reqiuem

I přesto, že jsem všechny experimentální filmy neviděl, v posledním bloku promítání byl Undergrowth bezesporu nejsilnějším a paradoxně fomálně "nejnormálnějším" příspěvkem. Pohyb kamery logicky kopírující pohyb soví hlavy se zaměřuje na nevšední krásu a mystérium různých zakoutí lesního porostu. Tajemství okolní přírody je pro nás natolik nepochopitelné, že dává smysl až v blízkých detailech na tvora, který je nám podobným zpúsobem skryt. Nebezpečí okolního lesa tak nespočívá v jeho podobě, ale z našeho strachu z neznámého a tajemného. Čím více se detaily přibližují a po několika sekvencích vrací zpět do celku, tím více se takový strach prohlubuje.Kamera se stává součástí krajiny a to je okamžik, kdy se i divák může s jejím pohledem naplno ztotožnit.

Skvěle efektní, ve všech ohledech vtipný a místama i sebeparodizující video/klip libující si v nesmyslech a zábavě. Spousta star a hudební opus Bestie Boys. Z toho nemůže vzejít nic normálního a já doufám, že jejich starší verze neni jedna z alternativních možností budoucnosti :-)

5*=rok 1922, extrémní podmínky, "primitivní" prostředky, lyrismus ledový pouště, pocit opravdovosti

Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF

Ještěže se země vznáší ve vzduchoprázdnu. MFF

Výjimečný film pracující s měřítkem snadno aplikovatelným na mnohem větší modely, rozkrývající realitu iluze fungující společnosti. Těžko si představit ideálnější látku pro černobílý film. Vyniká především hloubkou pole, kontrastem barev, kamerou, scénářem a metaforami, které už jsou snad za hranicí nesrozumitelnosti. Dál už bych musel pokračovat jen v superlativech..

Říkal jsem si, mafiánskej filmům už přeci dávno odzvonilo..natož nějakýmu seriálu a hle-něco mě zezadu pořádně nakoplo do zadku..kouknu se a tam Buscemi, kterej si následně nechává svoje dost drahý botky čistit od několika patolízalů, kterejm při tom klepe na hlavu popel ze svýho doutníku..prej musim vypít celou bednu jeho na černo pálený kořalky, abych zjistil, že si s nim nemám zahrávat..po několika doušcích zjišťuju, že kopanců bych za svou prostořekost zasloužil daleko víc..prosim ho u nohou o odpuštění, ale ten bastard prostě nemá slitování..jsem obětí krátkozraký prohibice a abstinence.

Hodnocení malýho kluka.

už dlouho jsem neviděl film-adaptaci, kde by se logika nepříčila rozumu a zároveň i citu..postavy stojí na svých přesvědčeních..rozhodují se podle nich..vzniká tak docela komplexní etická filosofie a nakonec si film dokáže ospravedlnit i smrt, jakožto nemožnost návratu do života..nezbylo žádné proč..alespoň v nevyřčených otázkách, kde se vize střetává s realitou..jedno z nejzdařilejších uchopení toho nesmyslu, kterýmu se říká život..