Hombre8

Skvělé a mrazivě realistické! Těch, co očekávali rychlé tempo, honičky v autech a vystřílené pizzerie, bych se rád zeptal, jestli ještě počítají na logaritmických pravítkách, jako se to dělávalo před šedesáti lety, kdy mafii řídil don Vito. Ostatně, když už jsme u něho, on sám přece už tehdy předeslal, že jeden právník s aktovkou nakrade víc, než tlupa gangsterů se samopaly. Bylo to ze současnosti. A právníci ani bankéři pokud vím nikam nespěchaj. Vývoj v této oblasti asi nešel tak mílovými kroky, jako třeba ve výpočetní technice, ale určitě se, bohužel, někam posunul. A určitě je jasné kam... Snad jediná vada na kráse - všimli jste si, že všichni angláni tam byli ti hodní a zlí byli jen jevrejci, rusáci, nebo aspoň čehúni? :-) Taky výkony našich herců, řekl bych, byly dost slabunké. Věřím, že jen díky režijnímu záměru. Ale ani to na snížení hodnocení v mém případě nestačilo.

Muzikály rozhodně nemusím, ale tahle muzikálová pohádka byla krásná. Kdo by se tenkrát, v době vzniku, do paní Hruškové nezamiloval?! Škoda jen, že v takovém krásném snímku začínala a v takových hrůzách musí končit. Štědroň "nezklamal". Tříska a Medřická na vrcholu.

Pilcherovsky trapná záležitost a masívní dávka podbízivosti a podlézání cílové skupině. Děkuji prozřetelnosti za to, že mezi ni nepatřím. Bych řek, že to režíroval hlavně kameraman. V podstatě opak toho, co bylo v Tátově volze.

Diváci ročník 1975+ odkojení kvanty amerických violence-filmů samozřejmě nemůžou než nehýkat nadšením nad legitimizací nejpokleslejšího žánru jedním z nejrespektovanějších autorů. Je to ale bohužel jen pohádka. Pohádka pro velké kluky (a ujeté holky), kteří navíc fandí blackmanům. Recesivní pohádka, která je nicméně osazená minimálně třemi skvěle hrajícími herci, režírovaná pomateným géniem (jedním z desetitisíc režisérů) a nasnímaná (až na pár výjimek) excelentní kamerou. Richardson je prostě jednička. Střih dělal taky Tarantino, jak je jeho zvykem? Taky super. Na rozdíl od drtivé většiny, včetně ctihodných pánů porotců všemožných festivalů a soutěží si ale myslím, že scénář (a příběh) byl dost slabý. Jsem netušil, že Q sleduje i filmy Jurije Ozerova...

Jeden z vrcholů Olmerovy tvorby, která, z mně neznámých důvodů, bohužel připomíná jízdu na horské dráze. Bez diskuzí nejlepší příběh na dané téma. Celosvětově. Kdo si prožil, dá mi za pravdu, kdo ještě ne, nechť si počká na svůj čas a až poté hodnotí. Ta mozaika hořkosti a štěstí, které člověk dokáže ocenit až v plné zralosti, je tu vykreslena naprosto excelentně. Jediné, co už se nebude nikdy opakovat, je atmosféra pozdního reálsocialismu, který byl paradoxně svobodnější a uvolněnější než doba současná. V kontextu příběhu. Žádné kamery, žádné mobily, GPS lokátory... Nic co by rušilo a stresovalo aktéry v jejich bohulibé činnosti. Carpe diem!!!

Za jednoznačně nejsilnější stránku seriálu považuji vynikající casting a masky. Italové maj prostě vypadat jako Italové a ještě lépe Siciliáni. Vše je pak mnohem uvěřitelnější. Narážím třeba na tématicky podobnou Chobotnici s Placidem, který vypadal jako nomenklaturní kádr uprostřed své stranické kariéry. Nikdo mi nevymluví, že právě kvůli tomu byl seriál za minulého režimu, jistě za nemalé devizové prostředky, zakoupen. Prostě se v něm soudruzi viděli. Jistě. Má to řadu hluchých míst a malý švih, ale život už takový je. Kdo je zvyklý u filmu přemýšlet, tak tyhle prostory ocení, bo je využije. Těším se na druhou řadu, která byla ke konci slíbena. Tak snad to autorům vyjde.

Jestli se tímhle Němí každoročně "baví", tak se začínám stydět za svoje kořeny. Chápu, že ve dvacátých letech tohle muselo bavit téměř každého. Nechápu, že se mnozí od té doby mentálně neposunuli.

Dobře nám tak! Všem těm, kteří neodejdou z kina nebo nevypnou video okamžitě poté, co se, většinou už v první sekundě, objeví logo generálního sponzora.

Už jsem viděl horší filmy.

Říkal jsem si - 3-4. hvězdy. Avizováno jako drama a drama to skutečně bylo. Drama popisující dekadenci společnosti. Respektive její části, která není schopna pracovat s fenoménem zvaným svoboda rozhodování o vlastním osudu. (A následně svého potomstva.) Jen jsem si říkal, že se to mělo jmenovat Cena za svobodu. Takové hezké sociálně-kritické drama. Jenže ouha! Pak přišel závěr, který mě poněkud zviklal a pak jsem se podíval do tváře autorky. Není třeba zvláštní znalosti fyziognomie, aby člověk pochopil, že to myslela úplně jinak...