JohnCZ

Dobře zrežírované, parádně zahrané a s množstvím vizuálních nápadů, které jsou leckdy skoro až zbytečné. Chvílemi jsem měl ale i pocit, že sleduju takový ten true cinema zážitek, kterých se mi dneska zas až tolik nedostává. Ty ambice tam jsou. Je to ale zároveň i takové dost rozhárané a nějak jsem ve finále nerozklíčoval, o čem že to bylo a co vlastně bylo pointou příběhu. Že válka sucks? Že fet sucks? Nebo to snad byla jen zvláštnější love story? Což by tak úplně nevadilo, kdyby to byl životopisný film založený na skutečných osudech. A to Cherry není. Je to sice fakt kvalitní filmařina s ambicemi na pětkové hodnocení, ale scénáři něco chybí. A je to škoda.

Naprosto neoriginální, ničím neobjevný film do písmene splňující kritéria učebnicové amblinovky. A v tom je zároveň i jeho síla, protože takové jednoduché, ale milé a dobrosrdečné, filmy na trhu docela chybí. Rozhodně potěší sympatické obsazení, přičemž pro Toma Hankse je to jakožto jediného zástupce člověka v podstatě one man show. Trpím slabostí pro road movie žánr, obzvlášť v působivých postapo kulisách a za tónů kytary Gustava Santaolally. Miguel Sapochnik měl na starost ty nejlepší epizody Game of Thrones, stejně jako množství výborných epizod jiných seriálů, ale tady mi jeho režie přišla maličko rutinní a rozhodně mohla být autorsky výraznější. Finch se o žádné velké inovace ale viditelně nesnaží a to, co dělá, tedy střídavě baví a dojímá, dělá dobře.

Slabá zápletka, ale jinak ultimátní fanservis, který prostě od začátku do konce baví. Akcí podpořenou kvalitními vizuály, ale i výbornými interakcemi mezi postavami - vtipnými i smutnými. Ať už kouzelnou love story s ještě kouzelnější Zendayou nebo parádně dopointovanými momenty (volný pád a dojemná záchrana), coby reminiscencemi na události předchozí.

Typicky španělsky překombinovaný mysteriózní thriller, který sice příjemně napíná, ale postupně se překlopí do naprostého wtf. Nebudu zapírat, bez hintu bych ten film ani náhodou nerozklíčoval a i tak mi připadá natolik za vlasy přitažený, že ve mně nějaké velké nadšení nevyvolal.

Vasilij Petrovič Goloborodko s tváří Volodymyra Zelenského, který svým charismatem, smyslem pro humor a hlasem Shohreh Aghdashloo byl ještě nedávno pro běžného Čecha věcí poměrně neznámou. To se v poslední době z jasných důvodu změnilo a v kontextu současného dění tenhle nenápadný komediální seriál nabývá úplně nového hořkosladkého významu. Příběh o tom, jak se obyčejný středoškolský učitel stane přes noc prezidentem, který si na nic nehraje, a s naivními představami se snaží změnit zaběhnuté pořádky - zbavit zemi korupce, mocichtivých oligarchů, ale i ruského vlivu - hodně vypovídá nejen o stavu tehdejší, stále ještě do jisté míry postsovětské, Ukrajiny, ale především o myšlenkách a nápadech, které Volodymyr Zelenskyj, představitel hlavní postavy a především (a to je důležitější) jako showrunner už před 7 lety měl a které do seriálu společně se svým tvůrčím týmem otiskl. A je to fakt bžunda. Ne úplně vždy, hluchých momentů to má taky požehnaně, ale na ty dobré scény stojí za to si počkat. A to říkám jako někdo, kdo praštěné sitcomy zas tak moc nemusí. Seriál je pro mě ovšem nejzajímavější z hlediska paralel, z nichž některé jsou fakt vtipné a některé i bohužel vlastně hrozně smutné tím, jak se nečekaně vyplnily. I přes všechen ten situační humor se Zelenskyj docela ostře vymezuje a opírá do všeho, co bylo a asi stále i je na ukrajinské politice špatně. A nejen té ukrajinské. Některé věci jsou všude stejné. Je nutno si také uvědomit, že první série vznikla necelý rok po euromaidanu a ze seriálu vyloženě sálá nadšení z prozápadního demokratického směřování. Jednoduše energie něco změnit a snaha posunout zemi dál. Není tedy divu, že Zelenskyj následně vyhrál i volby reálné. Obecně bych asi seriál hodnotil spíše poctivými třemi hvězdami, působí poměrně levně a televizně, ale za sympatickou hlavní postavu (Zelenského charisma se nezapře), hlavní opening a tuhle scénu, jejíž přesah mluví naprosto za vše, přihodím rád i tu čtvrtou. Snad Netflix dodá i zbylé série, mrknul bych na ně rád.

Je fakt, že je to šablona, která nijak zvlášť nepřekvapí, ale je to dobře napsané a příjemně zrežírované. Justin Timberlake herecky zraje, malej lehce weirdo kid je taky sympaťák a celá ta lehce ponurá atmosféra umolousaného amerického zapadákova se mi neohraje. Hraje Juno Temple někdy taky něco jiného, než protivné vyfetlo?

Přesně ten typ dramedy seriálu, který mám rád. Příjemná feel-good atmosféra, kde se humor střetává s ne vždy až tak veselými životními situacemi. U moderních seriálů mám občas pocit, jako kdyby mě jejich témata už trochu míjela, ale Atypical si na nic nehraje. Je to mile a chytře napsané - rodinné, nenucené a ze života. Ve druhé polovině seriálu jsem měl pocit, že šel autismus trochu do pozadí (což i dává smysl) a hlavní slovo dostala Casey a její hledání vlastní identity a životních cílů. A tady je seriál dokonalou ukázkou toho, jak by se k LGBT tématice, která tu správně vlastně ani není LGBT tématikou, mělo přistupovat - s respektem, neutrálně, bez škatulkování a trapných stereotypů. Kde si v první sérii pro sebe seriál kradla Jennifer Jason Leigh v roli úžasné mámy, ve zbytku jasně seriál táhne právě Brigette Lundy-Paine v roli neméně úžasné ségry Casey. Ale i vedlejší postavy jsou prokresleny dost zevrubně, jejich silné stránky, ale i slabosti a dost rychle jsem si je, zejména pro svou lidskost, oblíbil. A o to hůře po 4 relativně krátkých, ale obsahově nabitých, sériích opouštěl.

Zatímco jednička byla nepříliš objevný, ale zručně natočený thriller se skvělou atmosférou a lekačkami, dvojka fušuje více do vod slasheru. Je pojata více moderně, oddychově a už jen těmi lehce neonovými barvami, retro synťáckým soundtrackem a místy zvláštní zoomující kamerou jakoby divákovi říkala, že tentokrát se bude cítit méně nepříjemně a naopak více bavit. A je tomu tak. I přes svou přímočarost to je opět nakrúcané dobře, vizuálně to působí svěže, postavy nelezou na nervy a kromě vřeštění jsou ochotny se i přiměřeně bránit. Bailee Madison coby hlavní postava Kinsey je tak akorát na pomezí křehké a nasrané teenky, že jsem se o ní bál, ale zároveň ji fandil, aby těm maskovaným zlořádům nakopala prdel.

Děsivá home invasion tuctovka, která nemá v sobě pranic originálního a divák se ani pořádně nedozví "kdo a proč," ale v rámci žánru je velice nadprůměrně napínavá, místy vyloženě nervydrásající, což musím jako fanoušek hororů jednoznačně ocenit.

Od první minuty naprosto parádně budované napětí, které však v poslední třetině tradičně trochu vyšumí. Ale i tak si film udržel mou pozornost, což, vzhledem k tomu, že se prakticky celý odehrává na cestě uprostřed nezajímavého lesa, je takový malý zázrak. Nešlo si nevšimnout, že se ústřední bubák vochcáváním fyzikálních zákonů na úkor zmatených obětí (více než) inspiroval filmem Dead End. Až jsem si zprvu říkal, jestli se náhodou nedívám zase na nějaký moderní remake.