Sarkastic

No, prezentovaný sport je pro mě absolutní srdeční záležitost a je fakt, že tento dokument ho líčí nadmíru hezky, oslavně a „fajnšmekrovsky“. Hokej jako symfonie (zpomalené záběry s důrazem na hudbu), to je myšlenka, se kterou se plně ztotožňuju. A v tomto případě dobová Dukla Jihlava v celé své kráse formou sestřihů z utkání, vypichování jednotlivých největších osobností a diskutování o strategii. Snad jen těch ukázek gólů mohlo být o něco více. A pak závěr v podobně reprezentace, tedy vlastně žádný konec, ale teprve začátek. Pro milovníky hokeje (mezi které se řadím) je to velmi zajímavá dobová reflexe tohoto sportu a jeho tehdejší scény, proto hodnotím silnými 4*, ale naprosto chápu, že nezainteresované diváky to nemá moc šanci zaujmout, ti si pravděpodobně hvězdu či dvě odečtou.

Myslím si, že máme lepší pohádky. Nadruhou stranu, tuhle pohádku mám radši teď jako puberťák, než jako malé dítě. Vždycky mně vadila ta barevnost (ona to má být asi předsnost, co? :-)) Je pravda, že je tu několik výrazných hereckých výkonů: Josef Bek, který hraje řekl bych opravdového vysloužilého vojáka, František Smolík jako konzervativní a nerudný mnich, Jaroslav Vojta jako témeř dokonalý loupežník, Stanislav Neumann a František Filipovský jako staří a vypelichaní čerti a Vladimír Ráž jako elegantní a úlisný čert Solfernus. Třeba časem pozměním hodnocení na 5*.

„Barbecue omáčka Lonestar, dokonalý společník pro vaše kuře.“ Hned začátek s namlouváním reklamy mě pobavil a okamžitě se mi vybavilo Ztraceno v překladu, kde má hlavní hrdina-herec podobnou „zábavu“. A ještě jednu věc mají tyhle 2 filmy společné. Role byly svým představitelům psány přímo na tělo. Elliot sice není Murray, ale to neznamená, že mu chybí charisma, očima a hlasem toho s přehledem uhraje víc než mnoho jeho mladších kolegů. A na věk nenarážím náhodou, The Hero je právě o stáří/stárnutí a vyrovnávání se s ním (a neodvratně blížícím se konci). Což možná nezní kdovíjak lákavě, ale opak je pravdou, já se bavil. Až do otevřeného závěru, který byl fajn, ostatně nebylo třeba zbytečně tlačit na pilu. Přemýšlivý, bilancující, posmutnělý…ale každopádně hezký film, kterému přiklepávám solidní 4*. „Takže ty nechceš slyšet, co se mi zdálo?“ - „Přesně.“ - „Naser si.“ - „Mě to prostě nezajímá, kámo. Uvažuj o tom, chci říct, je to tvůj sen.“ - „A co filmy? Ty tě zajímají?“ - „Jasně. Filmy miluju.“ - „Filmy jsou sny jiných lidí.“

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“

„Cos to udělal?!“ - „To mě jen tak napadlo.“ Aneb co všechno je člověk schopný udělat pro nějaké ty penízky navíc…Film o 2 sociálních třídách v Srbsku (dalo by se to ovšem aplikovat na lecjakou jinou zemi), mezi nimiž nejsou ony pomyslné nůžky rozevřené, jako spíš maximálně roztažené. Zatímco bohatá, „velká zvířata“ podepisují zakázky za miliony jak na běžícím pásu (a to v prostředí, kde ono profláknuté přísloví „ruka ruku myje“ je pouhou denní rutinou), primitivní dělnická „lůza“ v podobě party „makáčů“ žije svým malým, „jednoduchým“ životem, kdy se snaží přežít do dalšího dne, a vysvobození představuje možná tak chlast po šichtě. A zatímco tyto 2 skupiny jsou od sebe jasně oddělené, postava PR manažerky stojí mezi nimi, dostatečně vysoko, aby nežila z ruky do huby, ale ne tak, aby měla své místo u stolu mocných opravdu jisté, což ona sama nakonec pozná dost drsně (aneb když si umazat ruce, tak pořádně a doslova). Já téhle mrazivé satiře převlečené za tragikomedii (s koncem vyvolávajícím úsměv na tváři) dám slušné 4*.

„A kdyby mě snad chytili, nezapomeň…od této chvíle se, pane, neznáme.“ Dle zdejšího oficiálního textu distributora jsem čekal vrcholně naivní dílko, ale do toho mají Hrdinové poměrně daleko. Pravda, herectví všech ženských postav bez výjimky je teatrální a nechtěně úsměvné, mužské postavy ale špatné nejsou. Vynikají mezi nimi slizký kolaborant Kolta v podání Františka Filipovského, Vejražkův SSák či Boháčův Tomek, na kterém se maskéři vyřádili tak, že by v něm člověk toho věčného elegána (před) protektorátní éry skoro nepoznal. Jistá stísněná atmosféra strachu tu je také cítit, gestapo nepůsobí zase tak mimo (s výjimkou nastrčení „britského parašutisty“), osudy postav jsou překvapivě drsné, a pokud třeba vybouchnutí mostu s vlakem převážejícím techniku wehrmachtu ještě nepůsobilo technicky zrovna jistě, tak nálet na německý konvoj už byl z jiného soudku a jeho zpracování dopadlo překvapivě dobře. Lepší 3*, zajímavý snímek. „A proč nechtěl nic vypravovat?“ - „To se ptáš ty?! Skutečný hrdina přece nerad mluví o sobě!“

Policejní rodinné klany jsou super. Všichni příslušníci ve famílii se znají, schází se na oslavách, klepou se po ramenou a táhnou za stejný provaz. Ale průser nastává, když se objeví nějaký problém na obzoru. Co potom všichni udělají? Podrží se navzájem? Jde přece o rodinu. Ne o slávu nebo hrdost. Anebo ano? Film mě bavil. Sice poměrně jednoznačně označil, které postavy se zachovaly dobře a kdo z nich naopak ne, ale snažil se také ukázat proč tomu tak bylo, co se jim honilo v hlavách. Pravda, v jiných filmech se podařilo podobné téma zpracovat zdařileji, originálněji, méně černobíle a se slabší dávkou patosu. Přesto mě snímek bavil už od začátku, kolem 20. minuty dost chytl a s více či méně velkými výkyvy pustil až na konci. Solidní byla hlavně scéna s žehličkou, naopak velmi rád bych hned zapomněl na „férovku“ v baru, to bylo až moc na efekt a vlastně tahle bitka dokonale shrnula to slabé na filmu. Závěr se už tak nějak dal čekat. Celkově to vidím na slušné 4*, přece jen mě dráždilo, jak moc se snímek držel bezpečné šablony.

Par excellence Bára Hrzánová, to co předvedla v Hrdém Budžesovi bylo neskutečné. Kromě úvodu takřka neslezla z pódia a svým herectvím mě opravdu dostala. Sice některé věci nebyly tak úplně humorné, spíš mrazivé, já to bral především jako výbornou komedii plnou vtipných hlášek živě pronášených hlavních představitelkou. Stejně tak její "Secký" mě slušně odrovnával. Zkrátka jasných 5*, kvalitní zábava. "Na kostele zvoní zvon, se*u, ser*eš, se*e on. Na mou věru jak tak se*u, tak mi přišlo na mysl, jak s*al kníže Přemysl. A pod tím bylo napsáno: Horší než-li Rusák je ten čů*ák Husák. A pod tím bylo napsáno: Dělej mi to zezadu. Tomu jsem nerozuměla. Ptala jsem se u večeře Kačenky, co by to mohlo jako znamenat a Kačenka celá zrudla, zakuckala se a že taky ale vůbec neví, co by to mohlo znamenat."

Neubráním se srovnání se snímkem Laura, který jsem viděl téměř ve stejnou dobu, a který má s tímto filmem mnoho společného. Tak jednak jako detektivka podle mě Stage Fright funguje lépe než výše zmíněný Premingerův počin, byl chytřejší (včetně té finty na diváka), napínavější a jeho velkou devízou byl velmi chytlavý humor, který mě opravdu bavil a také sympatický tandem dcera-otec (Alastairovi Simovi sedla jeho role dokonale). Vlastně jediným důvodem pro neudělení plného počtu (kromě trochu zbytečně riskující hlavní hrdinky) je v mém případě tendenční vykreslení vraha, které možná odpovídalo dobové představě, ale mně se příliš nelíbí. Jinak spokojenost a více než solidní 4*.

„Moje trýzeň je spíš metafyzické povahy…“ Po zkušenosti se Svatbou jako řemen jsem čekal něco, u čeho se od srdce zasměji. Ano, bavil jsem se, ovšem zdaleka ne tolik. Arabský kůň stojí hlavně na výborném Kopeckém (skvělá modlitební scéna!), ale jakmile není v záběru, úroveň hned fatálně poklesne. Na druhou stranu, ta „čtvrthodinka“ byla alespoň úsměvná variace na téma „Kolik času je třeba na to, abyste zasadili ctnostné ženě brouka do hlavy?“. První povídka mi vychází na takový mdlý průměr. U náušnice jsem se pobavil více. Sovákův přestárlý prasák, mladá a nezkušená služebná Vašáryová (která je tu, pravda, k sežrání), Landovského buran…výborná sestava. Škoda jen, že to „odhalení“ se natahuje tak neúnosně dlouho. Druhá povídka je tak na slabší 4*. I díky zdařilé Liškově hudbě a Pištěkovým kostýmům, které to vše zastřešují, hodnotím ještě 4*, ale sliboval jsem si od filmu víc. „Chcete toho příliš Messe Vergellesi, nejkrásnější ženu a nejkrásnějšího koně.“ - „Drahý Ricciardo, kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena.“