Heywood

Apokalyptické sci-fi s kriminální zápletkou a skvělým obrazem. Herci temně přesvědčiví, ulice temně zalité a nádech Chandlera a Hammetta se prodíral vzpomínkovou místností jako ozvěna ztracené drsné školy. I to pomalé tempo tomu odpovídalo, byť oba autoři by přidali na tvrdosti postav hrdinů i policie. Pokud měl film i páchnout zatopeným ghetem, pak Lisa Joy (nevlastní sestra Christophera Nolana) scénáristka i režisérka se snažila vytvořit spíše poetický a romantický film, než faktickou drsňárnu a pach z filmu tedy neucítíme. Žal filmového Romea ale ano, a to se ve světě, kde se budoucnost jeví jako útrpné přežívání, stává často. Baroni měli být kritikou nedotknutelných, bylo to provedeno s mírou a divák to zřejmě ocení. Ta zešílená mátinka byla obzvláště povedená. Film uvízne v paměti, ale nakonec jej překryjí jiné, protože až tak velkou vzpomínku nevytvoří. Ostudu ale neudělal, na nedělní odpoledne to bylo fajn.

Úvodní povídání prokládané „moudrostmi“ (s velkou řadou z nich se osobně neztotožňuji) nám navozuje atmosféru šťastné rodinky, kterou zasáhne zlý osud v podobě rakoviny. Téma, žel, mnohokráte obehrané. Pak přijdou politické nářezy typu: Léčení je lidské právo (pokud je hrazeno státem v rámci pozitivního práva pak možná). Ale těžké se jej lze domáhat u firmy, která výrobu léků má jako obživu. Pokud stát chce potvrdit ono „právo“, tak ať léky od výrobce nakoupí, že? (Obdoba postupu u vakcín proti covidu). Ale právo občana na lék, a ať si výrobce zaplatí v miliardách vývoj, protože na to má, by vedlo jen k tomu, že by nikdo nic nevyvíjel. Otázka ve filmu tu naštěstí stojí jinak: Blokace výrobku za zvýšení jeho ceny má jiný, než morálně přijatelný obchodní rozměr a těžko jej lze akceptovat. A příběh nabírá jiné grády. Nejprve investigativní novinář, pak jeho vražda, útok na hlavního hrdinu, prostě ve stylu ukážeme, co představuje globální politika a globální firmy. Málo kdo dnes pochybuje o tom, že globalizace je hnus ohrožující celý svět. Hlavní hrdinka, Isabela Merce (o sobě prohlašuje, že je Peruánkou, nikoliv Američankou), se s 1,55 m výška vrhá do role superženy a bojovnice, no, herečka je to velmi hezká. A Jason Momoa, se svým omezeným herectvím, se vydá na cestu pomsty. A vytvořil si nepřítele, který byl viníkem. VELMI iracionální. Rozhodnutí dělají vlastníci, nikoliv najatí šašci a na hrůze Facebooku je to perfektně vidět. Takže přichází první krev a útěk. A přichází vyšetřovatelé, ona nebílá, on bílý parťák a ona je šéfová ( s příšerně uhrovitou tváří, což na 4K vidíte, ale sympatická). Tohle klišé je také filmové zoufalství, stejně jako vrazi v zimních čepicích a kapucích a samopaly s tlumičem.. A tady se mé hvězdy propadly mezi prsty, byť mě potěšilo, že v USA jsou stále telefonní budky. A agent Momoa á la James Bond jede..To se mi začaly hvězdy vracet, jenže za chvíli opět ztrácet. On má stále svůj mobil?!! Bože, ten najde i pitomec ze střední školy...Následují ty sladkobolní kecy s FBI a další sladkolobní kecy o přísahách o návratech. Pak se odpovědný tatík, můj ty světe, změní v Jasona Bournea. A kdo to dočetl až sem je hrdina. Protože vražedná zápletka se nezdá a zaplétá se se do nového zdání. A dcerka super chytrá ví, že se musí pryč. To už nad tou „moudrostí“ začnete zrychleně dýchat. Dýchání se zrychlí, až zjistíte, že do toho leze vysoká politika (chybí lump Trump, ale CNN to s výkladem dodá). A přijde Bourneoův skok. A to, čemu se říká podvod na diváka. A bum, duchařská komedie je tu. Tak ňák, po peruánsku. A přichází konspirace: Tajemná taška v mrtvé schránce, připravená průkazka, nožík utajený před scenery...Uff. A vrahoun čeká...Není to odpad, na to se všichni dost snažili, ale je to prošpikované klišoidními idiotismy tak moc, až to film až zbytečně shazuje. A věta : Znám lidi...je smutná, a dále...Protože volby vyhraje ten, kdo má více peněz... a za tuhle větu si film zaslouží hvězdu navíc. Protože dnešní antitrumpovská média nic z toho by nikdy nezveřejnila. Hnus globalismu se filmem nevyléčí...takže tři hvězdy jsou fér, byť pesimismus zůstal.

I pro milovníka vánočních filmů, tohle je odpad. Neustále se křenící 40-ti letá šilhající hrdinka s chováním náctileté povoláním pilotka, které sekunduje s křivým výrazem ve tváři hrdina rádoby tulák, to se nedalo rozdýchat. Závěrečné párty s houslemi a kytarou, což měl být taneční ples muselo otřást i tou nejotrlejší vánoční trvalkou. Proboha tohle netočte!

Skoro to šlo, kdyby se to tak strašně nevleklo a hlavní hrdina stále neřešil svůj problém nebýti Robinem. Kostyméři se nevytáhli a hrdinové nemusejí téměř jíst. Byla tam i hudba? Asi ano, ale zcela mě minula. Tak to nemusím vidět podruhé. 40% je až moc.

Expedice: Džungle je nesporně povedený film. Přemítám, kolik ukradených námětů obsahuje: Mocná příroda=Avatar? Zatopené město = Indy Jones? Zázračné květy z Amazonie = a co mravenci z Medicine Man se Seanem Connerym? Nesmrtelné mrtvoly = aha Mumie a i Piráti z Karibiku měli jakési to prokletí. A přes to všechno výkony herců a celá řada skvělých nových nápadů film zvedá. Emily Blunt (nekriticky přiznávám), mě jako vždy ohromila, Rock, je stálice na pohodu a ty nápady na turisty neměly chybu. Disney film se asi inspiroval ve svém vlastním zábavním parku resp. parcích. A ten PC jaguár Proxima (jinak červený trpaslík třídy M) měl předchůdce v Leopardí ženě s Katharine Hepburn, obdobně jako ta kocábka se stejnojmennou herečkou v Africké královně, kde ale ty peřeje nakonec aktéři sjeli. Tady nám scénáristé pošimrali nervíčky a lodička jela jinam. Jack Whitehall s úporným lpěním na oblékací etiketě trochu připomínal Motýlkáře ze slavných vinetůovek, ale základní dvojici skvěle sekundoval, takže film měl spád. Tvůrci si dali práci udělat ve filmu několik překvapení a Jesse Plemons si střihl vypaseného němčoura, tentokráte císařského. Triky byly americké – tedy profi a nápadité – kamera skvostná, hudba přijatelná, a profily hlavních hrdinů koukatelné. To, co za lumpárny dokázali Španělé bažící po moci, bohatství a zázračných objevech se v historii zase tolikrát neopakovalo, ale film tuto kritiku nezveličuje a zůstává v rovině především zábavy. O to tu šlo především: Natočit zábavný a lehce zamilovaný film. Na to se můžeme podívat i vícekrát. 70%, takže musím dát 4 hvězdy.

Stříbrné brusle jsou hezkou „carskou“ pohádkou zasazenou pro nádherného Petrohradu a ledové Něvy, na které bruslí ti hodní i ti špatní. Nádech blížící se revoluce vidíme, Marxův Kapitál se objeví v rukou šlechty, ale pohádka má šťastný konec. Jenomže reálné konce byly, jak víme, pro šlechtu naprosto smrtelné a pro milióny obyvatel SSSR také, a proto nám ulpí na rtech hořkost. Oceníme výběr herců, skvělé předvedené bruslařské techniky, pohádkové nasvícené město s nepohádkovými zloději, ale nakonec přes nespornou kvalitu záběrů a dotvořených exteriérů i interiérů, film se chvílemi jeví jako vleklý a nudný, postavy jsou příliš čitelné dopředu, stejně tak jako děj, takže překvapení se ve filmu nedočkáme. K pohádkám ze šťastným koncem se obvykle vracíme, u této to pro mě nebude ten případ. Propadák to není, filmová pecka také ne. 65%.

Když Marlee Matlin dostala za Bohem zapomenuté děti Oscara, netušil jsem, že ji za téměř tři desítky let uvidím opět ve skvělém filmu, tentokráte jako matku Emilie Jones, která si film "odzpívala". Při pohledu na strádání neslyšících si snadno uvědomíme, jak směšní jsou jiní ublíženě vykřikující. Film se sice lehce vleče, ale jinak je zpracován skvěle a ta kontrolující úřednice byla ukázka bezcitnosti, jakou jen tak ve filmu nenajdete. Výborně zasazené do rybářského prostředí, jen ten zamilovaných chlapec byl přeci jen moc filmový a málo živý. Zato skoky do neuvěřitelně nádherné vody stály za vidění. Příběh má trochu očekávaný sladkobolný konec, ale po už skoro nekouklatelných nakládačkách komiksových studiích byl tento film příjemným osvěžením ducha i oka, o uchu nemluvě. Nekriticky 80%, mé ucho totiž doslova jásalo...

Anna Hutchinson to prostě nemohla utáhnout. Ta proměna zlé ženy bez shakespearovského humoru, ale za to s americkým patosem se dala vydržet tak tak A tím to také končilo. Zápletka 100 x omletá a výchovný efekt zde užitý nikdy nezmění charakter. Na romantiku dobré, lepší dát si vánoční, tam je alespoň milá hudba.

Princ a chuďas - pekařův císař - prostě známá zápletka. Ani zde to nebylo špatné, kdyby ale hudební projev dvojčat za něco stál a kdyby se hlavní přítelkyně nesnažila být Megan Fox v německém vydání. 45% za to, že tam necpali žádné kopání a politické korektnosti a na jedno kouknutí to stačí.

Nejprve je nutné připomenout, že vykrádání sci fi (Vetřelec a Vládci loutek) není vtipné. I ten Brusíček, co se učí, že lidé jsou přátelé, nikoliv jídlo, připomínal Hledá se Nemo. Takže trapas. Ten ale pokračuje mnoha dalšími „krvavými“ scénami, které jsou samoúčelné a zbytečně brutální. Návrh vědci, jestli-by rád, že mu do jeho konečníku pošle jedna z hrdinek krysy, a on odpovídá, že by mohl svou odpovědí překvapit, brzy napadnou LGBT+ a další. To, že americký plamen svobody je podobný spíše záchodovému prkénku je asi nejvtipnější hláška filmu. Věrna chápání filmu, že má být komiksovou nadsázkou zůstala jen Margot Robbie, ostatní své role vzali až moc vážně, takže humor byl vniveč a role Alice Bragy patřila do jiné kategorie filmů. Oproti jedničce hluboké zklamání, které perfektní triky nevyváží. 45%.