Sarkastic

„Co máte v plánu? - Nemám žádný plán.“ - „Jak sem můžete přijet s nemocným děckem, a nemít žádný plán?!“ Ale některé věci v životě člověk prostě nenaplánuje… Betovo přijetí Loly a jejího syna Tristána ani nemohlo být „vřelejší“, ale o tom tenhle film je, o snahách vybudovat si křehkou důvěru mezi zraněnými, poznamenanými dušemi. A přestože snímek v nemalé míře stojí na ústředním páru, za stěžejní považuju dětský herecký výkon, Joaquín Rapalini mě ve svém minimalismu do jisté míry fascinoval. Své samozřejmě odehraje i prostředí krásné Patagonie. Příběhově už to tak slavné není, děj je vcelku předvídatelný, ale přestože je to místy docela sentimentální a dojímavý film, pořád nabízí hezky zpracované téma bez zbytečného citového vydírání. Hodnotím slušnými 4*. „Vidíte to blikající světlo? To je Punta Delgada. A to, které bliká tam venku...to je Punta Norte.“ - „Díky, ale ráda bych věděla, kde je ta koupelna…a ne majáky!“ - „Tady. Koupelna je mezi těmi dvěma majáky. Pozor na útes. A taky bacha na škorpiony. Moc si nesedejte.“

„Asi není třeba říkat, že už nepřijímám žádné další objednávky na jídlo.“ Strojvedoucí Odd Horten si žije svůj nevzrušivý život zahrnující kouření dýmky, stálou trasu jízdy a pravidelné přespávání ve stejném hotelu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na jeho poklidném životním stylu něco změnit i po jeho odchodu do důchodu, kam se právě chystá…Hlavní postava baví. Dějí se jí zdánlivě běžné, a přesto trochu zvláštní věci. Jako třeba když nedobrovolně hlídá naprosto cizí dítě, prochází letištní kontrolou, přestože nikam neletí, nebo se stane spolujezdcem podivína, který řídí poslepu. Film má stejně jako hlavní hrdina své pomalé, někdy až hypnotické tempo. Chvílemi je úsměvný, místy zas posmutnělý, převládá ale jistá smířlivost. A jak se hlavní hrdina vyrovnává se stářím a důchodem, přichází najednou závěr. Ten vše otočí, a to včetně svého vyznění, což mně osobně příliš nesedlo, přišlo mi to trochu na sílu. Celkově tento milý, malý komorní snímek asi nikoho neohromí, ale díky své zvláštní atmosféře mi vychází ještě na slabší 4*.

„Louise? V tom jezeře se někdo utopil?!“ - „Neposlouchejte Chloe. Vymýšlí si, aby byla zajímavá.“ Trávení prázdnin u jezera s rodinou a jejich známými nevyznívá pro Bastiena kdovíjak zajímavě. Ale to jen do té doby, kdy se jeho pozornost začne čím dál víc upínat k o několik let starší Chloe…V jednoduchosti je síla. Celovečerní režijní i scenáristický debut herečky Charlotte Le Bon dopadl nad má očekávání. Má to velmi podmanivou komorní atmosféru (výborně podpořenou hudbou a vizuálem), člověk si ten milý, nevyzrálý vztah hlavních hrdinů prožije a procítí s nimi. Zejména tedy s objevujícím Bastianem. Velmi atmosférický je i závěr…ačkoliv někomu nejspíš sedne bez problémů a podtrhne celkové vyznění filmu, jiného zas mine, možná jako celý snímek. Já patřil do té první skupiny. Film jsem si užil a hodnotím solidními 4*. „Slyšela jsem, že je super se topit.“ - „Fakt?“ - „Když pod vodou zadržíš dech, plíce se ti stáhnou. Takže když se potřebuješ nadechnout, plíce se ti naplní vodou a je to skvělej pocit.“ - „Škoda, že jsem tohle nezažil.“

Jackie musí na šichtě sledovat dění na kamerách. Zní to jako velmi fádní práce, ale díky tomu má možnost nahlížet do života ostatních. Z těch, které na obrazovkách vídá pravidelně, se stávají známí bez jména. Jenže vše se změní v okamžiku, kdy 1 z kamer zaměří někoho z minulosti…Andrea Arnold mě zaujala už filmem Fish Tank. Byl jsem proto na její debut zvědavý. A nezklamala. Divák si hned od počátku uvědomuje, že se hlavní hrdince kdysi stala nějaká tragédie, a pomalu sbírá střípky, o co šlo. Zároveň trpí tím, jak moc riskuje. Začne totiž porušovat všechna psaná i nepsaná pravidla, zanedbávat monitoring ostatních událostí (což může pro někoho v nebezpečí skončit špatně), avšak hlavně riskuje v soukromí, kdy téměř ztrácí pud sebezáchovy a koleduje si o průšvih. Divák jí sice fandí, ale zároveň má o ni strach. Navíc tím, jak vezme spravedlnost do vlastních rukou, postaví publikum před nepříjemné morální dilema…Ale někdy se dá vyrovnat se ztrátou způsobem, který na první pohled může vypadat absurdně. Dám slušné 4*.

„Můžu si šáhnout? Kope?“ - „Ne! Vůbec kurva nekope. Kdyby kopalo, tak bych to věděla dřív než teď!“ - „Proč nekope? Je nemocný?“ - „Ne, není nemocný. Je to jenom nějaký posraný, nenápadný ninja mimino, který si myslí, že si tam může 9 měsíců vegetit, a pak se vyplížit ven!“ Představitelka hlavní hrdinky Kristine Kujath Thorp mě zaujala ve filmu Je mi ze sebe špatně a ani tady mě rozhodně nezklamala. Její Rakel, chaotické, neřízené střele tvrdošíjně odmítající realitu, jsem fandil hned od začátku. Což by neměl být problém pro nikoho, kdo mentálně nežije v minulém, nýbrž 21. století, a vnímá jako nezávadný fakt to, že ne každá žena musí mít mateřské instinkty a touhu po dítěti. Tím spíš, když to má ještě dosti smířlivý konec (ten mě osobně mírně zklamal, přesto cesta k němu byla fajn, takže jsem toho ani nemusel příliš litovat). Snímek má každopádně citelně ženský pohled na věc (ale i nadhled), nabízí ozvláštnění v podobě vtipných animací, a především hlavní hrdinku (skrze ni místy i dítě) trefně glosující dění. Za mě to budou solidní 4*.

„Skoro jako řecká tragédie. Zalachenko se snaží zabít svou dceru s pomocí jejího nevlastního bratra. Když se ona se probere z mrtvých, zarazí otci sekeru do palice.“ - „Ano, i tak se na to dá dívat.“ Lisbeth je pořád v průseru a nejde po ní jen policie, nýbrž i otcovi bývali kolegové. Smyčka se stahuje kolem ní, ale také Mikaela, který se ji z toho snaží dostat. Tentokrát budou potřebovat i pomoc jiných…Z druhého a třetího dílu jde poznat, že jedou na stejné vlně, a od jedničky se výrazně odlišují. Alfredson pokračuje v tom, co se mu osvědčilo, přesto mi závěrečný díl trilogie přijde o něco povedenější než ten předchozí. Je vyrovnanější, napínavější (zejména snahou zabránit umístnění Lisbeth do léčebny, navíc korunovanou výbornou pasáží u soudu). A nehyzdí ho dementní konec, který je tentokrát podařený, přičemž úplný závěr mi přijde asi jako ten nejlepší možný. Při zpětném ohlédnutí nejvydařenější jednička vzhledem ke svému ukončení ani pokračování nepotřebovala, přesto se podařilo natočit další 2 nadprůměrné filmy, které stojí za zhlédnutí.

Předesílám, že jsem viděl Brabcovo filmové zpracování Kytice z roku 2000, takže jsem podvědomě srovnával. Divadlo pochopitelně není film, přesto úvod mě těžce zklamal. Záhořovo lože, které bylo rozděleno na 2 části mezi začátek a konec, sice nabídlo působivý přednes Františka Němce, ale jinak se ukázalo jako technicky maximálně odfláknuté a já se začal obávat, že jsem tentokrát šlápl úplně vedle. Naštěstí podobně chabou skladbu nabídla Kytice už jen v podobě Polednice bez Polednice, ehm. Ostatní balady se dělily na nadprůměrné (Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý večer, Holoubek) či výborné (Svatební košile, Vodník). Poslední dvě jmenované skladby byly totiž maximálně atmosférické, technicky výtečně řešené, se skvělou hudbou i scénou (zvláště Vodník), škoda jen, že ostatní kousky za nimi více či méně zaostávaly. Krom jisté úspornosti (a osobního zklamání z výkonu Ivy Janžurové) už více výtek nemám. Divadelní verze na filmovou nemá (navzdory zdejším hodnocením), přesto to na ty slušné 4* stačí.

„S tímhle případem nasazujeme krk. Ovšem jdeme do toho. Ale to je asi podstata Milénia, ne? Proto jsme tady.“ Nečekal jsem to, ale oproti jedničce je dvojka stále dobrá, i když už ne tak pečlivá. Prostě jiná. Alfredson sice pokračoval zhruba tam, kde Oplev původně skončil, ale už to není to pomalé, postupně budované atmosférické detektivní vyšetřování starého zločinu. Nový případ je pro Lisbeth nicméně dost osobní a jde jí o krk, takže o napětí není nouze. Zároveň se tím splácí staré dluhy, protože tentokrát Mikael zachraňuje zadek jí, a ne naopak. Film má každopádně tempo, šťávu, opravdu démonického záporáka…ale bohužel taky závěrečných 10 minut, které se prostě nepovedly. Film u mě klesnul už po „hlíně“, která mi přišla tak zoufale nereálná, až mě rozesmála, a pak to jen pokračovalo až do konce. S hodnocením tedy končím na slabších 4*. „Co chcete?!“ - „Chci umožnit zákazníkům komentovat fakta v našem tematickém čísle o obchodu s bílým masem.“ - „Uvědomujete si, že mi zruinujete život, když to otisknete?!“ - „Jo.“

„Narcisti jsou ti, kteří to dokážou.“ - „Hodně lidí to zvládne, narcismus není podmínkou.“ - „V kombinaci s talentem je to plus.“ - „Pokud je to pravda, že narcismus podporuje kariéru…tak proč pracuješ v kavárně?“ - „Protože nejsem narcis.“ Hlavní hrdinku Signe zřejmě nejpřesněji vystihuje ono profláknuté attention whore. Divák fascinovaně a zároveň s odporem sleduje její postupně vzrůstající snahu strhávat na sebe pozornost ostatních (za pomocí lhaní, předstírání, překrucování pravdy či sdělování pouze její části), přičemž mu je ze Signe čím dál víc špatně (a to místy i fyzicky, neb maskéři se vyřádili) a tohle pohrdání se s přibývající stopáží zvětšuje. A přestože se říká, že vrána k vráně sedá, nechápal jsem, proč spolu tihle 2 byli, když si oba libovali ze strhávání pozornosti ostatních na sebe…tedy z toho druhého pryč. Film je každopádně velmi vydařenou satirou, a přestože má mnoho momentů, ze kterých hlavně mrazí, absurdita chování hlavní hrdinky mě několikrát upřímně rozesmála (pobaví i groteskní sexuální scéna). Dám silné 4*.

„Jak najdeš sám jednoho chlapa?“ - „Věřím, že to dokážu.“ - „I když to dokážeš, nebude s tebou klábosit, jen aby ses cítil líp.“ - „Udělám, co bude třeba. Možná nemusím vědět kdo to je, jen když zjistím proč.“ - „Myslíš, že to bude tak lehký? Myslíš, že si tě pustí blízko k sobě? Uvědomí si, že ho budeš chtít zabít.“ - „Já nejsem vrah.“ Harry dělá ochranku v supermarketu, ale divák brzy odtuší, že tohle není obyčejný sekuriťák. Má cíl. Je unavený, umanutý a publikum hádá, zda mu ze žalu i malinko nepřeskočilo. Jak se noří hlouběji do luštění záhady smrti své ženy, je film zajímavější, ale také hůře uchopitelný. K pomalému tempu a hypnotické atmosféře přibude také víc vzpomínek, snů, halucinací, přičemž v určitém okamžiku dojde i na psychedelické orgie (vážně byly nutné?). Vytknul bych i to, že část pointy člověk uhádne velmi brzo (velká škoda), postava Petera mi nepřišla zvládnutá a kvůli neuspokojivému konci zbude jistá pachuť. Baví atmosféra i autentický Turturro, jinak ale tenhle nevyrovnaný thriller hodnotím jen lepším průměrem.