Sarkastic

Než si zpočátku divák zvykne na způsob, jakým je dokument koncipován, je to trochu psycho. Postupně však začíná být fascinován velmi výrazným stylem snímku; experimentování s kamerou a střihem se tu rozhodně nikdo nebojí a po technické stránce lze film snad jen a pouze chválit (za nejsilnější považuju sekvenci se spartakiádou). S úvodním označením „psycho“ se tak dostávám k dynamičnosti, velmi rychlému tempu a přítomnosti neustálého pohybu (pomáhá tomu i časté používání časosběrného natáčení). Kdybych měl říct, čím vlastně dokument je, označil bych ho jako Prahu v obrazech (historických i současných), k čemuž přispívá i zdařilý nápad použít nažloutlé ukázky jakožto retrospektivní svědectví o podobě a životě Prahy, podobně je tomu tak i v případě vystřižených pasáží z novějších filmů a divadelních her (ty ovšem nejsou tak zajímavé) a především záběrů ze současnosti. Téma samo o sobě je hudba. Ta je v tomto snímku opravdu velmi proměnlivá, vystřídá se v ní spousta různých žánrů a dost na mě zapůsobila (s nápadem spojit Hospodine, pomyluj ny s uřvaným Hitlerem, se člověk nesetkává každý den). Vytkl bych naopak přítomnost pochybných, zmalovaných a namóděných ženských, a také komentář, který měl zřejmě divákovi předat myšlenky hodné přesahu, ale často spíš upadával do patosu. Každopádně silné 4*, z hlediska stylu velmi dobře a nápaditě natočený dokument.

Chemické látky, viry a ionizující záření jakožto hlavní zdroje tzv. mutagenů. Objasnění, odkud a jak se dostávají do lidského organismu, důsledky, možnost prevence a nesporné plusy chemického průmyslu (checht). Nuda, šeď, chabá a staře působící animace a výsledné poučení, že mutageny jsou přítomny, ironicky řečeno, v podstatě ve všem. 2*, mírně odstrašující příklad naučného filmu.

„Vy tomu říkáte Gruppen Sex, my prima vodvaz.“ Už úvodní „zkažená“ melodie „Da Da Da“ mi naznačila, že u tohoto dokumentu vážným nezůstanu. A bezprostřední odpovědi tázaných stejně jako smrtelně vážné tváře „odborníků“ mě odrovnávaly, popravdě řečeno dlouho jsem se tak nechtěně nezasmál jako u tohoto veledíla. Tvůrci se sice snaží upozornit na „nebezpečné“ téma promiskuity, potřeby lásky pro fungující vztah vedoucí jen a pouze k manželství, vzrůstající počet rozvodů a špatného vlivu rodičů, ale poněkud se míjí účinkem. Za tu nepopiratelnou zábavnost ještě slabší 3*. „Stalo se Vám, že se s Vámi dívka odmítla vyspat?“ – „U nás v partě? Neee!“

Ve snímku se experimentuje s barvami a zvuky (podobně jako v jiném Haplově kousku Člověk neumírá žízní), líčí se vztah člověka ke Slunci. To je vyjeveno také jako téma náboženství, zároveň je hodně prostoru věnováno proměnnému poznání o oné hvězdě, tvůrci se dokonce nebojí nahlas vyslovit fakt, že nám nebude svítit věčně. Stejně jako stanovisko, podle kterého člověku hrozí zkáza především od něho samotného. Zajímavé a podnětné, slušné 4*.

Hra a sport. Zároveň jako symbol boje proti všednosti a s tím související nutnost zábavy (!), všudypřítomná radost z pohybu a ukázky různých druhů sportů, někdy vcelku úsměvných (i když nejvíce asi pobaví pravidelné vzdechy pána s koulí). Na druhé straně se kritizuje sport jako obchod a střet přichází i v podobě 2 různých komentářů pánů Adamíry a Lukavského, kteří si pomyslně rozdělili role žalobce a obhájce. Za některé myšlenky a výjevy to vidím na slabší 4*.

Snímek začíná a končí rozbíjením ker, obsahuje spoustu různých výjevů, náboženské chóry, sníh, hrající kapelu a pohledy do obecenstva, spojující motiv bílé a obrazy života v zimě. Možná to vyžaduje větší míru zahloubání se, pro mě to však byl pouze průměrný a nepříliš vzrušivý filmový zážitek.

„A už je to zase úplně jiné!“ Psycho (nejenom) začátek. Vizuálně a zvukově nesmírně působivé. Jako hlavní téma psychické a civilizační choroby. Místy poněkud úsměvné (projevy pacienta a stále tentýž doktorův výraz) a na druhou stranu někdy skoro až hororově laděné (paní s neviňátky). Příjemné překvapení, slabší 4*.

„Jen kobylky přežily.“ Vystavování fauny atomovému záření bylo značně dobově tendenční, ale jinak to byl dokument nabízející vcelku zajímavé informace a příměry. Lepší průměr.

Více údernosti a méně hysterické Ingeri. Jenom tyhle 2 věci mi chybí k tomu, abych filmu přihodil plný počet. Jinak je tenhle surový příběh o znásilnění, vraždě a pomstě velmi silný, dokáže v divákovi vzbudit ty správné emoce a tím ho naprosto pohltit. Zároveň ho umně dráždí oním nesnesitelným čekáním na odvetu. A trocha symboliky na konec. Solidní 4*.

Vskutku zvláštní film, u kterého není lehké definovat, čím vlastně je (něco mezi dramatem a komedií, ale dá se vysledovat i přítomnost dalších žánrů). Nechybí mu docela slušná dávka humoru, ale také napětí (vytvářené kolem postavy démonicky vypadajícího Max von Sydowa), nevšední avšak poutavá hudba, střet nadpřirozena a racionality, a pak lehce groteskní konec, který zřejmě nesedne každému, ale mně osobně se tenhle Bergmanův „vyplazený jazyk“ na diváka líbil. Celkově slušné 4*.