navzdory hodnocení, zafungovalo velmi dobře. Vizuálně to vypadá pěkně, obrazově je to hravé a i ten přístupnější rating tomu vlastně ve finále celkem sluší.

Evropa ve válce, fronta kdesi u Salzburgu a polo-opuštěná maďarsko-ukrajinská vesnice v týlu, která už ani nikoho nezajímá. Úpadek civilizace, ztráta morálky, chaos. Sled dekadentních obrazů a podivně zvrácených scén, které diváka dokonale znechutí, ale zároveň toho konkrétně příliš neřeknou. Odstrašující efekt patrný, varování čitelné, ale můj šálek čaje to asi úplně není.

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat.

Žádné zbytečné okecávání, film přejde po pár úvodních minutách rovnou do akce a je to slušný napínák. S jedním ale: nevím sice, jak běžně uvažuje zhruba 10-letý americký fakan, ale myslím si, že úplně každého hned instinktivně napadne, že úkolem číslo jedna, když už teda popřu zákony fyziky a skolim protivníka nějakým zázrakem k zemi, je vždycky záhodno jej i v první řadě odzbrojit (osobně bych mu ještě preventivně vrazil kudlu do krku, ale tak budiž no). Ta kvanta sebevražedných nelogičností docela kazí celkový dojem z jinak velice slušného thrilleru.

Po formální stránce bych neměl moc výhrad. Kvalitní vizuál i ozvučení a že mám rád sci-fi béčka, tak mi vůbec nevadí úsporné kulisy. Ale po stránce scénáře to nedává divákovi absolutně žádný důvod, proč by měl vzít Rubikon na milost. Nemá to vůbec žádný drajv. Není tam žádné tajemno, žádné napětí a ještě k tomu jsou ústřední postavy krajně nesympatické a pro mě osobně i co do motivací nečitelné. Nevyvolalo to ve mně vůbec nic, žádné emoce. Na George Blagdena (Athelstan z Vikings) jsem se docela těšil, ale ten tady nemá v podstatě pořádně co hrát.

Je nutno přežít ten příšerně telenoveloidní začátek a pak se z toho stane taková taková lehká hallmarková romantika, kterou bych asi odstřelil nebýt toho božského prostředí peruánských hor. Obrazově je to fest pěkné, jako film je to taková not great, ale zase not vyloženě terrible netlixovina na nedělní odpoledne.

Tož nebudu chodit kolem horké kaše, Iveta Bartošová byla moje první dětská crush a klip Tři oříšky jsem na VCR (údajně) točil furt dokola až do úplného psychického vyčerpání rodičů. To bylo ještě předtím, než na ní začal parazitovat úplně brutálně nechutným způsobem bulvár, který v kombinaci s nešťastnou rukou při volbě osudových mužů a bojem s vlastní psychickou nestabilitou, dovedl Ivetu tam, kam dovedl... Není to špatná minisérie. Houpavou, na postavách klaustrofobně nalepenou, kameru Martina Douby a přesvícené scény, v tomto případě ještě často ponořené do zvláštního růžovo-fialového neonového oparu, jsem poznal na první pohled. A docela to k tomuhle psychologickému pojetí, kdy se celý příběh soustředí čistě na postavy a všechno ostatní je podružné, sedí. Přiznám se ale, že se moc neorientuju v tom, jací lidé se okolo Ivety Bartošové motali, takže mi tu občas chybělo více polopatické vysvětlování toho, kdo je kdo. Jaký třeba měla smysl ta linka s vojákem?

Tohle je fakt balzám na duši každého fanouška pravověrné sci-fi. Desítka diametrálně odlišných povídek, které fungují jako pocta klasické sci-fi se vším, co k tomu patří. Zatímco současná science fiction je v jistém smyslu tak trochu sterilní, tyto povídky, ač z Dickových předloh zadaptované velmi volně, ctí zdrojový materiál a jsou hravé, plné retro atmosféry, abstrakce a imaginace. Seriál v mnohém připomíná rozmanité sci-fi antologie z devadesátek, ať už jistými brakovými aspekty či velice pestrými scenáristickými, ale i přepálenými vizuálními nápady. Electric Dreams ale mají výhodu i v moderním přístupu k seriálové filmařině. Kromě kvalitních efektů je každá z epizod rozvážně nasnímaná a zrežírovaná a vypadá skutečně filmově. Příjemným překvapením je i nadupané herecké obsazení, kde se střídá jedna známá tvář za druhou. Na tenhle typ seriálu bych klidně vydržel koukat 10 sérií, obzvlášť pokud by si udržel takto vyváženou kvalitu a pestrost.