Sarkastic

„Krvavé skvrny jsou opruz.“ - „To jo.“ - „Na to prý pomáhá zubní pasta. Viděli jsme to v krimi dokumentu. Ano, takhle to čistili zabijáci. Je to dobré vědět, až jednou někoho zabiješ.“ Aneb nikdy nevíte, kdy uhodíte hřebíček na hlavičku, ehm…Jeden z těch filmů, ve kterém je neotřelý nápad rozhodující. Ale ani zpracování nezaostává, naopak. Film mě moc bavil, ať už svými dialogy, svéráznými postavičkami, atmosférou či vývojem. Právě fakt, že divák netuší, kam vše míří, je něco, o co se film může plně opřít. Zajímavá je i psychologie postav. S hlavním hrdinou soucítíte, protože odsoudit jeho počínání je svízelné…co byste na jeho místě udělali vy? A v otázce žánru bych snímek označil za psychologické absurdní drama se záblesky toho nejčernějšího humoru. Filmu bych vytkl asi jen ztrátu tempa a šťávy cca 10 minut před koncem (závěr to ale zachraňuje) a fakt, že se Maria tak dlouho dokázala vzdát potřeby kontroly dítěte. Za mě silné 4*. „Zaručuju vám, že tento stůl díky designu a úrovni změní váš život k lepšímu. Naplní váš domov radostí!“

„Lidé jsou jako zvířata. Když mají strach, tak se zachovají dvojím způsobem. Buď utíkají o život…nebo se zastaví a bojují. Vsadím se, že ty jsi běžec, Bechmanne.“ Jonas je prototyp mladého ambiciózního právníka, pro kterého je nejdůležitější vítězství, a to i za cenu menších etických uklouznutí. Jenže stačí 1 zaváhání a Jonas zažije morální kocovinu přecházející do noční můry …Úvod nenasvědčoval, že by se mělo dostavit zklamání. Solidní herecká sestava v čele se sympatickou hlavní postavou, slušná atmosféra spolu s napětím a tajemnem, dobré tempo…Jenže pak se začnou objevovat první nepochopitelné zkraty. A těch logických děr se pak ve scénáři najde tolik, že by se za ně nemusel stydět ani pravý švýcarský ementál. Směrem ke konci to začne nabírat až sebe parodický nádech (zajímalo by mě, zda postava Laury Christensen nedrží filmový rekord v jisté „disciplíně“), a úplný závěr to jen potvrdil (navrch ta snoubenka promíjející…vlastně cokoliv). Za mě jen podprůměr. „Všechno to byla lež!“ - „Ale pro tebe to byla pravda.“

„Pro tebe určitě není problém sbalit holky. Rozumíš dánsky, ne?“ - „Jo.“ - Já jsem takovej tuctovej chlap. Takovýho mají doma. Hledají někoho, jako jsi ty.“ - „Tak proč se tu teď bavím s tebou?“ - „To je fakt…hodně štěstí!“ Esmail umí ženy uspokojit fyzicky, méně už po duševní stránce. Jenže si potřebuje sehnat stálou dánskou přítelkyni, jinak mu hrozí vyhoštění zpět do Íránu. Vše se navíc začne komplikovat…Divák vnímá, že Esmailovo postavení je dost neutěšené. Pouhé přiznání jeho zaměstnání a nejisté pozice dokáže být až nepříjemně zahanbující, a to i před krajany. I když to, co dělá, je dost nemorální, divák vnímá jeho situaci, a svým způsobem mu fandí. Jde tak o dost smutnou až depresivní sociální sondu do života „naplaveniny“ snažící se zoufale uchytit v cizí zemi. A pointa, kterou publikum tak nějak tuší, se nakonec ukáže v celé své „kráse“, takže pokud divák s Esmailem alespoň trochu soucítil, může to s jeho sympatiemi k němu dost otřást, a přejít až do striktního odsouzení. Samotný konec je pak už vyloženě hořký. Za mě lepší průměr.