Sarkastic

„Nejdeme tam jako za starých časů. Chci si jen promluvit.“ - „S tebou není nic jen o mluvení, Johne.“ Naštěstí, protože poslouchat Reevese s vážným obličejem mluvit rusky…Třetí díl měl potenciál. Všichni proti jednomu, hledajícímu pomoc…jenže je až úsměvné, že Johnovi někdo pomůže, když dobře ví, jak skončí, asi ta čest či co. Těch nezáměrně vtipných věcí tu ostatně bylo víc. Ale spíš mě překvapilo, že vedlejší postavy byly zajímavější než Wick (Keanu v obleku sice pořád vypadá „cool“, ale jako by ztratil osobnost a nadhled). Fishburne, Berry, Huston, McShane…všichni výraznější. A to i dvojka Rahman-Ruhian, kteří si ovšem své top souboje odkroutili už v Zátazích (ty navíc strčí všechny 3 Wicky do kapsy). Ale abych jen nehaněl, akce, bitky a jejich choreografie pořád nabízí vysoký standard. A třeba při scénách s koníky a psy se museli kaskadéři pořádně zapotit. Závěrečné „hopsnutí“ bylo sice debilní, ale půda pro odplatu je připravená. Jen nevím, jestli budu u toho, protože se s hodnocením vracím k průměru z jedničky.

„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost.

„Pamatujte si, že lesní pych je zločin jako každý jiný!“ - „Svatá pravda. Ta flinta mě mrzí…“ - „Noo, vidíte.“ - „…takovou už neseženu.“ Zdařilá satira, ale snad ještě lepší komedie. Ryje do politiky, avšak i obecně smutných faktů („Dyť študie dnes nic nenesou. Dnes je to jedno, 2 měšťanky nebo fakulta. Hlavní je mít velkou hubu, široký lokte a umět se vohánět.“), a to dost trefně. Přitom má místo i pro klasické (a vtipné) dialogy, zábavné výstupy a prostor dostává celá řada výborně napsaných postav. Werich polykající jen švýcarské stroje vládne, ale dobří jsou i Tréglův holič čekající na pohřeb, vdavek chtivá Baldová, Plachtův labužnický pytlák, Peškův přecitlivělý doktor, či třeba Neumann toužící po své cele. Škoda hluchých míst (a nudných průvodů), celkově dávám solidní 4*. „No tak neplačte a nevěšte se kvůli Blažence, a kvůli nikomu se nemusíte věšet…ale když se chcete pověsit, tak se nevěšte na dveřích, člověče, tak du do přírody, slunce, voda, vzduch! Tam se voběsím na stromě, je tam vzduch a prostor. Více vkusu, kamaráde!“

„Udělal jsi, co jsi musel, Miruši. Jsi statečný chlapec. Je toho dost co nechápeš, jsi mladý. Ale jednoho dne pochopíš.“ Ale chlapec to pochopil až moc dobře už teď…Divoký Miruš tráví čas vyhráváním peněz v basketu a sněním o nepoznaném otci. To však přeruší tragédie, po které se rozhodne naplnit bratrův plán a místo něj odjet do ciziny. Houževnatost mu sice nechybí, ale nezradí ho jeho temperament a ten, o kom chová iluze? Přechodu z Kosova se mi moc věřit nechtělo, stejně tak jsem moc nechápal zatajení identity, ale Miruš byl prostě svůj. Jeho snaze jsem ovšem fandil, a bylo docela jedno, jestli zrovna vytíral podlahu či obehrával výrostky o peníze. Jenže idyla dle očekávání dlouho nevydržela. A nad Mirušovým rozhodnutím můžete klidně kroutit hlavou, ale při jeho charakteru se není zas tak moc čemu divit (předchozí morální selhání totiž nesl těžce). Film výborně vypráví o komplikovaném vztahu otce a syna stejně jako o zkoušce přátelství a cti. O silné scény není nouze a konec byl svým způsobem nevyhnutelný. Za mě slušné 4*.

„Abych jí nekřivdila, není to zlá nevlastní matka. Jen je prostě píča.“ Co čekat od seriálu, kde hlavní hrdinku, která masturbuje u projevu Baracka Obamy, načapá zrovna probudivší se partner? Nekorektnost, vulgarity (které neruší, mnohdy sednou jako prdel na hrnec), časté řešení sexuálního života „Potvory“ („Nejsem sexem posedlá, jen na něj nemůžu přestat myslet.“), absurdní, tragikomické, ale mnohdy velmi vtipné scény, střelenou (nejen) ústřední postavu a až neobvykle četné obracení se k publiku (ani Underwoodoovi těch promluv a pohledů neměli tolik…pomáhá to ovšem k navázání osobnějšího vztahu s divákem). Dojde i na zvážnění, které však nepřekáží, spíš dodá postavám na životnosti. Obě série (kvalitou srovnatelné) utekly pekelně rychle a konec se mně líbil (i když mi bude Potvora chybět). Za mě slabších, neobjektivních 5*. „Mám takovej hroznej pocit, že jsem lakomá, zvrácená, sobecká, bezcitná, cynická, zkažená, morálně zkrachovalá ženská, která si ani nemůže říkat feministka.“ - „No, to...to máš všechno po svý mámě.“

„Nechajme to celé tak. Ľudo, to sú nebezpeční ľudia...“ - „A behajú len tak po vonku!“ Jenže někdo si prostě nemůže pomoct a neumí přestat…Nečekaná ztráta a nesnesitelná prázdnota. Při čekání na spravedlnost ovšem přichází na řadu byrokratická mašinérie, která naději na odsouzení viníků zašlape do země. Ne však otcovu touhu po spravedlnosti, která se začne stávat destrukční pro něj i jeho rodinu. Ostrým nožom je dost depresivní film. Obsahuje tolik zmaru, arogance a hlouposti, které se postaví do cesty hlavnímu hrdinovi a jeho rodině, že se mu nedá nefandit, tím spíš, že se zoufalá snaha změnit stav věcí obrací proti němu. Zhruba hodinu jsem s výjimkou až zaslepeného chování zničeného otce a drhnoucí Krobotovy slovenštiny (postavě samotné to naštěstí tolik neublížilo) byl velmi spokojený, a to i s atmosférou filmu (Kirschner a její hudební příspěvek se sem také moc hodil). Jenže pak ta uvěřitelnost pozvolna vadla a soud ji už málem pohřbil, což je škoda. Kladný dojem však převládá, takže Kuhnův celovečerní debut odměním slušnými 4*.

Mnohdy mě nějaký snímek hned od úvodu chytne, spokojeně u něj předu jako kocour, ale postupně jeho kouzlo přestává působit, film začne nudit a ke konci jsem už zcela apatický. V případě Stella Dallas jsem to měl obráceně. Začátek mě neoslovil, následující děj také moc ne, ale postupně, s každou další minutou mě bavil víc a na konci jsme už byli téměř na stejné vlně. Na Stanwyck tu pouhý rok před skvělou Ztřeštěnou čekala (nejen) žánrově dost odlišná výzva. K její postavě si člověk musí najít cestu, protože po naplnění prvotní tužby se Stella začne chovat docela nesympaticky. Ne zcela, chvílemi je k ní film až nespravedlivý, ale ta jistá konvenčnost, upjatost a moralizování už patřila k době. Tak či onak, panovačná dámička by se rozdala pro svou dcerku. A o obětech je tenhle film především. Stejně jako o vztahu matky a dcery, který někdy bolí…Emocionální závěr na mě fungoval a Stanwyck tu zase jenom potvrdila své herecké kvality (i za vydatného přispění maskérů a kostymérů, kteří ji „proměnili“). Nakonec to přece jen budou ještě slabší 4*.

Poctivost se vyplácí, nejdál s ní dojdeš…že? Obyčejný železniční dělník s vadou řeči, který celé dny chodí po kolejích a kontroluje je, najde nemalý obnos peněz. A jako poctivý občan to nahlásí. Což by mohlo být krásné, ale nesměl by žít v prohnilém systému s morálně pokřivenými lidmi. Slava je drama absurdní, cynické, satirické, štiplavé až mrazivé. Tvůrci dobře věděli, do čeho chtějí rýt, a výsledek hovoří za ně. Prosté, poctivé duši, která se z hrdiny stane obětí, fandíte. A z ostatních (snad s výjimkou partnera Julie) je vám na zvracení. Na druhou stranu se i několikrát hořce zasmějete, těch až groteskních scén tam není málo. A mnohdy k tomu stačí jen obyčejné kalhoty a hodinky. Nebo recepce. Podívaná každopádně rychle uteče, jednu z postav dožene svědomí (v celém filmu asi nejproblémovější věc, kterou nejspíš nepřijme každý divák) a najednou je tu (ne)konec, znovu značně cynický, a vlastně se mi dost líbil. Ostatně jako celý film. Od tvůrčího dua Grozeva-Valčanov budu chtít vidět ještě min. Lekci, Slava ode mě dostane silné 4*.

„Zítra si přineseš oblečení, zubní pastu a nastěhuješ se ke mně.“ - „Je to tvůj byt. Budu jen překážet.“ - „Je tu 8 pokojů. Můžeme tu chodit rok a nepotkat se.“ Tak s tímhle odhadem se Oscar trošku sekl…aneb Gene Saks a jeho komediální pecka již potřetí. Tentokrát sice bez romantiky a naopak s občasným tragikomickým nádechem, ale já osobně jsem se bavil znovu výborně. Krom hlášek to znovu stojí na skvěle napsaných a zahraných postavách, dle očekávání především na sehranosti Matthaua a Lemmona (které solidně doplňuje zbytek karetního osazenstva). Vrcholem filmu je pak nádherně křečovité dvojité rande se sestrami z Anglie (od teď budu ženám připalovat cigarety už pouze na Felixův způsob), které jsem celé prosmál, neb je jednoduše perfektní (následované neméně podařenými naschvály). Podivný pár je na tom kvalitou zhruba jako Bosé nohy v parku či Kaktusový květ a já ho hodnotím slabším plným počtem. „Říkáš, že moc mluvím?!“ - „Nestěžuju si. Máš toho hodně co říct. Co mě znepokojuje je fakt, že to začínám poslouchat.“

Od filmu jsem dostal zhruba to, co jsem čekal, a to kvalitní drama. Stopáž sice patří k těm velkorysejším, tempo vyprávění je rozvláčnější, strhujících momentů (nemocnice, demonstrace, moře) tu bylo jen pár…síla filmu ovšem tkví právě v té zdánlivé obyčejnosti a opakování (ostatně i ta tragédie, která se hlavní hrdince stane, je pro ni nejspíš tím nejschůdnějším řešením). Cleo to nemá jednoduché a téměř okamžitě si získá divákovy sympatie. A je jedno, zda zrovna musí řešit rozmazlenost bandy fracků, zaměstnavatelčinu podrážděnost či totální idiocii svého přítele. Její každodenní rutina (od ranního uklízení psích exkrementů přes celodenní starost o děti a dům až po večerní cvičení před spaním) je svým způsobem uklidňující, podobně jako prosvětlená kamera v černobílém snímku (záběry ovšem nepůsobí nijak strojeně či rádoby umělecky), pomalé tempo či zjevně nostalgická atmosféra způsobená režisérovým „vzpomínkovým“ přístupem (ten ostatně dobře věděl, o čem točí). Mé páté filmové setkání s Cuarónem tak bude znovu za 4*.