sedm.1

Ingrid Goes West pro mě představuje opravdu zvláštní filmový zážitek, jehož hodnocení ovšem nemohu začít ničím jiným, než alespoň za mě vyloženě mylným žánrovým zařazením, kdy tato podívaná nemá s komedií ale opravdu naprosto nic společného, není to ani odlehčené, ani jakkoliv úsměvné, tohle je prostě jen ryze vážně pojatý snímek, kdy navíc ani to drama není úplně tím nejvýstižnějším výrazem pro charakterizaci tohoto filmu, za mě se totiž jedná o docela přesvědčivý psycho thriller, který děsí o to víc, že především v dnešní době je více než aktuální a lidi, jako právě ústřední hrdinka, považuji za skutečně krajně nebezpečné a labilní, a i díky přesvědčivému výkonu Aubrey Plaza mě skutečně její postava naháněla strach víc, než kdovíjaký psychopat z jakéhokoliv jiného  thrilleru. Navíc tu pak musím ještě odsoudit i samotné tvůrce za úplný závěr, respektive pointu, kdy z ústřední těžce psychicky choré hrdinky udělaly pomalu oběť a hvězdu, což mě fakt nepochopitelně zaráží, tohle mělo skončit jejím doživotním zavřením do blázince a ne oslavou její osoby, kam se to do prdele řítíme???? Takže žádná komedie, žádná pohodovka, fajn postavy, pohodová atmosféra, nic takového, ústředním tématem Ingrid Goes West je nekompromisní teror, pokřivené lidské charaktery a samozřejmě závislost na sociálních sítích, takže znovu, ne, tohle není sranda, z tohoto snímku by mělo každého totiž akorát tak mrazit a být z něj velice znepokojen.

Tento film se dostal do mého hledáčku především díky obsazení, které zde tvoří prakticky mé dvě nejoblíbenější herečky současnosti, takže má očekávání byla skutečně nemalá a jsem moc rád, že z finálního výsledku nejsem vůbec zklamaný. Jak Jessica, tak Anne, tu totiž mezi sebou rozehrály skutečně působivou a slušně vygradovanou psychohru, kdy jsem až do závěrečné desetiminutovky opravdu netušil, která z nich je ta jebnutá a i když ono odhalení je pak trochu takové náhodile kostrbaté, tak baví. Každopádně i přes celkovou spokojenost, kdy mě bavila jak samotná zápletka, tak jednotlivé postavy, ale i třeba celkový styl zpracování, výprava a atmosféra filmu, tak pořád jsem se pohyboval jen někde na průměrných 3*, pak ovšem přišla pointa, která mě doslova nadchnula, jelikož s tak nekompromisním a v podstatě dost odvážným konce jsem se nesetkal už ani nepamatuji, naprosto jsem s ním nepočítal a ode mě za to tvůrci získávají jasný palec nahoru a tu čtvrtou hvězdičku v hodnocení k tomu. Jinak mě tu hodně ale oslovila i ta postupná transformace rodinného dramatu v docela vyhrocený thriller, film pak funguje i díky přítomnosti napětí a silných emocí, no a samozřejmě jak jsem hned zmínil na začátku, všemu zde kralují obě ústřední herečky, které zde odevzdaly vážně nadprůměrně působivé a přesvědčivé výkony a celý ten film povyšují o mnoho levelů výš. Za mě se zkrátka Mateřské instinkty skutečně povedly, kdy sice tedy nebudu tvrdit, že s jedná o nějakou top žánrovku, co ovšem tvrdit budu, tak že z mnoha důvodů jde o skutečně působivou a funkční podívanou, s fantastickými herečkami a luxusní pointou.

Přiznej se, Fletchi je taková spíš až praštěná krimi, kde vlastně ale to krimi je zastoupeno jen nástřelem vyšetřování vraždy, s regulérností ovšem tato podívaná nemá ani smítko společného, jelikož je to celé prostě uvolněné až moc. Jak ono ,,vyšetřování”, tak především postavy tu totiž po celou dobu působí, jako by se jednalo o nějakou rozvernou komedii bez mantinelů, no zkrátka bylo po celou dobu fakt těžké to brát byť jen na chvíli nějak věrohodně, a právě z tohoto důvodu jsem si to asi nedokázal až tolik užít. Tím ovšem nechci tvrdit, že se nejedná o zábavný film, naopak, spád to má velice slušný, prakticky pořád se něco děje, sem tam dojde i k nějakému nečekanému zvratu, a co se týče toho hlavního, tedy humoru, tak nejde o styl vtipnosti, že se divák popadá za břicho, ale spíš je zde ve formě takové úsměvné oddechovky, důležité ale je, že je zdařilý a prakticky ani jednou nesklouzl k nějakému trapnému pojetí. Postavy lze jinak vesměs považovat za výrazné a rozhodně nenudící, stejně tak jako jejich sympatické představitele, charismatický Hamm, krásná Izzo, ztřeštěné Mumolo a nečekaně i Harden, a vtipný Wood Jr. A Mayeri, prostě fajn sestava. Ve výsledku se tak zkrátka jedná o poměrně zdařilou, nenáročnou oddychovku, která hodí do příjemné pohody, ale že by na druhou stranu kvůli čemukoliv stála vyloženě za pozornost, tak to bohužel rozhodně ne.