sedm.1

Tak s touto podívanou se tentokrát korejčíci skutečně příliš nevytáhli. Nelze tomu tedy upřít minimálně v rámci subžánru zombie filmů poměrně originální, ovšem spíš takovou komorní, zápletku a opomenout nemohu ani opravdu vydařené masky útočících nakažených „spoluobčanů“, ale jinak mě i přesto bude v první řadě ve spojení s tímto snímkem napadat především výraz Nuda. Hlavně první polovina filmu prostě není vůbec záživná, mladík uzavřený ve svém bytě nezažívá kdovíjak strhující konfrontace s nemrtvými, spíš je to celé jen takové oťukávání, a navíc po seznámení se se sousedkou z protějšího baráku to začne váznout snad ještě víc, a tak se to celé v podstatě rozjede až v poslední třetině, kdy se ústřední dvojice hrdinů začne přemísťovat, čímž začne krapet gradovat i samotný film, ale pořád to má do nějaké zábavné zombií jízdy neskutečně daleko. Navíc tomu všemu chybí i nějaká ta působivější atmosféra, styl, napětí se tu vyskytuje též minimum a co se efektů týče, masky jsou, jak jsem již zmiňoval, fajn, ale pořádného gore se tu divák též nedočká. Absence jakéhokoliv momentu překvapení tomu také pak nepomůže, stejně jako křečovitý happyend, který to definitivně znehodnocuje. Mě tato odlehčená zombiárna z Ásie zkrátka tentokrát příliš neoslovila, a i když jí nechci zároveň ani nějak úplně odsuzovat, za mě potěší spíš intelektuálnější část publika, které si při tom může dovolit jednou za čas se odvázat, ale klasický příznivec hororů, jakým jsem třeba já, se u toho bude spíš nudit.

Bratrstvo pěti přináší poměrně originální zápletku, z prostředí vietnamských veteránů, kteří se vracejí na „místo činu“, kdy je ovšem nutné podotknout, že za filmem stojí odvěký černošský aktivista Spike Lee, čímž je celý film „obohacen“ o hromadu afroamerických agitačních projevů, nicméně důležité je zároveň ale i konstatovat, že to zase nemá na výsledný dojem až takový vliv, takže ten příběh čtyř navrátilců je především naštěstí hlavně o nich, a ne o hromadě bojovných keců za práva barevných. Jak jsem ale každopádně zmiňoval, zápletka je netuctová, nepředvídatelná, zajímavá a poutavá, a i když jí určitě tedy chybí větší svižnost, neboť těch vyloženě hluchých míst je až nepříjemně dost, tak na druhou stranu tyto momenty ovšem vyvažuje spousta scén vážně strhujících a napínavých, akce je pak spíš pomálu, ovšem když na ní dojde, je fakt nečekaně řádně nekompromisní, co jinak vůbec nefunguje, jsou emoce, což považuji v tomto případě za velký problém, a bohužel mě zklamala i nevýraznost veškerých postav, snad tedy jen s výjimkou vyšinutějšího Delroye Linda, jinak je to ale v tomto ohledu také bída. Pozitivní dojem pak ještě ve mně vyvolávala docela působivá atmosféra, celkově jsem ale z tohoto filmu spíš tedy v rozpacích, kdy je to zkrátka taková stylová podívaná, která rozhodně neboří hranice dokonalosti, ale o vyloženě nudný, či nepovedený snímek také nejde.

Upřímně věřím tomu, že v době svého vzniku mohlo jít o skutečný hit. Dnešní divák to celé bude samozřejmě vnímat dost jinak, především tedy vzhledem k velmi nenáročné a přímočaré zápletce, s nemalou dávkou sentimentu,naivity a teatrálnosti, jenže v sedmaosmdesátem tohle na tehdejší publikum platilo jak málo co jiného, lidé měli rádi tento typ odlehčených, jednoduchých filmů, s hrdinkou, která se postupně z nesympatické fúrie transformuje do (téměř)milé hospodyňky, a když jí navíc na tu správnou cestu přivedlo malé, roztomilé mimčo, davy jásaly, a my si tak sice dnes nad tou celkovou infantilností můžeme ťukat do čela jak chceme, ale dřív to prostě fungovalo. Ono když ale budu úplně upřímný, tak tento film vlastně až na tu předvídatelnou zápletku působí příjemně až dodnes, je to totiž celkově svižně natočené, nenudí to,Diane Keaton svou postavu ztvárnila velmi přesvědčivě, atmosféra je pak též fajn, stejně jako veškeré postavy,emoce jinak také docela zafungovaly, takže by se dalo nakonec vlastně i tvrdit, že Baby Boom patří v podstatě dokonce i k té hrstce filmů, na kterých zub času nezanechal zas až takové stopy a minimálně v rámci žánru dokáže tak tato podívaná zpříjemnit den i po těch více než třiceti letech.

Začátek filmu ve mně nevzbuzoval zrovna přesvědčivé dojmy, postupem času se ale musím přiznat, že mě to začalo poměrně bavit, vtáhlo mě to, a ve výsledku jsem tak byl nakonec docela spokojený, i když je třeba nutné konstatovat, že především co se zápletky týče, tak to je jedna obrovská tuctovka, s tisíckrát omletým, neomylně předvídatelným vývojem, bez jediného momentu překvapení, či náznaku originality, s jasně danou pointou, což pak minimálně u mě zásadně ubralo na celkovém hodnocení, jinak si ale v souvislost s touto podívanou není příliš na co stěžovat, samozřejmě ovšem s tím vědomím, že sleduji skutečně nenáročnou, jednoduchou oddychovku, která krom relaxu a příjemně stráveného času nepřináší nic jiného, za což by ovšem na druhou stranu dala většina jiných filmů nevím co, kdyby alespoň toto dokázala nabídnout. Každopádně, určitě zde lze velmi pozitivně hodnotit výrazný a sympatický casting, rozmanité a nenudící postavy, uchu lahodící sborové zpracovaní slavných hitů a poměrně svižný spád, naopak vytknout musím veškeré pokusy o dramatické momenty, ty fakt nefungovaly, a bohužel opakuji, velký problém vidím v oné celkové předvídatelnosti, bez jediné, nečekané události. Je to zkrátka taková milá, příjemná pohodička, takže rozhodně nevidím důvod nedoporučit.

Českých filmům se sice vyhýbám jako čokl zelenině, každopádně i já jednou za čas udělám fakt výjimku a dám nějakému tomu tuzemskému produktu šanci, čímž se ovšem pak na zas pěkně dlouho z takových hloupých nápadů rychle vyléčím, nicméně sem tam se opravdu stane zázrak, a i když tomu nechci ani věřit, tak se vynoří podívaná, ze které mi není po pár minutách na blití, ba dokonce, nejednou mi dokáže vyvolat i úsměv na rtu a není mi při ní ani trapno, co se to na té obrazovce vlastně odehrává za nesoudnosti. A tím ojedinělým, na české poměry až nevídaně snesitelným filmovým zážitkem se stali právě Ženy v běhu. Samozřejmě, nebudeme si nic namlouvat, je to pořád primitivní, naivní, nesoudný kýč, jenže je to celé zpracované tak příjemně, že se proti tomu dá jen těžko držkovat, a je v tomto případě skutečně lepší se nechat unášet tou milou lehkostí, plnou vážně fungujícího humoru, přijatelných emocí a hlavně sympatických postav, s dominujícím Ondřejem Vetchým, který si i jen přes své epizodní výstupy krade film sám pro sebe, to je vážně figurka ze života, dokonalý hlásič. Hodnotit, či hledat tu pak nějaké filmařské umění je zbytečnost, což v tomto případě ale určitě není výtka, Ženy v běhu jsou totiž primárně o jednoduché zábavě, která mě ovšem dokázala chytnout a tak musím zopakovat, po dlouhé době musím označit český film za poměrně povedený kousek, který jsem si dokázal s úsměvem na rtech užít po celou dobu, a to už je vážně co říct.

Po opravdu zvláštním a ojedinělém, nicméně zároveň ale i působivém a výrazném, Děsivém dědictví, natočil Ari Aster další zatraceně nevšední záležitost, která opět přináší velice neobvyklou podívanou, ze které jsem stejně tak jako z Hereditary rozpačitý a nejistý, zároveň ale i okouzlen jeho podmanivostí, netuctovostí, ale především nadšený z osobitého stylu zpracování, který je jednoduše nejoriginálnější široko, daleko. Je totiž vážně um natočit film s takovou zápletkou, prostředím, a navíc v takové stopáži, aby se u toho divák nesežral nudou, jenže opak je pravdou, a já si tak těchto sto padesát minut vážně užíval, a chvílemi jsem se i skutečně cítil, jako bych byl také pod vlivem nějakých halucinogenních látek, jako v nějakém oparu, ten film mě zkrátka nevídaně vtáhnul a já se musím přiznat, že podobné pocity jsem u jakéhokoliv filmu snad ještě neměl, takže už jen za to musím Slunovrat hodnotit jako nadprůměrný zážitek. Zápletka pak sice tentokrát nevyvolává tolik diskuzí, jak měla vyznít a co tím chtěl autor vlastně vyjádřit, jako tomu bylo u jeho předchůdce, což ovšem neznamená, že jde o tuctový, předvídatelný příběh, naopak, celu dobu divák znovu nemá ani na chvíli jistotu, jakým směrem se bude dějový vývoj ubírat, což samozřejmě pak napomáhalo budování funkčního napětí, dokonce tu opět nechybí ani jedna vážně šokující scéna (obětování), atmosféru pak nemohu označit za jinou, než vyloženě mistrovskou, a v neposlední řadě tu máme i výrazné a přesvědčivé herecké výkony, v čele s Florence Pugh, jenž mě již nadchla v Fighting with My Family a i zde byla prostě skvělá. Stejně tak jako u Hereditary je každopádně nutné ještě zmínit, že rozhodně nejde o divácky atraktivní a vděčnou záležitost, u které by se dokázalo klasické mainstreamové publikum bavit a jakkoliv ho docenit, tohle je vážně produkt pro náročnějšího a vnímavějšího diváka, ovšem ten z daného výsledku jistě zklamán nebude.

Vážně výborný western, u kterého je ovšem nutné podotknout, že určitě není zdaleka pro každého, neboť toho násilí na ženách a dětech, a té syrovosti a nekompromisnosti, čišící prakticky z každého záběru, je zde opravdu hodně, i když na druhou stranu jde vlastně ale jen o zobrazení kruté reality tehdejší doby a poměrů v ní panujících, kdy ženy a děti pro nemalou část mužské populace znamenali jen spotřební artikl, čímž se k nim pak také tak chovali a právě třeba lidé, jako zde ztvárnil svou fanatickou postavu opět dokonalý Guy Pearce, si v této éře a oblasti chrochtali blahem, a spravedlivého trestu se dočkali též jen málokdy. Nicméně opakuji, ne každý divák je na zobrazení takovéto reality připravený, respektive zvědavý, a toho skutečně drsného násilí je zde dost. Každopádně, když ale pominu tento fakt, který ovšem v žádném případě nemíním jako výtku, tak celý film jistě dále zdobí i přesvědčivé herecké výkony, perfektní atmosféra, parádní vizuál, nadchlo mě zpracování ve stylu časově proházených kapitol, nechybělo tomu ani napětí, spousta vygradovaných scén, to vše zkrátka dělá tento mimořádně ostrý western působivým a výrazným filmovým zážitkem, ale opakuji, ženám, dětem a slabším povahám všeobecně bych ho tedy rozhodně nedoporučoval.

Naprosto neoprávněně „rozcupovaný“ a podhodnocený snímek, který mě osobně opravdu bavil, a to nutno podotknout, že ve většině ohledech. Samozřejmě, mohl bych tu vytknout docela očividně slabší rozpočet, který se projevil především v efektech, což právě v takovémto typu filmu, plného velkolepých triků, nevzbudí zrovna úplně dvakrát přesvědčivé dojmy a proti opravdu zpackanému závěru nemohu též říct ani „ň“, nicméně i tak si myslím, že McG natočil poměrně fakt zábavnou jízdu, které nechybí humor, pramenící především z úst fakt vtipně hláškujícího Benjamina Florese Jr., tedy toho přitloustlého černouška, napětí, kdy se tvůrcům podařilo spousta scén vážně slušně vyšponovat, působivá atmosféra, kdy přestože se jedná vlastně o takové dětské dobrodružství, tak přesto dokázala vyvolat pocity úzkosti a syrovosti, a velkým plusem filmu je i casting čtyř ústředních dětských postav, jenž jsou obsazeny sympatickými, výraznými a zajímavými typy, a k nimž jsem si velmi lehce dokázal najít i cestu a fandit jim. Zásadním problémem je pak tedy samozřejmě zápletka, která funguje spíš v jednotlivostech, než jako kompaktní a záživný celek, což navíc dorazí již zmiňovaný teatrální závěr, i tak ale musím zopakovat, že já se až nečekaně dobře bavil a za nějaký vyložený průser bych tuto podívanou tedy rozhodně neoznačoval.

Komedie? Ale kdeže! Tohle je zatraceně tvrdé drama, kde se sice divák zhruba v první polovině dočká pár odlehčenějších momentů, jenže pak se následně dozví sakra nekompromisní verdikt, který může vyústit jen dvěma, každopádně v obou případech naprosto nemilosrdnými způsoby, a v podstatě tak od té poloviny se jedná už jen o nepříjemný nátlak, gradující do oné nepříjemné pointy, která má k veselosti dál, než cokoliv jiného. Vše výše zmíněné nicméně není kritikou, proč mě film nezaujal, tím byla spíše nefunkčnost a nepůsobivost prakticky všeho, co se zde odehrávalo. Celý příběh měl tedy sice působit emočně silným a dramaticky působivě vystavěným dojmem, ovšem já to tam prostě necítil, na mě to totiž i přes očekávaný hořký konec působilo chladně a odtažitě, a samozřejmě i přesto, že jako správný „měkkouš“ jsem tu slzičku na konci uronil, nemohu se ubránit pocitu, že přes větší tvůrčí um bych tam měl ronit jako želva. Jako další negativní věc pak mohu zmínit, že mi nejednou přišlo, že to celé dost přešlapovalo na jednom místě a vlastně na té ploše téměř dvou hodin se toho zas až tolik neudálo a nedokázal jsem si jinak ani najít cestu k ústředním postavám, a to i přesto, že hlavně Omar Sy tu opět působí jako obrovský sympaťák, ale i nevýraznost a nezajímavost jeho hrdiny to nakonec bohužel přebila. Každopádně, aby to ale celé ode mě nevyznělo, že jde o nějak vyloženě mizerný film, tak to v žádném případě a určitě chápu diváky, kteří jsou z tohoto snímku opravdu silně zasaženi a nadšeni, v tomto případě jde zkrátka spíš jen o to, že na mě to nemělo ten správný vliv a styl zpracování, abych si tuto podívanou užil natolik, jak si to asi ale nejspíš zaslouží.

Zatraceně nefunkční krimi/komedie, kde za pozornost stojí snad jen ústřední, s přimouřením obou očí, zábavný pár, ztvárněný sympatickými herci, kde mě mile překvapil především výrazný Kumail Nanjiani, jehož jsem měl nedávno možnost vidět ve filmu Stuber, a tam jako hlavní zábavná figurka absolutně selhal, nicméně zde opravdu baví a dokáže vyvolat úsměvné pocity. Zbytek filmu ale jinak nestojí vážně za nic. Hlavně zápletka je zoufalým mixem hlouposti, nenápaditosti, naivnosti a nevýraznosti, kde nefunguje opravdu nic. Jednak na to, že se má jednat v první řádě o komedii, tak o vyloženě vtipnou situaci tam nemá divák šanci zavadit, a jednak ona krimi linka musela být nápadem hodně mizerného scénáristy, který opisoval, kde jen mohl, anebo to vymýšlel pod vlivem též fakt nefunkčních omamných látek. Filmu pak samozřejmě chybí i spád, napětí, atmosféra, z většiny postav dělají tvůrci imbecily, trouby a nekňuby, no a „akční“ finále pak tomu nasadí už jen korunu, nicméně po té, co vše tomu předcházelo, se divák už ale ani nemůže divit. Na mě tato nudná, tuctová a teatrální podívaná zkrátka nezapůsobila vůbec dobře, a v podstatě nemám jediný důvod, abych jí komukoliv doporučil.