Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (1 239)

plakát

Frankenstein (2011) (divadelní záznam) 

Teprve druhý Boyelův zásah do černého, ale tentokrát bazukou. Absolutní spokojenost a údiv v sále. Ano, prvních pět minut jsem se nemístně tlemil Cumberbatchovu zrodu. Nepochybuji o tom, že je to jedna z nejsilnějších scén, ale někdy záchvaty smíchu nemůžete zastavit. Tudíž jsem prozradil, že jsem viděl verzi s Sherlockem jakožto monstrem. A ještě, že tak. Frankenstein totiž trochu kašle na samotného stvořitele a jede hlavně v příběhu druhé zrůdy. Ovšem ne, že by se dostatečně neprolínaly. Jen je tu prostě Cumberbatche víc. Vzalo mě to emocionálně i jinak, ale nenacházím slova pro to "jinak". Prostě potřebuji dvd, protože Frankenstein Dannyho Boylea je věc, která jednou zkouknout nestačí. Na to je příliš perfektní.

plakát

Mravenec Z (1998) 

Woody Allen a Sylvester Stallone se konečně potkali v jednom filmu. A zadařilo se.

plakát

Mariňák (2005) 

Silné a působivé. Vizuálně perfektní, aby taky ne s takovým kameramanem. Scény u hořících vrtů jsou ty, které si budu pamatovat. A jde o další kousek mozaiky, která dokazuje, že Mendes umí všechny žánry. A teď nevím, jestli výsledku u mne ubližuje to, jak moc nesympatičtí mi byli postavy v první polovině - chápu záměr, ale té demence postav na mne bylo příliš - a nebo, že jsem předtím viděl Hurt lockera a tak, ač jsem nechtěl, mi občas naskakovali touhy srovnávat. Ale to jsou malinké nedostatky. Jarhead patří do všech výběrů top válečných filmů.

plakát

Indie Game: The Movie (2012) 

Dobrá forma, velmi zvláštní, ale zajímaví lidé, ohromně neprozkoumané téma a slušná gradace. Dokument mnou rychle projel, protože opravdu odsýpá, ale stopy stihnout zanechal. Pravda, že ne všichni mi byli sympatičtí a ne každou z her bych nakonec chtěl hrát, ale to není podstatné. Tak to i má být. Ten polohipster byl zvláštní, ale rozhodně bylo nač koukat. Více takových. Téma je mi ukradené, když bude celek dostatečně lákavý. A tenhle je.

plakát

Annie Hallová (1977) 

Omlouvám se. I když vidím gejzír nápadů, které zde tak rád oslavuji, nějak jsem se nedokázal pořádně položit a vcucnout.

plakát

Ed Wood (1994) 

Natočit bibliografii Edwarda Wooda byl nápad z hlavy génia. Taková látka v sobě skrývá nespočet možností a ohromné množství zajímavých scén a situací. Spoustu ingrediencí pro jeden obrovský dort. Burton do toho vletěl ve své vrcholné formě a poměrně snadno si s Woodem poradil. Lepší pocty se dočkat nemohl. Je jedno, jestli máte rádi Wooda, nikdy jste o něm neslyšeli a nebo dokonce nesnášíte životopisné filmy. K tomu se třeba já hrdě hlásím. Když je nápad a režisér s další kopou nápadů, pak je vyhráno. Extrémně povedené od první do poslední minuty. Nikdy bych to nechtěl vidět barevně. No a rozhodně by mne nenapadlo, že budu takhle moc zírat, jak ta Sarah Parkerová vypadá a hraje. Nadšení. A je pravda, že znát alespoň 9tý plán je určitě velkým plusem k plnému zážitku.

plakát

Komisař Clouseau na stopě (1964) 

Více vtipu, více Sellerse. Navíc Kato. A stejně to není ono. Nulový, nezajímavý a zbytečně zamotaný příběh. Vím, že to Clouseaovi ještě půjde v dalších dílech, ale za mne lehce slabší jak první panter. Navzdory tomu, že Sellers nesleze z obrazovky a stále je neuvěřitelně vtipný. Příliš nevyvážené? Možná to je výraz, který hledám a 3,5 je číslo, které jsem našel.

plakát

Drsný Harry (1971) 

Muška mu zůstala stále perfektní, stejně tak i drsný výraz. Ale samozřejmě - Leoneho westernovky to nejsou. Trošku zatlačit na atmosféře by neuškodilo. Typ filmu, kdy kolem jednoho charismáče postavíte vše okolo a pokud je ten jeden vyvolený opravdu dobrý... bohatě to stačí. A pak je to možná"jen" dobrá kriminálka s dokonalým Clintem. Co zůstane v paměti? Callahan čekající na autobus, sebevražedník, stadion. Není toho málo.

plakát

Pearl Jam Twenty (2011) 

Jakože Pearl Jam mám poměrně hodně rád a Eddieho dvakrát tolik, stejně jsem měl pocit, že jsem nebyl dostatečně vcucnut. A dost mne to mrzí. Na to, kolik toho PJ mají za sebou je to dle mého názoru lehce promarněná šance. Ne, že by krásné a silné momenty nebyly, ale fungovaly by i samy o sobě. Dokumentární forma toho moc nového nepřidává. A to koncert budu mít v paměti ještě dlouho. Chtěl jsem na konci dostat pocit výjimečnosti a ten jsem nakonec stejně cítil až večer při poslechu alba.

plakát

Růžový panter (1963) 

Představení slušné, Sellers už válí, finále v autech už pořádně kope, ale ještě to není ono. Málo gagů na úkor zbytečně zamotaného příběhu.