Pramen panny

Pramen panny je dokonalé dílo. Dokonce jsem ani nečekal, že by se mi ten film mohl takhle líbit. Zpočátku poklidná nálada se cestou ke kostelu (ke kterému se ani nedojde), stává krutější a krutější a vyvrcholí onou scénou znásilnění a následné vraždy. A celou dobu tu máme spousty dokonalých scén a všechno vyprávění o bohu, náboženství a zmínka o ďáblovi dostává tady právě hlubší význam, obzvlášť se mi líbila scéna, kdy Karin, ještě panna a už od pohledu čistá duše, se dělí se třemi muži o svoje jídlo a chce se před jídlem pomodlit, což oni ale ignorují a už jedí. Už tady je znát, že sama Karin začíná něco tušit. Nebylo ani třeba bůhvíjaké brutality, aby znásilnění působilo autenticky. V druhé polovině tři muži, co zabili Karin, chtějí přespat právě na statku Karininy rodiny, avšak o tom neví. Jenže matka s otcem na vše přijdou, i když to trvá déle, je to neskutečně poutavé a funkční, jako celý film. Je tu spousta věcí promyšlená do hloubky, herci hrají bravurně, dokonce i ten malej kluk svoji roli zvládá velmi dobře. Bergman mě opět nezklamal. Tohle bych, spolu se Sedmou pečetí, označil jako jeho dva nejlepší filmy. Který je ale pro mě lepší teď přesně nevím, uvidím, jak na mě Pramen panny zapůsobí za pár dnů. Ale 5* to má ode mě jisté. (12.12.2018)

Atmosféra středověku podobně hrubá jako známe od F. Vláčila a taková má své kouzlo, působí věrohodněji a vtáhne více do děje. Bergman tu prakticky zachytil život lidí tehdejší doby s jejich zvyky a do motivu náboženství zasadil příběh o člověku, který v kontextu své víry stojí před největším rozhodnutím svého života. [8/10] (11.03.2010)

Zločin a trest v té nejryzejší podobě, tak jak ho mám rád. Kruté a strhující severské drama v úžasných scenériích, je pro mne nevlastní sestrou Vláčilových historických filmů. Emotivní závěr jen umocňuje celkový prožitek tohoto velmi silného příběhu doby, kdy se stejně, jako v Markétě Lazarové, prolínají dvě náboženské epochy. (22.01.2014)

V globále typický Bergman, nádherná kamera, štandartné témy (boh, vina, odpustenie,...) - skrátka všetky ingrediencie, ktoré v dielach švédskeho génia byť musia. Každopádne prvá polhodinka bola (až sa to v súvislosti s Bergmanom bojím vysloviť) príšerne neskutočne nudná, rozťahaná a hoci záver vykompenzoval čo sa dalo, celkovo ide pre mňa "len" o priemer v porovnaní s ostatnými dielami. (10.10.2007)

Poctivo vyrozprávaný príbeh-legenda z lesov. Vzdialená dnešnému kinematografickému spracovaniu mýtov, zameranému na efektnú akciu a patetické (instantné) posolstvá. Prameň panny vykresľuje nádheru prírody a v kontraste s týmto idylickým obrazom lesa a lúčin ukazuje krutosť ľudského počínania. Využíva sa pri tom rovnocenne úsporné slovo, mlčanie a sila svetla aj tieňa pri ukázaní citových pohnutí postáv ako aj pri atmosfére situácie. Dôležité sú náhodné, zdanlivo nepatrné znamenia. Často upozorňujú na nadchádzajúce udalostí. Varujú. Zmarenie života, ktoré je ústredným aktom legendy, bolo možno dôsledkom zariekavania pomocou vysušených hnátov zvierat a ropušieho hamburgeru. No možno išlo len o náhodný stret s triom divokých horalov. Všeobecne sa konflikt odohráva v strete ritualizovaného náboženstva, prikazujúcom v bežnom konaní vždy pokoru, odpustenie a nenásilie, so svetom nespútaných divokých síl, vzývajúcich prírodné znamenia a pohanské božstvá. Ukazuje sa, že oba svety sú navzájom prestúpiteľné. Zločinom poznačení hriešnici predstavovaní divokými pastiermi sa viackrát zháčia, žalúdok jedného z nich sa dokonca vzpiera po čine prijať jedlo. Naopak pomsta pána domu - zbožného kresťana je neúprosná, krutá a surovo násilná. (30.04.2014)