sedm.1

Nezábavná a nevýrazná cesta za pomstou Chadwicka Bosemana, který si to tu měl nekompromisně rozdat s losangeleským podsvětím, což zní sice určitě velmi přitažlivě, nicméně zpracování samotné msty se tu jednoduše vůbec nepovedlo, a to prakticky v žádném ohledu. Jednak snad žádný klasický revenge film není tak ukecaný jako právě tento, kdy veškeré postavy pořád něco řeší, Bosemanův mstitel pak chodí snad po celém LA a jen nezajímavě a nezáživně pátrá po pachatelích zločinu způsobeném na jeho sestře, přičemž se navíc seznámí ještě s jakousi troskou, jejíž přítomnost toho též ale příliš nepřináší, co je ovšem ještě podstatnější, tak to je nepůsobivost a nefunkčnost zmiňované pomsty, která postrádá cokoliv výrazného, čímž mám na mysli, že není ani násilná, ani choreograficky poutavá, a celkově se vlastně nejedná ani o cestu nějak explicitní, prolitou krví a mrtvolami, nehledě na to, že nakonec ani finální zúčtování na mě nepůsobilo úplně dvakrát přesvědčivým a satisfakčním dojmem. Postav tu je jinak, jak se říká, na tři prdele, ovšem snad ani jedna z nich není nikterak vyloženě nápadná, a co se týče atmosféry, která v podobných filmech sehrává velmi důležitou roli, tak s ní to tu je tak půl na půl, což znamená, že sice správně potemnělá je, což je určitě pozitivní, nicméně na druhou stranu, že by to přispělo k nějaké větší působivosti celého filmu, tak to bohužel tvrdit nemohu. Já zkrátka když tento snímek porovnám s mnoha dalšími filmy, zabývající se pomstichtivými hrdiny, tak Kingovu pomstu musím zařadit rozhodně k těm spíš průměrně slabším, co sice dokážou určitou kvalitu nabídnout, ovšem co se zábavnosti a prvků podstatných pro tyto typy filmů týče, tak tam nemá čím zaujmout a proto jí lze jen stěží doporučit.

Zásadním problémem filmů, jejichž hlavními hrdiny jsou dětské postavy, je jejich nesoudná naivnost a všudepřítomná infantilita, a právě na to doplácí i tato podívaná, která se mi nechce v zásadě úplně dehonestovat, jelikož několik pozitiv dokáže nabídnout, a to především v podobě postav, kdy jednak ty dětské nepůsobí vyloženě otravně, ale hlavně veškeří záporáci jsou fakt zábavní, samozřejmě na čele s výborným a osvědčeným Michaelem Peňou, který se tu stará o veškerou funkční odlehčenost, naopak co se ale týče Owena Wilsona, tak já prostě nevím, mě ten chlap ale fakt vyloženě ještě nesednul snad ani v jednom jediném filmu a ani zde tomu není jinak, prostě nudný, divný, přehrávající týpek, co pro mě nemá sympatie ani co by se za nehet vešlo. Celé to má jinak i docela spád a ani samotnou ústřední zápletku nemohu označit za vyloženě mizernou, i když samozřejmě nic originálního, či jakkoliv jinak výrazného též nenabízí. Jenže co je to všechno platné, když tam skutečně po celou dobu jen tajtrdlíkují dětska, se kterýma prostě nelze skutečně provádět nic jiného, než hloupé a vyloženě nepřesvědčivé dětinskosti, kdy to ti drobní haranti nandavají ze všech stran vycvičeným žoldákům, no a jak se k tomuhle mám smysluplně postavit? Já prostě tohle mládežnické šaškování nedokážu ani respektovat, ani tolerovat, a ve výsledku tak nemohu být spokojen, když to na mě po celou dobu působí tak strašně naivně a nepřesvědčivě.

No to je zase výplod jako stehno. Jistý pan Turi totiž napsal a natočil takovou historku, že si říkám, jak mu takový nesmysl mohl vůbec někdo zafinancovat a hlavně jak mu to vůbec mohlo publikum tak pozitivně zbaštit, leč v obou případech k tomu skutečně došlo, a já zas jen obracím oči v sloup a sám sebe se ptát, jestli jsem tak mimo já, nebo ostatní. Každopádně, můj zásadní problém s touto podívanou spočívá v samotné podstatě celého filmu, která je fakt, s prominutím, úplně debilní, nepochopitelná, rádoby chytrá, pro mě je to ovšem spíš jen nepovedený zmetek, kdy jsem při závěrečných titulcích měl jen jeden jediný pocit, a to že jsem právě spláchnul devadesát minut svého života do hajzlu. Což o to, celé to tedy sice začne fakt svižně, kdy velmi pohledná ústřední hrdinka se během chvíle objeví v jakémsi labyrintu potrubí, nebo co to vlastně mělo být, a já byl ve velkém očekávání, co vše se jí cestou za svobodou bude zábavného dít. Hned první pasti ale naznačili, že to zas až taková hitparáda nebude, jelikož ony pasti nebyli ani nápadité a ani efektní, ale pořád jsem sám sebe ještě přesvědčoval, že se to teprve určitě rozjíždí, jenže zhruba po půl hodince ovšem přišlo první velké varování, co bude diváka asi čekat, a to v podobě jakéhosi mechanického ramene, které vyjede ze stropu směrem k hrdince, na jejímž konci byla trapně zpracovaná lebka s ,,uzdravovací´´ přilbou, která zahojila ústřední hrdince krvavý šrám a já si v ten okamžik poprvé a rozhodně ne naposled řekl, tvl, co to je??? To jsem ale ještě netušil, že to je teprve začátek celého toho nesmyslu. Po pár minutách totiž hrdinka dolezla téměř ke konci, jenže úplného cíle se jí nepodaří dosáhnout a najednou se objeví zpátky na začátku. A nanovo, ty samé pasti, ty samé problémy, do toho se objeví pár zhovadilých vsuvek, které místo toho aby cokoliv vysvětlovali, tak akorát naopak spíš ještě přiložili pod kotlem celé té nesmyslnosti, no a pak dojde konče k závěrečné pointě a to je dámy a pánové taková šleha, že nebýt pár napínavějších momentů a již zmiňované pohledné herečky, tak bych tomu s tou největší chutí lupnul ryzí Odpad!, jelikož tohle je přesně ten typ rozuzlení, který já označuji za tvůrčí vytření si prdele divákem. Já zkrátka po celou dobu vůbec nepobíral, o co tu šlo, kde, čím, za čím, jak a proč se ta hlavní postava vlastně pachtila, navíc veškeré ty stále dokola opakující se pasti tu jsou fakt o ničem, takže ani ony tu podívanou jakkoliv neoživili, a mě z toho prostě nevyplývá nic jiného, než směrem k Meandre konstatovat jedno velké, rozhodné NE!

Tohle že natočil Neil Marshall? Ten Neil Marshall, co stojí za peckama jako The Descent, Doomsday, Centurion, či Hellboy? Jestli ano, tak v tom případě mi nezbývá konstatovat nic jiného, než že už i filmový svět je nejspíš definitivně v prdeli! Vždyť tahle podívaná od prvního až do posledního záběru jen evokuje vzpomínky na šlamastiky jako In the Name of the King, nebo Bloodrayne, což jsou díla Uwe Bolla a pokud mám jako srovnávat Marshalla s Bollem, tak to už mi fakt jako hlava nebere. No, ale prostě to tak asi je, takže se stalo, že The Reckoning je naprosto nesoudný a ultralaciný brak, odehrávající se v kulisách jak z toho nejlevnějšího TV seriálu, čemuž odpovídá i celkový vizuál, co se jinak týče zápletky, tak to je totálně prostoduchá báchorka, s debilním vývojem, imbecilními dialogy, neskutečně marnými postavami a vrcholem všeho jsou pak herecké výkony přítomných polen, které jsou srovnatelné opět snad tak maximálně s aktéry z Bollových filmů. Navíc vzhledem k Marshallově řeznickým choutkám z jeho předchozích filmů tu absentuje i tento prvek, tedy nějaké pořádné nekompromisní gore jatka, když tedy nepočítám tu jednu přejetou hlavu, což bylo sice dost zábavné, ale zároveň i sakra ojedinělé. Ne, tuhle zrůdnost prostě Marshallovi skutečně nehodlám odpustit, to je pod veškerou úroveň, a od Odpadu to v podstatě zachraňuje jen pohledná herečka v ústřední roli, což je vážně na pováženou!

Z Anihilace mám velice podobný dojem jako z Garlandova následujícího filmu Men, kdy jsem byl též prakticky až do závěrečné půlhodinky s průběhem filmu opravdu spokojený, pak ovšem došlo na závěrečnou pointu, a ta mé do té doby pozitivní nadšení jako mávnutím proutku spláchla do hajzlu a výsledné pocity z onoho filmu tak nakonec nabraly strmou křivku směrem dolu a stejné to tak mám nyní i s Anihilací. V žádném případě tu tedy nechci zpochybňovat dvě věci, a to že Garland má jednak poutavé, nevšední a zajímavé nápady, a jednak po technické stránce lze jeho filmům též jen těžko cokoliv vytýkat, především tedy jejich vizuální podobu umí zpracovat skutečně výrazným, až dech beroucím způsobem. Své filmy pak umí obohatit i působivou atmosférou a zápletku zahalit do lákavého tajemství, držícího diváka po celou dobu v napětí a v nevědomosti, jelikož co jeho příběhy rozhodně nejsou, tak to předvídatelné. Jenže pak právě nastává ten zásadní problém, a to závěrečné rozuzlení, které představuje stejně jako třeba právě v Men jen jeden velký, těžko pochopitelný bizár, zmatenost a podivnost v jednom, s rádoby filozofickým přesahem až na půdu a hovno z toho. Přitom je to ovšem škoda, jelikož jak jsem již zmiňoval, tak až na to finále ve všech ostatních ohledech funguje Anihilace spolehlivě a zábavně, asi by to prostě chtělo jen ne za každou cenu být jiný, ale spíš použít nějaký normálnější, přesvědčivější a hlavně divácky vstřícnější zvrat, co by dával všem smysl, jenže to už by pak zas ale nebyl Garland, takže je to vlastně celé tak trochu začarovaný kruh, ze kterého jako poražený ovšem bohužel vychází právě divák. Anihilace je zkrátka výborně natočená, vizuálně podmanivá a dějově poutavá podívaná, které ovšem dokonale podráží nohy fakt divná a jen těžko vstřebatelná pointa.

Změna tvůrců prakticky na všech pozicích tomuto pokračování pomohla naprosto zásadním způsobem, a tak po mdlé jedničce přichází o několik levelů zábavnější podívaná, kterou musím téměř ve všech ohledech skutečně pochválit, a v podstatě má jediná výtka směřuje k tomu jedinému, co se přeneslo z předchozího dílu i sem, a to představitelku ústřední role Lulu Wilson, která i když již starší, tak stále působí ukrutně nesympaticky a prostě mi zde ten její ksicht fakt znovu vadil a kazil dojem ze zbytku filmu, který je ovšem, jak jsem již zmiňoval, naprosto jiná pecka,  než jeho předchůdce. Každopádně tím nejzásadnějším rozdílem tu jsou záporné postavy, které působí na úplně jiné úrovni, než ta parta retardů kolem Kevina Jamese v prvním díle. Tady jsou totiž chlapci zajímavý týpci, kteří nejsou k smíchu a hlavně jsou i mnohem lépe obsazeni kvalitnějšími a přesvědčivějšími herci. Dále to má celé úplně jiný spád, tady to fakt fičí jako na kolotoči, samotných mordů je pak zhruba stejně jako v jedničce, ale i ty mi tu přišly mnohem nápaditější, zábavnější, efektnější a brutálnější, postavy jsou pak i daleko vulgárnější, sem tam se povede i lehčí vtípek, a tvůrci se vyhnuli jakýmkoliv emočním infantilnostem, kterými první díl doslova překypoval. Becky je zpět je zkrátka nenáročná, přímočará jízda, co má táááákovýhle koule a co dokáže vážně slušně pobavit.

Edge of Winter je strašně moc tuctový, předvídatelný a nezajímavý thriller, který od úplného průšvihu zachraňuje alespoň poměrně výrazné prostředí odlehlých zasněžených lesů, což sebou pak přináší i fungující atmosféru, ovšem to je vážně naprosto vše, co mě na tom zaujalo. Zápletka vážně nepřekvapí absolutně ničím, nehledě na to, že celý její námět se musel vejít tak maximálně na A5, a to ještě přeháním. Navíc celá první polovina filmu je hodně nezáživná a dost natahovaná, naštěstí v té druhé, když tatíkovi hrábne, se pak ale už dít něco začne, ovšem že by to byla kdovíjaká zábava, tak to rozhodně tvrdit nehodlám, jen to prostě už alespoň trochu odsejpá k očekávanému konci, který ovšem musím rozhodně označit za odporně nudný a hlavně odfláknutý. Filmu jinak moc nepomohou ani jednotlivé postavy a ani jejich herečtí představitelé, Holland je upozaděný a nevýrazný, Kinnaman jako psychotatík sice funguje, ale rozhodně žádným způsobem z jemu podobných postav nevybočuje, a tak vlastně nejlépe z toho vychází nejmladší postava filmu v podání Percy Hynes Whita, který tu působí nejsympatičtěji, nejrozumněji a nejpřesvědčivěji. Napětí a emoce se tu jinak tvůrcům také nepodařilo navodit, a mě tak nezbývá nic jiného, než Edge of Winter ohodnotit jako lehce pod hranicí průměrnosti existující podívanou, která sice samotnému žánru ostudu vyloženě nedělá, zároveň ale nenabízí ani jediný důvodu, proč jí neignorovat.

Becky jsem dal šanci v podstatě jen kvůli obsazení Kevina Jamese do záporné role, ba co víc, do role psychopatického zabijáka, no a pravdou je, že mě ani trochu nepřesvědčil, a to mohl koukat jako bubák jak chtěl, já mu to ale prostě stejně nevěřil. Podobné je to pak ale i s představitelkou ústřední role, tedy Becky v podání Lulu Wilson, která je ovšem pro změnu zas neuvěřitelně nesympatická a ani ona mě svou přeměnou z otravné teenky na nekompromisní likvidátorku padouchů nezaujala a nebavila, nehledě na to, že chvílemi jsem měl pocit, že sleduji drsnější verzi Home Alone, jelikož ti čtyři uprchlí vězni se tu chovají fakt stejně retardovaně jako Harry a Marv ze zmiňované vánoční komedie, což k navození thrillerových pocitů také příliš nepomáhá. Zápletka se pak sice rozjede docela svižně, nicméně toho ve výsledku moc nenabízí, je to předvídatelné, chvílemi trapné, často i tuctové a hlavně to celé působí dost nezábavným dojmem. Atmosféru to pak nemá žádnou, napětí nefunguje, snaha o emoce se tu též úplně míjí s účinkem, a tak vlastně jediné, co mě napadá zmínit jako mírné pozitivum, jsou poměrně dost efektní a krvavé likvidace tří uprchlíků a nečekané odpravení toho čtvrtého. Za mě tak zkrátka není Becky film, který bych mohl z nějakého zásadnějšího důvodu doporučit, ba co víc, na mě to působilo spíš až jako taková rodinná, thrillerová, nefunkční taškařice, a to není zrovna charakteristika, která by mohla někoho přilákat.

První díl Rebel Moon jsem byl ještě ochoten chránit před hladovými nálety erudovaných filmových supů, pardon, samozřejmě cinefilů, masturbujících u filmových lahůdek, pocházejících z Rumunska, případně z Estonska, či Moldavska, a vysílaných na ČT2 v pozdních nočních hodinách. U druhého dílu ovšem tuto mou ochotu zazdil již samotný Zack Snyder a minimálně kvůli prvním šedesáti minutám mu i přeju, aby si na něm všichni ti rozumbradové pořádně smlsli, jelikož jsem při nich trpěl i já sám, a to už je jako co říct. Skutečně nevím, proč to Snyder raději neprostříhal na třeba jednodílnou tříhodinovou řežbu, která by měla strhující spád, protože toto výsledné roztažení do dvou dvouhodinových dílů je neúnosné a zbytečné, čehož důkazem je právě ona první hodinka, kde se nejeden divák musí posrat nudou, jen hromada patetických keců, nepřinášející vůbec nic, prostě nechápu. Ještě větší kontrast je to pak navíc oproti druhé polovině Jizvonošky, kde se naopak ke slovu dostane v podstatě až do konce jen nepřetržitá akce, která to nakonec celé dost zásadním způsobem zachraňuje a výsledný dojem z druhé části tak díky ní není zas až tak špatný, ale ta hořká pachuť z úvodu prostě zůstává a věřím, že ne každý se do toho filmu ještě dostane. Každopádně já tu první polovinu tedy hodlám zcela ignorovat a věnovat se obšírněji tak budu jen oné akční druhé půlce, která minimálně co se týče akce je opravdu efektní, plná soubojů, přestřelek a výbuchů, nevadily mi v ní ani ty hojně kritizované zpomalovačky, zkrátka kdyby takto vypadal celý film, tak bych byl nadmíru spokojen. Zápletka pak toho zábavného také bohužel příliš nepřináší, je to taková nepřekvapivá tuctovka, co nemá co nabídnout, to samé platí pro veškeré postavy, které též nelze označit jinak než za nezajímavé a nenápadité, a to i díky zatraceně nesympatickému castingu, snad tedy jen s výjimkou Boutelli a hlavně Skreina, který tu jediný dokázal zanechat vážně výrazný dojem. A jelikož tentokrát Snyder ztroskotal i na svém nejsilnějším poli, a to v osobitém stylovém zpracování, tak musím nakonec i já ohodnotit Part Two maximálně tak akorát jako průměrnou podívanou, která vzhledem k jménu pana režiséra vyloženě zklamala a jsem zvědavý, jestli na tom něco změní slibované prodloužené verze, protože tohle mi radost prostě fakt neudělalo.

Celý ten film by se dal nejtrefněji označit asi jako takový hybrid postapokalyptické road movie říznuté upíří tématikou, no a ve výsledku musím konstatovat, že až na pár drobnějších výtek by se dalo hovořit o Stake Land jako o poměrně ucházející podívané. Mezi zásadní výtky bych každopádně rád zařadil celkově dost vlažnější tempo, přinášející nemálo nezáživnějších pasáží a pak i samotnou zápletku, která jako celek příliš nefunguje a jedná se spíš jen o sled epizodních setkání a následných střetů s upíry při cestě ústředních postav z jihu na sever, čímž tomu chybí jakýkoliv příběhový vývoj a ve výsledku to pak postrádá vlastně i jakoukoliv pointu, či v podstatě i smysl. Naštěstí těch pozitiv nabízí Stake Land ale mnohem víc a rozhodně jako první musím zmínit celkové velmi výrazné stylové zpracování, které tedy sice může vyvolávat i jistý pocit lacinosti, což nepopírám, ovšem mě to i přesto v tomto ohledu zatraceně oslovilo a bavilo, je to prostě takové poctivé syrovější béčko, které se naprosto s nikým a ničím nesere, má to díky tomu jinak i fakt působivou atmosféru, a za vážně působivé musím označit i jednotlivé postavy, které mají filmu co nabídnout. No a co se týče jednoho z nejdůležitějších kritérií, a to akce, jejíž podstata tu spočívá v nejrůznějších likvidacích upírů, ale i v útocích právě jich na lidi, tak po této stránce se jedná též o poctivou jízdu, krvavých efektů je dost a jsou i na slušné úrovni, stejně tak jako masky. Za mě se zkrátka jedná o výraznou, stylovou upířinu, co sice díru do světa po právu neudělala, svou nemalou fanouškovskou základnu na druhou stranu ale má, a to též právem.