Nutrička

Konec mi přišel nějak nedotáhnutý. Celý film byl vlastně tak nějak... urychlený a o ničem. Christensen byl v hlavní roli tak nesymaptický, že jsem si hned po pár prvních minutách přála, aby mu Samuel L. Jackson tím svým šikovným elektrickým bičem urychleně dal co proto. Skončil u mě odepsaný, hoch. A co se dělá v případě, že hlavní hrdina nezaujme? Soustředí se na jiného hrdinu. Proč jen se nedalo víc prostoru mnohem zajímavější a charismětičtější postavě, kterou si zahrál Jamie Bell?

Za mě mnohem lepší, než přehnaně nadhodnocený Mad Max. Komiksový vizuál plný stínů a kontrastů v kombinaci s luxusní atmosférickou hudbou vytvářejí skutečný audiovizuální požitek. Akorát Mila Kunis v tom byla neskutečně otravná.

Nejspíš neexistuje žádný zápor, který bych mohla zmínit. Osobně se mi líbí jak kresby a hudba, tak i poměrně inteligentní humor a občasné jakoby mimochodem prohozené filosofické věty, které vůbez nezní kýčovitě. Zpočátku se Cowboy Bebop možná tváří nevinně, ale komu se zalíbí, zjistí, že se nemůže jen tak odtrhnout, natožpak aby nezačal charakterově skutečně reálným postávám fandit a prožívat jejich pohnuté osudy. Konec zasáhnul i mě, ačkoli u televize brečím zřídka. Lepší anime neznám a v mých očích budou konkurenti "lovce odměn" překonávat velmi obtížně.

Moje citová záležitost... krásný příběh, dojemný konec, úžasná hudba!

Velmi krásné anime (nejen co se výborné animace týká). Žádná nekonečná soap-opera, ale reálné vyprávění o každodenních radostech i bolestech pěti studentů, jejich známých, přátel a lásek, to vše v příjemném prostředí umělecké školy. Silnou stránkou je detailní propracování a charakterizace postav (především Takemoto), jejich pocity a také jednoduše znějící, přesto však hluboké myšlenky. Aspoň mi teda přišly hluboké. Ale aby si někdo nemyslel, že je to moc velké drama, tak jsem se hodněkrát zasmála. I hudba je hezká a příjemně podkresluje situace. Jsem ráda, že vzniklo pokračování, ale nutno přiznat, že mi tento původní částečně otevřený konec vyhovoval, takže by další série vůbec vznikat nemusela. Tím by si ale tvůrci proti sobě určitě poštvali celou řadu nadšených fanoušků.

Tak jsem asi poprvé u něčeho brečela jak želva. Možná to bylo způsobeno tím hezkým hořkosladkým koncem.

V současnosti můj nejoblíbenější seriál (především celá druhá série). Kdo by nechtěl bydlet se samozvaným umělcem všeho druhu, králem frajerů, šamanem z jiné planety a mluvící gorilou? Mighty Boosh je úžasné nejen svými neprvoplánovými vtipy a originálními zápletkami, ale taky kreslenými příběhy, kulisami a kostýmy, které má na svědomí Noel Fielding a hudbou, za kterou stojí geniální Julian Barratt. Chtěli jste taky někdy pobíhat jen v tílku a házet po sobě mandarinky?

Krásně barevné, kouzelné drama. Když jsem viděla první kresby, měla jsem dojem, že je od někud znám. A když pak přišla na řadu husa, došlo mi, že jsme doma měli knížku těchto příběhů, což mě nadchlo.

Přiznám se, že první díl se mi nezdál, přišel mi křečovitý a herci se mi zdáli nemožní. Ale potom... asi jsem si zvykla, každopádně s každým dalším shlédnutím se mi to líbí čím dál víc. Plus ta hudba... už úvodní písnička je neuvěřitelně chytlavá. A všechny hlavní postavy - ženami posedlý Mike, násilnický punkrocker Vyvyan, lidový básník Rick, utlačovaný smradlavý hipík Neil (hierarchicky sestupně seřazeni), jejich domovník se svou početnou rodinou i Vyvův sarkastický křeček jsou mi moc sympatičtí. Oh, wow! That´s heavy!

Kdyby strašilo nějaké neviděné "cosi" místo těchto zmutovaných krvežíznivých pokémonů, tak dávám 4*, leč ty potvůrky za sebou zanechaly celkový dojem podobný jako u Pavoučího teroru. Logicky nemůže být řeč o nějakém nesnesitelném strachu, tudíž hvězda padá. Nejlepší byly scény zaměřeny na extrémy lidského jednání.