papilon395

moje srdcová záležitost

"Život je jak žebřík do kurníku = krátkej a posranej." Tento nenápadný film o neplánovaně společně strávených čtrnácti dnech tří životem zkoušených jedinců je v mnohém mimořádný. Potěší, místy rozesměje, místy dojme a poučí nejen o antické historii. Jednoznačně ho musíte vidět!

Tentokrát souhlasím s odbornými porotami a filmovými kritiky. Tato anatomie tříčlenné rodiny byla hluboká, kultivovaná a velice poučná. Ještě nevím, co přinesou Oscary, ale pro mně nejlepší film loňského roku. Mužští diváci se s tímto názorem povětšinou rozcházejí.

Hravá a kouzelná. Takové divadlo na divadle. Moje první operní představení, u kterého jsem se pobavila. A to nejen díky komickým postavám Vaška a Kecala. Smekám před režisérskými nápady Alice Nellis. Užijeme si od retro socialistické romance z panelákového sídliště, přes principála se cvičenými opicemi, až po nádherně bělostné finále s alternující Mařenkou. Špičkové hudební a pěvecké provedení tolika krásných melodií a notoricky známých árií souznělo i po 150 letech s dnešní dobou.

Monumentální, leč podle manželova soudu dlooouhé. Pořád se vrtěl. Sedačky v multikině se zdají užší, obecenstvo o 1,5 generaci mladší, popcorn moc sypký a klíče od auta nezvedené, protože je při titulcích hledal na kolenou pod sedadlem. Na svatou válku už asi nepůjdeme.

Špičková ukázka britského humoru a toho nejlepšího britského herectví.

Přišla jsem z kina a jsem toho plná. Nemá smysl nosit dříví do lesa a vynášet do nebe silný příběh, strhující zpracování, opravdové hraní bez berliček slov a mistrovství Madse Mikkelsena. Jenom mi vrtá hlavou, kde filmaři z ČR dělají chybu. Při nominaci na ocenění za r. 2023 jsem marně hledala favorita, není z čeho vybírat. Sem tam se objeví nějaký jednooký. A takové Dánsko, které je rozlohou i obyvatelstvem téměř poloviční, nás pěkně válcuje. Když v titulcích Bastarda jedou česká jména, divák se dovtípí, že to byla jen technická podpora na zámecké lokaci. Holt jsou Dáni vytrvalejší a cílevědomější. Jeden z 18. století nám to náležitě předvedl.

Zcela mimořádný film, ale budu si ho muset pustit ještě jednou. Napoprvé jsem měla hrůzu, co bude dál a jak to všechno dopadne. A úplně jsem tomu propadla (nemyslím chlastu).

Jakub Prachař mě nepřestává udivovat. Z Inkognita a Máme rádi Česko ho znám jako vzdělance s nadhledem, intuicí a talentem na situační humor. Kromě Padesátky jeho herecké výkony nesleduju, protože se povětšinou jedná o české filmy k zapomenutí. Proto mě velice potěšila tahle energií a vtipem nabušená hra. V trojici s Markem Taclíkem a Petrem Kolečkem vymysleli a zahráli hodinový skeč o velikánech tenisu.

Skvostný remake skvostné předlohy.