sedm.1

Upřímně doufám, že tohle nebyla poslední role Clinta Eastwooda, neboť ukončit tak bohatou a kvalitní filmografii takovýmto počinem, by bylo jeho jména nedůstojné. Ovšem pozor, v žádném případě nejde právě o jeho výkon, neboť ten je skutečně nadprůměrný a celému filmu jednoznačně vévodí. Problém je ale bohužel prakticky ve všem ostatním. Když zůstanu u těch hereckých výkonů, Amy Adams i Justin Timberlake, kteří doplňují spolu s Clintem ústřední trio, podali sice spolehlivé výkony, ovšem jejich postavy, zvlášť ta Justina, jsou ploché, nevýrazné, jednoduše o ničem a s tak mdle napsanými postavami by si neporadili ani ty největší hvězdy světového plátna. Zápletka pak na tom je ještě hůř, nezajímavá, bez nápadu a zápalu, bez tempa, bez překvapení, prostě dost nuda. Film nefunguje ovšem ani po emoční stránce, která tu měla docela podstatnou roli, a vše ostatní je odsunuto nekompromisně na druhou kolej, ikdyž je pravda, že vlastně stejně, vzhledem k oné mizerné zápletce, ani nevím, co by zde mohlo fungovat, či působit více, či lépe. Zkrátka, Clint výborný, zbytek špatný, takže Clinte, hraj dál, jen příště, když ještě nějaké příště tedy bude, rozhodně vybírej lépe.

Ačkoli jsem s tvorbou bratří Coenů poměrně slušně obeznámen a považuji je za velice kvalitní tvůrce, s výrazným, osobitým a vesměs originálním pojetím a zpracováním svých děl, tak se přesto za jejich skalního filmového příznivce příliš nepovažuji. V nitru Llewyna Davise každopádně považuji asi zatím za jejich nejklubovější snímek, kde mě ovšem krom hlavního hrdiny v podání skvělého Oscara Isaaca nezaujalo už prakticky nic jiného. Zápletka, zda-li se to dá vůbec za zápletku považovat, je prakticky bez jakéhokoli tempa, Llewyn se plácá jen z místa na místo a nic z toho, do jeho nitra jsem pak nějak nenašel cestu, kterou bych se měl vydat, abych do něj nahlédl, o závěru ani nemluvě, buď mi něco zásadního během filmu uniklo, nebo nevím, ale já to nějak nepobral, docela mě jinak zklamala i navozená atmosféra a stylovost, kterou jinak jindy mívají Coeni v malíku, ale tady upřímně nic moc, veškeré ostatní postavy krom Davise též jen doslova bezvýznamně paběrkují, viz. Goodman, Timberlake, Hedlund, prostě upřímně, sice jsem se na jednu stranu určitě nenudil a opakuji, režie bratrů Coenů opět snese ty nejpřísnější měřítka, ovšem po scénáristické stránce mě tentokrát ale bohužel zkrátka zrovna dvakrát neoslnili a nepřesvědčili.

Co to jako sakra bylo??? Ujetost a výraznou nekonvenčnost jsem sice s ohledem na první díl očekával, ikdyž musím přiznat, že už tam bylo několik momentů, kdy nesoudnost a nemalá přestřelenost několika rádobyvtípků balancovala na tenké hranici trapnosti a byla zkoušena má trpělivost a odolnost vůči těmto neradostným filmovým elementům, ovšem to jsem ještě netušil, co přinese Zoolander No. 2 a jak mě zatraceně nemile vytočí, neboť tato podívaná právě disponuje jen těmito okamžiky, kdy jsem si první třetinu říkal, jestli se Ben Stiller nezbláznil, respektive to nenatočil pod výhružkou vystřílení jeho rodiny, ve druhé třetině pak sice tento pocit zmizel, neboť nastala naprosto nefalšovaná nuda, aby se ale pak závěrečná třetina změnila v takovou nekontrolovatelnou, šílenou trapnost, že jsem jen valil bulvičky a vůbec jsem nekousal, co to mělo jako celé znamenat. Na rozdíl od prvního dílu na mě tentokrát nezafungovalo ani množství cameo vstupů, Stiller u mě touto obludností zkrátka hodně klesl, u Wilsona mi dokonce navíc přišlo, že ho to ani absolutně nebaví a účastní se jen z povinnosti, tohle prostě fakt nemělo vůbec vzniknout.

Sněhurce a lovci jsem vůbec nevěřil a byl jsem nadšen. Lovci a zimní válce jsem nevěřil tuplem, znáte to, nastavovaná kaše, sloužící jen ke ždímání dalších a dalších penízků z parazitování na úspěšném prvním díle, ovšem nyní si mohu radostí výsknout, neboť nadšení se dostavilo i podruhé, a vůbec ne v menší míře. Což znamená, že i toto pokračování disponuje úžasným spádem, originální, nápaditou a zábavnou zápletkou, plnou úžasných a nečekaných momentů, fungující jak po humorné, tak dramatické stránce, skvělými a neotřelými postavami, navíc obsazenými sympatickými a charismatickými herci, kdy jen tak mimochodem ukázala Charlize Theron, jak skvělou je herečkou, kdy si pár minutkami účinkování ukradla prakticky celý film pro sebe, nadšený jsem byl jinak ale opět i z podmanivého a fantasticky zpracovaného vizuálu, velmi působivé atmosféry, spousty dynamické a bavící akce, kupy parádních efektů, prostě celkově jde o výbornou, „skoroažpohádkovou“ fantasy jízdu, které nemám co vytknout a jediné, co mě ve spojení s těmito dvěma díly mrzí je, že třetí už asi určitě nevznikne.

Bohužel, ale film od filmu je zřetelnější, že ve filmovém souboji stájí DC a Marvel, bude právě DC se svými superhrdiny tahat asi dlouhodoběji za ten kratší konec, respektive se bude stále pokoušet dohánět ať už sólovky, tak týmovky konkurenčních dobrodružství, ovšem tímto stylem se spíš budou vzdalovat, než aby je doháněli. A přitom potenciál veškerých jejich postav je tak ohromný, ovšem to využití zatím silně vázne a prostě ať už co do kvality, tak zábavy, si k marvelovkám zatím ani nečuchnou. A právě Sebevražedný oddíl je toho dalším příkladem. Zde promarněný potenciál, který tato týmovka nabízí, je totiž doslova explozí tápání, nevýraznosti, nenápaditosti, ustrašenosti a v podstatě i nekompaktnosti. Já ve výsledku ani vlastně nevím, jestli to mělo být odlehčeně akční, nebo temně dramatické, emočně silné, či černohumorně násilné, od všeho je tu prostě něco, problém ale je, že nic z toho není působivě, výrazně, či plně funkčně zpracováno. Zápletka je každopádně mdlá a nevyvážená, akce je tu na tento typ filmu málo a nemá koule, emoční a dramatické okamžiky jsou nepřesvědčivé a až zbytečně násilně podbízivé, a humor funguje jen v minimu scénách, a to prakticky jen díky jediné postavě, čímž se tedy neokatě dostávám k tomu nejdůležitějšímu, a to tedy právě k samotným (anti)hrdinům. Konkrétně, Joel Kinnaman je pro mě záhadný herec, o kterém pořád nevím, jestli ho miluju, nebo nesnáším. A po tomto jeho výkonu a působení zde nejsme rozhodně o moc chytřejší, každopádně na jeho místě bych si dokázal představit určitě spousty jiných týpků, než je právě on. Will Smith jako Deadshot pohoda, on patří rozhodně k tomu lepšímu z celého filmu, jen jeho postava měla dostat efektnější podobu a konkrétnější rysy, já vlastně ve výsledku ani moc nevím, co je to vlastně zač. Viola Davis, jako obdoba Nicka Furyho z Avengers, je mi naprosto protivná a ta na svém místě nemá co dělat. Jared Leto jako The Joker tu je pak až extrémně přepálený magor, jehož výstupy mě svou extravagantností a nesoudností spíš rušili a nebavili. Boomerang v podání Jaie Courtneyho je fajn, tady je zas jen škoda, že byl dost upozaděn. Ovšem naprostou hvězdou, tahounem a tím nejzářivějším prvkem celého filmu je Margot Robbie jako Harley Quinn, její výkon i postava jsou naprosto dokonalé, právě ona zařizuje veškeré ty nejzábavnější momenty celé té podívané, a to ať už se vtipu, dramatizace, či akce týče, minimálně kvůli ní zkrátka stojí za to Sebevražedný oddíl vidět. Zbytek postav ale nestojí jinak vůbec za zmínku, což se týká i hlavního záporáka/záporačky, což je velice chabý a nudný soupeř. Tvůrci tu navíc nedokázali navodit ani pořádnou atmosféru a vtisknout filmu vlastní stylovost a identitu, prostě i v tomto ohledu oproti Marvelu až nebezpečně moc zaostávají. Možná by měli nejvyšší pohlaváři DC zvážit angažování režisérů pro své filmy, kdy Marvel dává šanci talentovaným, mladým, neokoukaným tvůrcům, kteří se nebojí jít z kůží na trh a přináší do svých filmů energii, nápady a dávají jim koule, zatímco DC svěřují své superhrdiny sice určitě skvělým, nicméně trochu již rutinním tvůrcům, kteří již krapet přešlapují a potřebují buď něco jiného, anebo menší omezení a zásahy ze strany studia, což se podle mě jak Snyderovi, tak nyní Ayerovi stalo. Nicméně, aby to ale nevypadalo až tak kriticky, Sebevražedný oddíl není žádná sračka, ten film v rámci možnosti baví, jen to mé přesvědčení o již několikrát zmíněném potenciálu je tak silné, že nemohu zahnat jisté pocity zklamání a nejistoty, co vlastně bude dál.

Sice určitě ne nejlepší Tarantino, nicméně určitě hodně dobrý Tarantino, což ovšem v jeho případě pořád bohatě stačí k tomu, aby se divák maximálně bavil a byl svědkem zase něčeho skutečně unikátního,jedinečného, originálního a zapamatováníhodného zároveň. A především nefalšovaně tarantinovského. Nechybí tu totiž prakticky nic, co od jeho filmu všichni očekávají, respektive chtějí, vyžadují. Tedy lavinu strhujících, za mě nepřekonatelných, dialogů, super netuctový scénář s kupou zvratů a parádní pointou, bandu jedněch z nejvýraznějších týpků z řad top herců, kde bych rád konkrétně jmenoval očekávaně Samuela L. Jacksona, zatraceně výraznou J. J. Leigh a šíleného Waltona Gogginse, neopakovatelnou atmosféru, jíž umí vykouzlit právě jen Quentin, spoustu nezapomenutelných scén a samozřejmě totálně kulervoucí a nepřekonatelně uzemňující finále, ze kterého pak, jak jsme opět z jeho předchozí tvorby již zvyklí, vyvázne jen minimum postav se zdravou kůží. Tarantino tu zkrátka znovu řádí jak ze řetězu utržený šílenec, kvalitativně neklesl v žádném z ohledů ani o milimetr, za mě prostě opět maximální zábava, jednoduše stoprocentní Quentin Tarantino.

Ačkoli Hollywood nabízí nepočitatelné množství sympaťáků, u mě osobně vítězí ne zas až tak profláklý ksicht, a to právě Jason Segal. Ten kluk je totiž pokaždé tak neskutečně uvěřitelnej, pohodovej, reálnej, obyčejně lidskej, prostě tak normální, že tím vždy „nakazí“ zároveň i celý film, který pak díky tomu působí ve výsledku stejně, jako právě Jason, tedy pohodově, reálně a lidsky. A to je vážně ojedinělý dar, kterým v zámoří nedisponuje snad už nikdo jiný. A tento snímek je toho jasným důkazem. Jinak se ale v podstatě jedná o malý, nenápadný, klubový filmík, bez větších ambicí, se zápletkou sice poměrně originální, ovšem ne až tak výraznou, postavami spíše zvláštními, ovšem vůbec ne nudnými, každopádně na mě celá ta podívaná ohromně zapůsobila, a to jak velice silně emočně, tak ke konci dokonce upřímně dojemně, s mnoha úžasnými momenty, vystřiženými jako z každodenního života každého z nás. Žánrově jde jinak o odlehčené drama, které ovšem funguje prakticky ve všech ohledech, zároveň je to i stylově na vysoké úrovni, zkrátka Jason Segal opět zabodoval, já se díky němu slušně bavil a dostal jsem se díky Jeffovi i do velice pozitivní a optimistické nálady. Díky :-).

Já jsem šel do Creeda se značně velkými očekáváními, ikdyž jsem mu tedy zároveň ani příliš nevěřil a dopadlo to skutečně tak nějak všelijak. Do pozitiv určitě musím tedy v první řadě zařadit zachovanou atmosféru a stylovost z Rockyho Balboy z roku 2006 a vlastně i trochu z prvních dvou dílů. Spíš než o sportovní film jde tak o drama, což se týče právě též i zmiňovaných předchůdců, a jelikož Creed disponuje velice slušným scénářem, kde propojení Rockyho a Creedova syna je našroubováno velmi dobře, nenásilně a klaplo i zapojení ostatních postav do zajímavého a poměrně působivého příběhu, tak jako drama funguje skutečně přesvědčivě a že jde prakticky o box až v druhé řadě, tak vůbec nevadí. Dále, velice přesvědčivý výkon podal Sylvester Stallone, já ho měl tedy vždycky velmi rád a zrovna jemu stáří příliš neubírá na sympatičnosti, charisma a vlastně celkové kvalitě. A pochválit musím ještě i skvěle nasnímané boxerské zápasy, přehledně, dynamicky a neotřele, to se zkrátka počítá. Naopak, s čím jsem měl po celou dobu velký problém, byl hlavní hrdina, mladý Creed, a to jak s jeho představitelem, tak i samotnou postavou. Pokud má tak tedy jít o dlouhodobější předání boxerské štafety, tak to je průser, neboť Michael B. Jordan je sice slušně nabušenej, ale to je asi tak všechno. Charisma, sympatičnost, výraznost, nic z toho jsem tady z něj nevycítil a pochybuji, že by se to v budoucnosti nějak změnilo, neboť na mě tak působil už i v jeho ostatních předchozích filmech a jako herec mě prostě vůbec neoslovil a nebaví mě. A navíc i jeho postava Creeda Jr. mě přišla divná, otravná a vlastně jsem mu přál, aby dostával co nejvíc do huby, což tedy není též určitě dobře. A do negativ pak musím zahrnout minimálně ještě nevyváženost určitých scén, kdy mi některé momenty přišli až neskutečně zbytečně natahované a naopak jiné zas tak hloupě zkratkovité a upospíchané, že by pak bylo snad lepší, kdyby tam vůbec ani nebyly. Jinými slovy, trochu prostříhání by tentokrát nebylo vůbec ke škodě. Zkrátka, tímto snímkem je zmiňovaná boxerská štafeta tedy skutečně asi předána, pro mě se nicméně Rockyho série naštěstí uzavřela již výborným Rockym 2006, a jestli z tohodle vznikne vlastní série, tak určitě již bez nějakého mého výraznějšího zájmu a pozornosti.

Já mám filmy Alexe Proyase opravdu rád. On totiž otevřeně točí jednoduché, přímočaré, popcornové filmy, kterými nechce nic jiného, než pobavit. Sere na kritiky, sere na reálnost, prostě zábava na prvním místě, a to na mě platí. Když se budu chtít dovědět něco o egyptském božstvu, kouknu na wikipedii nebo nějaký dokument v telce, ale nenechám do sebe rvát nějaký historický fakta ve velkolepým bijáku, kde chci vidět jízdu jako kráva, dynamickou, nepřerušovanou akci, tuny dokonalých efektů, nabušený hrdiny, sexy kočky a dech beroucí scény, který mě posadí na prdel. Zápletku, natož pak nějaké zkreslené dějiny, prostě až tak neřeším, do toho jdu vždy s jistou rezervou a tolerancí, která k těmto podívaným ale zkrátka neodmyslitelně patří, bez toho by nefungovali nikdy. Pravda, v případě Bohů Egypta, především v závěru, už tedy docházela trpělivost s tvůrčí nesoudností i mě, to už byla nastavovačka a přeplácanost fakt přespřílišná a hlavně i zbytečná, jinak ale je to jak jsem zmiňoval, film disponoval vším, co jsem od něj chtěl, od první minuty čistokrevná, zábavná, akční, efektní jízda, s poměrně i slušným vizuálem. A dokonce bych dal možná i plné hodnocení, nebýt tedy vážně trestuhodně zpackaného castingu. Gerard Butler je ještě v pohodě, ale bohužel mladičký Brenton Thwaites mi přišel velice nevýrazný, a za úplnou katastrofu považuji Nikolaje Coster-Waldaua, který je krutě nesympatický, necharismatický, špatně hrající břídil, který filmu svou přítomností strašně ubližuje. Jinak ale vážně pohoda, zkrátka absolutně nenáročná jízda, která svůj úkol pobavit splnila s naprostým přehledem.

Chce se mi zvracet. Alespoň jsem se ale v jednom utvrdil. Roberta De Nira považuji za hereckého boha, ovšem celou jeho kariéru ho provázejí těžký přešlapy a tahle sračka je toho jasným důkazem. Nicméně právě on zachránil tuhle pohromu od úplného Odpadu, protože se tu jediný alespoň o něco snaží. Ikdyž tedy na rovinu, marně. Na druhou stranu, filmy, kde se objeví jména Seyfried, Heigl, Grace a Keaton, jsou pro mě naopak zárukou zmaru, infantility a nesoudné trapnosti, což zde opět všichni s jistotou sobě vlastní potvrdili a já je všechny nesnáším zas ještě o pořádný kus víc. Jinak celá tato podívaná je tedy jen další z oslavných ód na příkladnou americkou rodinu, všichni se milují ať se děje co se děje, odpouštějí si jak na běžícím páse, toleranci, respekt, uznání mají k snídani, obědu i k večeři, prostě extra porce nereálnosti, kdy ve skutečnosti, když by se dělo, co se dělo zde, by lítali talíře, facky a vulgarity od první do poslední minuty a nejspíš by nakonec musela naběhnout i zásahovka. Někdo na tyhle přeslazenosti má zkrátka žaludek, já doufal, že půjde o trochu něco jiného, leč nestalo se, rozhodně tedy nedoporučuji, tyhle snímky vážně nedávám ani s tou největší dávkou tolerantnosti.