Sarkastic

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“

„A konečně, o jednoho muže víc nebo míň. Na tom dneska nesejde.“ - „Ale jen tak, bez lásky?“ - „V lásce je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host.“ Poměrně hořká podívaná. Většina mužských postav je tvořena starými prasáky, kteří mají choutky na mladé masíčko, a Boháčův romantický skladatel má zas nepřirozený až zvrácený úsměv spolu se sebedestruktivními sklony (no, hlavně, že se líbil jeho milé…ačkoliv jejich vztah působil trošku zvláštně, místy až nechtěně úsměvně). Nejlepší roli tu má „světská“ Mandlová, která byla výborná a naprosto přesná. I když je pravda, že přes prvotní antipatie jsem si nakonec našel cestu i k nešťastné hlavní hrdince, její láska byla totiž opravdová a neváhala pro ni podstoupit skutečné oběti, a to jí pak jeden prostě musel fandit. A závěr byl vzhledem k atmosféře filmu docela povedený (a svým způsobem nevyhnutelný). Tak či onak, na slabší 4* to ještě bude. „Já bych chtěl…já se vás chci na něco zeptat, slečno.“ - „Prosím...co to má být?“ - „Prosím vás, řekněte mi…je ten koláč dnešní?“

„Také jsem ze zákona povinen Vás informovat, že jsem odsouzený sexuální delikvent.“ Má paranoidní představa rádoby vtipné komedie založené na laciných sexuálních vulgarismech, která mě od filmu docela dlouho odrazovala, se naštěstí vůbec nepotvrdila. Ba naopak, nádherně jsem se bavil. Musím dodat, že Malá smrt je spíš místy hodně absurdní a sem tam i mile romantickou tragikomedií. Některé situace se dokonce dostávají až za hranici černého humoru, ale převážně se člověk od srdce zasměje (tvůrci poměrně zdatně balancují mezi vtipnými a vážnými scénami). Dlouho jsem si užíval hlavně „hraní rolí“ (oznámení výsledků testů, tygří mast) a „dakryfílii“ (především výborná pointa), těžko říct, který z „příběhů“ mě vlastně bavil víc. Celkově se film dlouho tvářil tak na 4*, ale to jsem ještě vůbec netušil, jaká lahodná třešinka na dortu mě nakonec čeká. Perfektní „telefonní skatologie“ snímek totiž vytahuje až na sice slabší, ale přece jen plný počet hvězd. „My budeme mít dítě? Myslel jsem, že zrovna kopalo. A to se ti jen třese koleno…“

„Pánové, je čas se pobavit, ne? Je to tu jak na pohřbu…“ Španělé opět nezklamali a na filmu si dali pořádně záležet. Už to vyobrazení města se moc podařilo, na pohled přenádherná Barcelona, pod povrchem ovšem zkažená a špinavá. Přispívá tomu i skvělý vizuál a pečlivé vykreslení dobové atmosféry, se kterou si tvůrci vyhráli, dýchá na vás z každého záběru. Postavy se též podařily, především tedy hlavní hrdina, tajnůstkář s neznámou motivací (Tosara mám spojeného se Zatímco spíš, takže docela změna, ale tenhle pán má charisma na rozdávání, tudíž bez problému). Nechybí ani nějaké ty podařené přestřelky, bitky či honičky, akcentování sociální otázky pak bylo zcela na místě, souvisela totiž (i historicky) se vším. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl až zbytečně moc „cool“ konec (stupidní „podrážka“ a nesmrtelnost 1 z postav mu příliš nepomohly). Celkově dávám silné 4*. „Měl by ses přidat k nám. Mohli bychom vytvořit svoji vlastní akční skupinu.“ - „Policajt v anarchistické akční skupině?“ - „Policajti jsou taky pracující, ne?“

„Tak vy jste měl na ní zájem pouze vědecký.“ - „Ovšem, v mém věku jsem na nic jiného ani nepomyslel.“ Bláhový, starý muž…i když je fakt, že částečně jsem ho chápal. Ten pocit mu dělal dobře a navíc si myslel, že své city má pod kontrolou…. Jiné to bylo u jeho „schovanky“. Na rozdíl od doktorky („A jak jste na to prosím vás přišla?“ - „Jsem přece také trochu žena.“) jsem jí moc nerozuměl. Herectví Matulové mě v klidu ovšem nenechávalo, byla tam totiž místa, kdy mi přišla přehrávající (a její postava otravná), ale zhruba ve stejné míře došlo i na momenty, ve kterých jsem jí naopak věřil, měla v sobě takovou zvláštní jiskru…no, na vynášení soudů bych zřejmě potřeboval vidět i další její protektorátní snímky. Děj jako takový příliš záživný nebyl (u vypravování mě zas rušilo to neustálé nucené chození...nevím, snad měl Frič strach ze statičnosti), onen „experiment“ pak budil spíš rozpaky a nechtěný úsměv (stejně jako opakování písně). Hodnotím slabším průměrem. „Některá žena dovede muže povznést a druhá ho zase zničí. A to byl ten druhý případ.“

„Na co čekáš?!“ - „Vyskakuju z okna!“ - „Co tím myslíš, že vysk...?! Promiň, měl jsem to ve 2D. Zlom vaz!“ Před zhlédnutím, ačkoliv jsem se na film dost těšil, u mě trochu panovaly obavy. Zatím totiž platilo, že každý lepší díl (1., 3., 5.) vystřídal horší (2., 4.). A já jsem moc rád, že šestku-Fallout nemusím doplňovat do té druhé závorky. Na snímku mě nejvíc (mile) překvapila „čistota“ akce, kterou si film dost dlouho držel. Myslím tím míru uhozenosti akčních scén, která byla dost malá (o tom svědčí i to, že jsem zvedl obočí snad jen u scény s oknem). Nevím, jestli jsem už ze všech těch MI tak otupělý, ale akce mi v tomto díle přišla opravdu hodně snesitelná. Samozřejmě, konec s vrtulníky mi to (bohužel) bohatě vynahradil, ale stejně. Ocenil bych možná víc humoru, ale i ten fungoval, ostatně stará parta byla zase pospolu a sehranost jde poznat (chyběl jenom ten Renner). Navíc, záporáci jsou tu rovnou 2 a jako bonus 1 femme fatale (vůbec zde těch ženských hrdinek bylo víc, což je jen dobře). S hodnocením tedy protentokrát zůstávám na 4*.

„Co je, proč nehrajem?! Jedem, než vychladnem.“ Od Jana Švankmajera jsem sice viděl jen Šílené, přesto jsem měl jistá očekávání. A ta byla vedle jak ta jedle. Úvod snad ještě sliboval „podvratnou“ podívanou, ale tahle představa se mi rychle rozplynula. Začal jsem si čím dál víc připadat jako Lábusova postava, tzn. marně utíkající před tím hovnem, které se na mě valilo z plátna. Ano, mohlo to mít jistý potenciál, pokud by to byl čistě dokument o natáčení filmu…ale v tom je právě ten „vtip“, splácání dohromady vůbec nefunguje (o „boření stěn“ ani nemluvě). Žádná podvratnost či nekonvenčnost, prostá nemohoucnost až tvůrčí impotence. A především nuda a zklamání. Na film jsem se podíval hlavně kvůli lvím nominacím…a ne, nedoporučuju. A už vůbec ne těm, kteří by v tom snad chtěli hledat filmové zpracování Ze života hmyzu (za tohle by bratři Čapkové asi nepoděkovali). Milosrdná 1* za těch pár triků a alespoň 2 herce, kteří se ve svých „hmyzích“ rolích vyblbli a přitom mi nepřišli úplně trapní (Lichý, Dulava), jinak to bylo místy až utrpení.

„Co tady vlastně hledáš?“ Klíčová otázka. Německá tvůrkyně Valeska Grisebach mě zaujala. Western toho má v sobě hodně, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Těch témat je několik, od samoty (ústřední motiv) přes sounáležitost, (ne)porozumění (zdaleka nejen to jazykové, právě naopak) střet kultur, názorů, charakterů, životních stylů…navíc se za vydatné pomoci hlavního představitele Meinharda Neumanna podařilo stvořit velmi zajímavou a zvláštní postavu. Tichý pozorovatel, který vše jen sleduje zpovzdálí, příliš nepřipomínkuje, přitom umí přiložit ruku k dílu. Každou minutou si získával mé stále větší sympatie. Jeho samotář si postupně lépe rozumí s cizinci než s krajany, jako jediný chápe, že v jejich situaci je lepší spolupracovat a odhodit ostych, předsudky či nedůvěru. Jenže jak to tak bývá, pokud chcete být zadobře s 2 různými skupinami, které se navíc nesnášejí, nakonec vám to dají sežrat obě strany (tohle mi přišlo až nepříjemně známé). A na závěr to Meinhardovo zjištění…Celkem dávám solidní 4*, velká spokojenost.

„To vám řeknu, pantáto, vymlátit celou hospodu a dělat ještě jiný silácký kousky, to je všechno hezký, ale knihy číst…ne, pantáto, to pořádnej pacholek nedělá.“ Ta prostá a omezená paní v oděvu nevábného vzhledu se mýlí. Cimbura byl vskutku renesanční osobnost. Jan je ctnostný, férový, statečný, silný, moudrý, zodpovědný, empatický, sečtělý, umí tancovat, má se k zvířatům i dětem…snad jen nejeví pochopení pro rovnoprávnost pohlaví (a směje se šovinistickým vtipům). Ale to jsou jen drobné, lidským okem nerozeznatelné kaňky na jinak zcela bílém papíru…jak vidno, film byl při Cimburově dokonalosti místy nechtěně směšný. Ale jinak sází na příjemnou atmosféru navozovanou prosluněnou jihočeskou idylou, vlastenectví i kritický podtón mířící na předsudky, ačkoliv např. Žid ke všemu přišel jak slepý k houslím (předlohu neznám, ale rok 1941 by ten rasismus vysvětloval). Ve výsledku jde o veskrze průměrnou věc. „Ale ty už máš vyhráno, spřátelí se s tebou. To jen ta Divoká je taková fajnová, che…jako každá ženská.“

„Je čas splatit všechny dluhy! Sklidí to, co zasel! A je jasný, že to nebude kukuřice…ani pšenice.“ Po velmi příjemném překvapení u Co děláme v temnotách jsem se rozhodl, že musím zkusit další režisérův kousek a volba nakonec padla na jeho celovečerní debut. A Taika Waititi mě potěšil i podruhé! Tvůrce se vyřádil, když do svého filmu zasadil jednu větší trosku než druhou, ale tahle parta podivínů a asociálů mě dostala. Lily - zázračně válející v oblíbené hře svého milovaného, Jarrod - macho a zároveň nenapravitelný romantik („Můžeš mě držet za ruku, jestli chceš.“) chystající se na velký souboj, Damon - nejlepší imitátor Arnolda stejně jako bystrý hledač koní, Mason - nejprotřelejší počítačový hacker („Mám tam virus.“), Nancy a Doug - zářící v obchodní sféře, a řada dalších politováníhodných lidiček, kteří mě upřímně bavili. Místy se z filmu stává opravdová blbost, ale ten typ, u které máte neodbytnou potřebu se smát. Animace byly oživující a nerušivé, konec pak příjemný. Slušné 4*, těším se na další filmové setkání s tímto Novozélanďanem.