Sarkastic

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil.

Řehořek se od Proměn posunul zase o něco dál. Pravda, zprvu jsem k tomu mixu dokumentárního a hraného filmu moc důvěru neměl a zpočátku mě to snad i rušilo, ale pak se mi podařilo tento způsob nevnímat a nesoustředit se na něj. Propojení příběhů 3 různých „hrdinů“ bylo i zpracované lépe, nenásilněji než jak tomu bylo třeba právě u Proměn. A více pohledů na danou problematiku bylo jedině ku prospěchu věci, a přestože zvláštní vztah policisty a feťáka byl vůbec nejzajímavější (asi nic ve filmu mě nebavilo pozorovat více), bylo mi v podstatě jedno, kdo byl zrovna na plátně, „těšil“ jsem se na každého z nich. A režisérův způsob natáčení a technická stránka věci byly znovu výborné. Ano, mnohdy dosti (pře)stylizované (a bohužel opakující se), ale nijak zvlášť nerušící. Poněkud horší to pak bylo s hereckými výkony, se kterými to bylo trochu jako na houpačce, což platilo jak v případě postav hlavních (hodně těžký part pro Nováka, nepříliš šťastný casting v případě Königa), tak těch vedlejších. Hodnocení vidím na slušné 4*.

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*.

„Koneckonců, nikomu, kdo je ochotný obětovat někoho ze své vlastní krve, se nedá plně důvěřovat.“ Tak tahle „scifárna“ mi sedla. Vytknout se jí sice dá až hanba, od impotence Úřadu účinně zasáhnout přes možnost nabourat se kamkoliv až po nesmrtelnost postav (největším „sci-fi“ je pak konec). Ale zaměřit se jen na nedostatky by byla velká škoda. Má jít o budoucnost...ale ta vypadá až nepříjemně reálně, snad o žádném výstřelku, ať už technickém či ideologickém, se nedá s jistotou říct, že tu za „pár let“ skutečně nebude. Ale pochopitelně nejvíc jde o souhru postav a opatření, bez kterých to nejde. O sestry jsem se bál, fandil jim. Užíval si napětí a atmosféru. A co říct k Noomi… maskéři jí samozřejmě pomohli, přesto dokázala vdechnout život 7 různým postavám, což by každý neutáhl, za to klobouk dolů. Vůbec je casting zajímavý, ač jde o hollywoodský film, norský režisér si přizval hned několik seveřanů a žádný z nich se neztratil (třeba takový Hagen, ten se pro role slizounů snad narodil). I přes výše zmíněné zápory končím na solidních 4*.

Vnímání díla je poněkud problematické. Pokud bych se měl zaměřit na jisté souvislosti, o které se režisér očividně snažil, Odnikud by u mě vcelku propadl. Ze všeho nejsmutnější by pak byl ten dovětek, který film a jeho vyznění strhává někam jinam, řekněme k dosti banální obžalobě rasismu či radikalismu. Což by byla obrovská škoda, protože krom této tendenční (a pokřivené) optiky má rozhodně co nabídnout. Především silný příběh ženy, která přišla o všechno. A v podstatě to jediné, co jí ještě dává smysl, je pomsta. Rozdělení na 3 části pak kvituju. Všechny se vydařily. Přes úvodní ztrátu a vyrovnávání se s ní přes emocionálně vypjatý soudní proces až po „dovolenou u moře“, která obsahuje solidní dávku napětí, kterou bych před zhlédnutím nečekal. A konec vyloženě překvapí, inu, Evropa, v Hollywoodu by to dopadlo dost možná jinak (nejspíš hůř, patetičtěji). Zásluhou pevného pilíře celého filmu, ano, mám na mysli strhující herectví nejmenované herečky, hodnotím ještě slušnými 4* (koho „ten podtón“ bude dráždit víc, ubere si).

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát.

„Cherchez la femme.“ Žádná jiná replika ani nemůže tenhle snímek vystihnout více. Ač to nějakou dobu tak úplně nevypadá (stopáž filmu je poměrně luxusní a tempo také není z nejrychlejších), jedná se o dosti vtahující záležitost. Atmosféra je parádní, napětí (budované především výtečnou hudbou) postupně přibývá. Nechybí spousta zvratů, divák podobně jako hlavní hrdina pořád neví, na čem vlastně je. A když už jsme u postav, především ústřední pár je herecky zvládnut výborně. Dunaway si se svou „ledovou královnou“ poradila s grácií, Nicholson zase jen dokazuje, jak pestrým hereckým arzenálem disponuje. Vůbec mě jeho postava bavila, frky i triky (nadchlo mě zejména pravítko). Ke konci začíná přituhovat a závěrečný Jakeův pohled je vzhledem k naznačené minulosti tak moc výmluvný…a teď už pryč ze zmíněné čtvrti a solidní 4* na cestu. „Dnes za něj byla v Mar Vista Inn sloužena mše.“ - „Zesnul před 14 dny.“ - „Co je na tom zvláštního?“ - „Před 14 dny odešel na věčnost a před týdnem koupil pozemek. To je dost neobvyklý.“

„Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“

„Louise.“ - „Co je?“ - „Střel do rádia.“ - „Jo.“ - „Do policejního rádia, Louise!“ Největší desperátky široko daleko…No, ta nálepka „feministická road movie“ filmu dost škodí. Snad i kvůli ní jsem se snímku dlouho vyhýbal, ačkoliv na mě v minulosti obě nejmenované dámy nesčetněkrát vykukovaly z obalu knihy Jak číst film. Nakonec jsem přece jen předsudky překonal a teď už můžu konstatovat, že mé obavy byly zbytečné. S „feminismem“ to tu nijak horké nebylo. Navíc vzhledem k typologii mužských postav se člověk ženským hrdinkám a jejich chování moc divit nemohl, já osobně jim naopak hodně fandil. I ten žánr road movie tady měl cosi do sebe, pomohl k odkrytí a také vývoji charakterů obou postav, které byly mimochodem zahrány výborně. Potěšila přítomnost i sem tam nějakého toho vtípku, ovšem divák stále více vnímal fakt, že již není cesty zpět. A přestože se dala neodvratnost konce předpokládat, nečekal jsem, že až tak. Ale ta svoboda sálající z posledních záběrů…nádhera, jedno jak moc smutná. Silné 4*, příjemné překvapení.

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr.