Sarkastic

„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“

„Víte, utéct je jedna věc. Ale těžší je pak zůstat na svobodě.“ Julien vyčkával dlouho. Možná až příliš. Jeho žena je zavřená za údajnou vraždu, syn k ní ztrácí pouto, on se snaží obnovit vyšetřování, ovšem neúspěšně. A tak se rozhodne obejít systém…Americký remake neznám (a po zhlédnutí originálu ani nemám potřebu ho vidět), nicméně Cavayé mě už stačil nepříliš ohromit snímkem Mea Culpa, a naopak velmi nadchnout Limitem. Nevinná je tak někde napůl cesty mezi zmíněnými filmy. Lindon je sice na vše sám (Kruger odklizená bokem, rodinní příslušníci nevýrazní, syn vyloženě nesympatický), ale má charisma na rozdávání, takže to bez větších problémů utáhne. A ačkoliv je to dlouho spíš pomalejší podívaná, díky záchraně se slušně rozjede, přibude solidní akce a dostaví se i nějaké to napětí. Policie je sice až přespříliš důvtipná, ale o to víc uprchlíkům fandíte. A bez pořádné dávky štěstí se to neobejde (s tím jsem problém neměl). S koncem jsem byl také docela spokojený, takže režisérův celovečerní debut hodnotím slušnými 4*.

„Dostali mě, Jacku, nic víc. Život obsahuje zrnko rizika.“ - „Vy nepoznáte, kdy jste poražený.“ - „Poražený? Já nejsem poražený! Jen natřený dehtem a obalený peřím!“ Ve výsledku byla ovšem neporazitelná spíš hlavní postava, která měla snad 9 kočičích životů. Malý velký muž je docela netypický western. Hlavním hrdinou (obrovský a náležitě využitý prostor pro Hoffmana), způsobem vyprávění/členění, občasným humorem a celkovým nadhledem. Délka není zrovna moc divácká, na druhou stranu nudit se nezačnete, na to Penn vypráví až příliš zajímavě. Některé pasáže jsou vyloženě parádní, nejvíc se mi líbilo pistolnické období (budu se muset naučit nasazovat hadí pohled!), které jsem téměř celé prosmál. Jediný problém Malého velkého muže vidím v tom, že sice funguje většina jeho jednotlivých části, ale jako celek už film diváka tolik nestrhne, proto s hodnocením skončím „jen“ na silných 4*, jinak velká spokojenost. „To jsem ještě na tomto světě?“ - „Ano, dědečku.“ - „Toho jsem se obával. No...někdy to kouzlo působí, někdy ne.“

„Ty nepotřebuješ spravedlnost. Ty se chceš pomstít. Za svou bolest, mučení. Za to, že jsi neměl žádnej život. Lidskost. Chceš, aby všichni měli stejný hovno. Jako ty.“ Co dělat, když drahnou dobu dostáváte místo výplaty jen sliby a ve vzduchu se vznáší nejistota z budoucnosti? Můžete si hledat práci (která ale v dané oblasti není) či čekat (a doufat, nejspíš marně). Anebo je tu ještě jiné řešení…Pochmurno, déšť a prostředí staré továrny výborně dotváří atmosféru, na které z nemalé části Fabrika stojí. A pak je o souboji osobností. Vyjednávání, kdy se to, kdo má navrch, skoro pořád přelévá z jedné strany na druhou, baví. Únosci jsou pravda v horší pozici, navíc jejich partu drží pohromadě jen jeden člověk a divák tipuje, kdy se to zvrtne, protože nervy „tečou“ všem. A postupně dojde i na solidní akci a napětí. A přestože konec je emočně docela silný, ubližují mu (a vlastně celému filmu) motivace postav. Možná se mi na některé z nich jen nepodařilo správně naladit, ale s určitými reakcemi jsem měl problém. Proto končím na slušných 4*.

„My dem, pane šéf. My sme svou věc neprohráli, prohráli ji za nás jiný! Ale my svou věc ještě vyhrajem, a to vás bude zatraceně mrzet!“ Tak to tu byl někdo větší vizionář, než bych čekal…Já se nicméně zase sekl. Čekal jsem kvalitní mix komedie a satiry, stejně jako příslib možná nejpovedenějšího filmu W+V. Jenže jako komedie to bylo strašně slabounké, u všech 3 předchozích snímků mě Werich s Voskovcem pobavili (o něco) víc. A s výjimkou pár hlášek a pokusů o hrátky s češtinou („Já sem asi vodešel, a tím pádem, když sem teď přišel, tak sem se tu nenašel“) se něco málo k zasmání našlo až na konci (např. „konzervy“ či trik s kloboukem). Satirická linka naštěstí funguje podstatně lépe, a právě narážky na dobovou situaci jsou asi jediným opravdovým důvodem, proč se na film vůbec podívat (ačkoliv hodně naivní momenty typu „osvíceného ředitele“ nechybí). Vidím to na čistý průměr, ani počtvrté mě W+V bohužel nepřesvědčili, že bych měl dát o hvězdu (či dvě) víc. „Kdo vás sem poslal?“ - „Hlad.“ - „Kdo je to?!“ - „Nejlepší kuchař.“

„Všichni chceme být šťastní. Vlastně všichni chceme jen dvě věci. Vyhnout se bolesti a být šťastní.“ Hlavní hrdince (výborná Rohrwacher), která si mohla odškrtnout obě věci, se v momentě veškeré štěstí rozplyne jak pára nad hrncem, a musí zmizet pryč. Uprchlice (z nějaké bývalé sovětské republiky?) se dostane do Berlína, a zprvu to na velký zázrak nevypadá. Pak ovšem potká sympatického, mladého bezdomovce…No, svým způsobem to na někoho může působit jako taková trochu drsnější pohádka (o chudém princi, který utíká před problémy, a rovněž nepříliš bohaté princezně, co nepoužívá špendlíky na nástěnku), na druhou stranu se na ni příjemně dívá, ačkoliv divák čeká, kdy se něco pokazí. A když jde do tuhého, teprve se ukáže, kdo uteče od problémů (ačkoliv řešení není úplně „adekvátní“ situaci)…no a tady jsme zas zpátky u pohádky, protože vyřešení „případu“ vyznívá trochu naivně (o takovém „zakopávání“ za bílého dne ani nemluvím), ale celkový dojem to vzhledem k vývoji zas tolik nepokazí, takže končím na slabších 4*.

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet.

„Zajímá mě, jak lidé vnímají moje úspěchy.“ - „Víte, my se nezaměřujeme na konkrétní politické kroky…hlavně proto, že to lidi nezajímá.“ Ministryně zahraničí, budoucí kandidátka na prezidentku musí dávat na názory amerického lidu, a to i ohledně svého potencionálního partnera, který je jistě na hony vzdálený nezaměstnanému, „vymóděnému“, obtloustlému, brýlatému, vousatému a židovskému novináři se špatným mířením…Srážka je fajn. Jde o sice naivní, ale jinak moc příjemnou a úsměvnou oddechovku (ne, o modernější Notting Hill se opravdu nejedná). Romantika místy překvapivě dost funguje (nejvíc v momentech, při kterých hrají Roxette), snad jen toho humoru by mohlo být více (ve stylu „vyprazdňování kapes“) a úměrně s tím i méně scén, ve kterých žvaní nevtipný Lance (v o rok starší Dokonalé loupeži mi O’Shea Jackson sednul lépe). Překvapila mě karikatura amerického prezidenta, s koncem to ovšem bylo přesně naopak (osobně bych to střihnul už při scéně před Fredovým bytem). Celkově to vidím na slušné 4*.

„A hlavní věc, blázni se nesměj dráždit! Jenom né dráždit!“ Úvod byl vyloženě slabý, vítání 20. století nudilo. Ani po objevení „zloděje“ (aneb jak získat nevěstu snadno a rychle) se moc zábavy nekonalo. Ale čím bláznivější postupně film byl, tím se přidávalo i na humoru. A nakonec se z toho vyklubala docela zábavná crazy komedie. Haas vydávající svou manželku za dceru, převlékající se do ženských šatů a vymáhající si „satisfacky“ baví asi nejvíc, ale za zmínku stojí i nebohý „otec“ Plachta slaňující do ehm, bezedné propasti, rozdávačný „praděda“ Pištěk („Ale to nepadá na váhu teď!“) či asi ze všech nejpotrhlejší postava, Tréglův Bartoloměj Pecka (balancující na hranici vtipu a trapnosti). Když pominu hluchá místa (vede půlnoc zalitá měs…denním světlem), na ty slabší 4* to ještě bude. „Slavně tady přísaháme, že v mládenectví setrváme. Kdo však přísahu tu zruší, tomu uřežeme uši. Ostříháme fousy, vlasy, chodit bude bez příkrasy. Přísaháme tady krátce, kdo se ožení je zrádce. Nad tím zlomili jsme hůl, kdo se ožení, je…zrádce, jak jsem řek.“

„Když kulku vyndám, na 90 % z něj bude ležák. Když ji nevyndám, na 90 % náhle zemře.“ - „Lepší je žít s rizikem náhlé smrti než přežívat jako ležák, kterému smrt nehrozí.“ - „To už je filozofie, ne medicína…nemá tu někdo minci?“ Ona to v podstatě ani nebyla komedie v pravém slova smyslu. Přitom je to zábavná podívaná, ale ani ne tak hláškami a situační komikou, jako příjemnou atmosférou, vtipnými postavami (u téhle rodiny bych i o „adopci“ stál) a především nápady. V Galiamatyáši se totiž hýří fantazií a originalitou na všechny strany. Je tam spousta drobných a důvtipných detailů (trik se schránkou, kufry, vynálezy, čistá práce na letišti, nápaditá pomsta atd.), které film nesmírně oživují. Takže i navzdory tomu, že to hodnocení příliš nenaznačovalo, svéráz Jeunet mě po Amélii, Příliš dlouhých zásnubách a Delikatesách znovu nezklamal a já ho odměním solidními 4* a těším se na naše další filmové setkání. „Jak vypadají důkazy k vydírání?“ - „Může to být video, kazeta, obálka nebo fotky...vlastně cokoli a kdekoli.“ - „Díky za upřesnění.“