sedm.1

Parádní „Allenovka“. Jasmíniny slzy nabízí naprosto vše, co můžeme právě od tohoto tvůrce očekávat, a to rovnou v té nejlepší možné formě. V první řadě tedy bravurní dialogy, ve většině scénách úžasně vygradované, mající styl a smysl, vůbec nenudící a vyznívající opravdu živelně a upřímně. Zápletka, zabývající se samozřejmě především opět mezilidskými vztahy, má šťávu, je dynamická, nápaditá, plná výrazných, zábavných a ojedinělých postav, kdy většině z nich si divák navíc nalezne, díky skvěle vykresleným charakterům, i cestu a disponuje pak závěrem, který mě opravdu překvapil a staví film zas do úplně jiného světla. Obrovským lákadlem všech Allenových filmů je jinak casting, čemuž ani zde není jinak a například výkon Cate Blanchet, oceněný Oscarem, je skutečně strhující a po právu odměněný, fakt je radost jí zde sledovat. Opomenout nemohu samozřejmě ani, podle mě typickou, allenovsky nenapodobitelnou, perfektně zachycenou a působivou atmosféru a stejně tak to platí i pro hudební doprovod, bez něhož by Woodyho snímky nebyli ve výsledku též tak působivé, jak tomu nakonec je. Já se zkrátka bavil výtečně, Jasmíniny slzy je výborný film a jsem přesvědčen, že si ho mohou naplno užít i neallenofilové.

Neuvěřitelně nezáživná, tuctově a hloupě natočená červená knihovna, kterou nemohu fakt hodnotit pozitivně. Tvůrcům se zde tedy sice určitě podařilo působivě navodit atmosféru dané doby, syrově, nekompromisně a efektně, tedy že v dnešní době je jen těžko pochopitelné, co se to všechno dělo a jak lidé přemýšleli. Prostě zkurvená doba :-). Ale kdyby selhal film i v tomto ohledu, tak by šlo už vážně o čistý odpad. Takhle ho to před tou ostudou alespoň zachránilo. Zbytek ale fakt nestojí za nic. Již několikátá filmovaná verze trýznivého osudu Jany Eyerové nepřinesla absolutně nic nápaditého, zajímavého, poutavého. Zápletka nemá spád, životní pouť hlavní hrdinky není ani na okamžik jakkoliv poutavá, emočně naprosto nefunkční, o nějakou výraznější scénu tu divák nemá šanci zavadit, postavy jsou zobrazeny chladně a prázdně, a navíc jejich představitelé, přestože věhlasných jmen, vesměs nepředvedli prakticky nic, o Mie Wasikowsky pak ani nemluvě, její hereckou kariéru absolutně nechápu a jako v každém komentáři k filmu s její účastí i zde napíšu, že jde o naprosto nesympatické, až odpudivé stvoření, které každý film svou přítomností jen degraduje! Jana Eyrová je zkrátka velká nuda, která krom vizuálu nenabízí vážně nic jiného.

Přestože jde určitě o precizně natočený film, s množstvím doslova dechberoucích a zapamatováníhodných scén, perfektní atmosférou a docela i slušným množstvím napínavých momentů, tak jako celek na mě Sicario přesto zapůsobil jako poměrně nezáživný a vlastně i dost nevýrazný filmový zážitek. Villeneuve je tedy jistě velice šikovný a talentovaný režisér, jen mi i díky své předchozí tvorbě prostě přijde, že chce být svou tvorbou až zbytečně příliš jiný, výjimečný, netuctový, a tak točí stylem, u kterého možná jistá divácká obec slintá blahem, ale být jeho počiny přímočařejší, bez těch nemístně použitých kudrlinek, šlo by pak určitě o ještě mnohem intenzivnější a především více strhujíc í a fungující filmy. Takhle jsou sice silné v jednotlivostech, ale jako celek to má do přesvědčivosti, či nějaké výraznosti opravdu daleko. Co se tedy samotné zápletky týče, přijde mi nedotažená, přes svou jednoduchost přeplácaná, se spoustou zbytečných postav a scén, s kolísavou křivkou fungujících emocí, bez výrazné gradace a ve finále bohužel i neočekávaně nepůsobivá a bez nějakého většího, efektního dopadu. Z pohledu obsazení je to ale film výrazný hodně, ústřední trojka je jednoduše skvělá, Blunt, Del Toro i Brolin svými výkony film táhnou strmě nahoru a i ostatní vedlejší role jsou obsazeny typologicky velmi trefně, takže po této stránce má Sicario skutečně co nabídnout. Opomenout na závěr pak ještě určitě nemohu hudební doprovod, který je doslova fantastický a právě on zařizuje tomuto snímku ten nejtemnější a nejsyrovější podklad. Já jsem ale zkrátka čekal vážně daleko lepší, silnější film, a to prakticky ve všech ohledech a mě to prostě až tolik nechytlo. Nicméně za pozornost ale stojí určitě.

Opravdu zvláštní snímek. Ještě zhruba v polovině filmu jsem z toho byl fakt zoufalý a prskal jsem na všechny strany, do čeho jsem se to zas pustil. Postupně mě to ale nějakým záhadným způsobem vtáhlo, začali mě bavit postavy, zaujmul mě vývoj a ve finále jsem si ten film v podstatě i užil, ikdyž nutně musím podotknout, že to není vážně zcela standartní podívaná a já vlastně ani nevím, jaké cílové publikum by si ho mohlo skutečně užít. O nějak dvakrát výrazné zápletce se zde tedy určitě hovořit nedá, jde o pomalu a nedynamicky odvyprávěný příběh, soustřeďující se spíš na postavy a na zamyšlení se. Žánrově pak určitě nejde o komedii, jako spíš o odlehčené drama, sice bez nějakých působivějších a emočně vypjatějších emocí, přesto ale poměrně fungující a navíc lidsky a uvěřitelně podané. Nicméně, určitě nejvýraznějším a nejzábavnějším prvkem Nepovedeného kšeftu je obsazení. Vince Vaughn je jako vždy nepřehlédnutelný, výrazný a zábavný, Tom Wilkinson velice zajímavý, ovšem pro mě se zde stal hvězdou Dave Franco, který mě svým sugestivním výkon doslova otevřel hubu dokořán a od něj jsem prostě něco takového nečekal. Velmi přesvědčivý a působivý výkon. Tato podívaná zkrátka ale není opravdu masová podívaná, divák k ní musí přistoupit s otevřenou myslí a pak si ho může i užít. Na povrch to ale vážně žádný zázrak není.

Co jsem mohl sakra očekávat od akčního filmu, kde je hlavním hrdinou třináctiletý kluk? Nesoudnou, naivní, přihlouplou píčovinu. A taky se tak stalo. A já jsem v podstatě stejně naivní a přihlouplý, jako právě tento samotný film, když jsem to vše věděl a přesto jsem do něj nakonec šel. Tu jedinou hvězdičku každopádně dávám za překrásné záběry úchvatné přírody a samozřejmě za Samuela L. Jacksona, který sice nikterak onu celkovou dementnost snímku jakkoliv nezachraňuje, ale alespoň je to jako vždy cool sympaťák a výrazná figurka. Zbytek je ale skutečně nehorázná zhovadilost, překonávajíc i ty nejšílenější představy, co lze ve filmu snad ještě vymyslet a ukázat se jako tvůrce - tupec. Mě tyhle filmy prostě fakt uráží. Spravedlivý, hrdinný a samozřejmě neohrožený prezident USA, ustrašený chlapec, co nejdřív nevystřelí ze svého luku ani na dva metry, aby pak v tom nejdůležitějším, „zlomovém“ okamžiku, s výrazem Johna Ramba, svým šípem pomalu sestřelil vrtulník, pomalu nejzákeřnější a nejnebezpečnější teroristi světa jako vypadnuvší z grotesky Charlieho Chaplina, zápletka svou trapností a směšností by byla určitě vhodná tak akorát jako předloha po nějakou třeskutě vtipnou parodii, stejně tak jako všechny ty infantilní zvraty v ní použité, a happyendový závěr, sloužící čistě jen jako spolehlivý, očistný klystýr. Toť veškerá náplň této podívané, která je fakt nestravitelným kouskem, žánrovou zrůdností, nesoudným paskvilem, prostě na tento film bych doporučil svou pozornost skutečně nezaměřovat.

Totální filmová žumpa!!! Co to vůbec do prdele jako mělo být? Já tyhle zhulený filmy, s naprosto dementníma postavama a fakt infantilním humerem mám docela v oblibě a naprostá většina z nich na mě většinou kupodivu i poměrně zafungovala, ale s takovou vypatlaností jako zde jsem se snad ještě nesetkal. Že celá ta zápletka je jedna obrovská zoufalost, kterou vymýšlelo tak maximálně pětileté děcko, to bych možná ještě u tohoto typu filmu dokázal akceptovat, ale že zde nezafungoval ani jeden jediný vtípeček, že se zde všichni chovají, a v podstatě i hrají, jako skuteční retardi a že to je tak strašně amatérsky natočený, tak to jednoduše tolerovat už ale nemohu a ani nehodlám. Chvilku jsem tedy koketoval s myšlenkou, že bych téhle stoce tu jednu hvězdičku dal za Justina Longa, který jediný trochu splňuje, co by tento druh filmu měl svému publiku přinést, vše ostatní kolem něj je ale tak nesoudně pitomý a trapný, že si to nezaslouží skutečně nic jiného, než ten nejryzejší ODPAD!

Z mé nejočekávanější pecky letošního roku mám bohužel více než rozpačité dojmy, ba dokonce se převažují spíš až k těm negativním pocitům. A moc to bolí, neboť jsem od tohoto snímku čekal opravdu strašně moc, ale výsledek mě vážně nepotěšil a hned na začátku musím konstatovat, že tímto způsobem tedy nemá DC, tedy minimálně u mě, šanci Marvelu nějak důstojně konkurovat. A přitom vše hrálo celému projektu tak do karet. Dva superhrdinové, kteří patří mezi naprosté top filmové postavy, obsazené skvělými a charismatickými herci, dirigovaní snad nejlepším možným režisérem, a přesto všechno to nějak celé nezafungovalo. Každopádně je nutné podotknout, že zfilmované světy Avengers a počínající Ligy spravedlivých budou zřejmě dost odlišné. Zatímco Avengers jsou totiž především oddychovým, velkolepým popcornem, tak DC svět je o dost temnější, dramatičtější a jak jsem již z několika ohlasů slyšel a určitě s tímto názorem souhlasím, je i mnohem „dospělejší“. To by ovšem nebylo až tak na škodu, kdyby to ale nebylo na úkor dynamičnosti, efektnosti a akčnosti filmu. Jinými slovy, Snyder a celé studio vsadilo spíš tedy na kvalitu, než kvantitu a já si vážně nejsem jistý, zda-li je zrovna tohle, v tomto typu filmů, ta nejlepší možná cesta. Nehledě na to, že pak ani navíc ta kvalita není až taková, aby mohl Úsvit spravedlnosti získávat vesměs kladné body alespoň tedy za ní. Další, co mi moc nesedlo, byla neuvěřitelná nasranost obou hrdinů na život. Já tu totiž viděl jen dvě neustále zamračený, mrzutý, nehorázně pesimistický, unavený, životem otrávený postavy, které by se na všechno nejradši hned vybodli a vlastně uvažují stylem, že smrt by pro ně byla vlastně vysvobozením. To mi fakt zrovna k těmto dvě superhrdinům vůbec neladí, té temné, psychologické zátěže na obě postavy je zde zkrátka až moc a udělat z nich až takové nasrané trosky bylo prostě špatně. Když jsem u postav, zmínit musím ještě Jesse Eisenberga v roli Lexe Luthora, neboť to je neskutečný provar, jak herecký výkon, tak samotná postava patří mezi vůbec ty nejhorší komiksové záporáky, nudný, nezajímavý, vlažný, prakticky nulově nebezpečný, to se prostě fakt silně minulo s účinkem. Jak už jsem naznačoval, velmi zklamán jsem byl i z množství akce, soubojů a efektů, kdy oproti ostatním superhrdinským filmům tu toho bylo opravdu mnohem, mnohem méně a navíc když už něco přišlo, o nějaké výraznosti či ojedinělosti asi nelze také hovořit. Ani samotná zápletka není nikterak strhující, napínavá, či jiným způsobem nějak působivě zábava, hodně se tu mluví, hodně se dramatizuje a velkou roli zde měli sehrát i emoce, které na mě jen tak mimochodem, působili ale též velice chladně, až odtažitě. A co se závěru týče, konkrétně postavy Supermana, to si jako udělali tvůrci už ale opravdu prdel, ne? Je mi jako jasný, že to s ním nebude nakonec až tak žhavý, jak to vypadá, ale tady zašli už vážně za hranici mé únosnosti. Abych to už ale tedy nějak shrnul, Úsvit spravedlivých mě zklamal, já nejsem spokojený prakticky ani v jednom ohledu, film nefunguje, nešlape, a tak krom atmosféry a stylovosti zkrátka jako celek selhal a nezapůsobil. Tady je prostě v dalším díle zatraceně co napravovat!!!

Veskrze průměrný film, od kterého jsem čekal tedy jednak trochu něco jiného, ale především něco daleko zábavnějšího, a to prakticky ve všech ohledech. V srdci moře totiž není ani pořádně dobrodružný, ani pořádně akční a už vůbec ne napínavý. Navíc se musím přiznat, že jsem čekal, že bude i o daleko silnějších a působivějších v emocích, o což se sice tvůrci též snažili, ale ani to nedopadlo nikterak valně, prostě zklamání. Zápletce pak chybí mnohem větší dynamičnost, živelnost a více strhujících a výraznějších scén, kdy tato slova naplňují snad jen dva momenty, a to je na takovýto film fakt zatraceně málo. Pochválit tak tedy mohu snad jen vizuální stránku filmu, která sice nepůsobí nějak efektně, či draze, ale spíše zajímavým a neotřelým dojmem, a pak herecké obsazení, které vesměs tvořilo výrazné osazenstvo, kdy mě krom hvězdného Hemswortha určitě zaujali ještě i Walker, Murphy a nezklamal určitě ani mladičký Holland. In the Heart of the Sea je tak ve výsledku film, který tedy sice není nikterak výrazný, či působivý a bohužel ani dvakrát záživný, nicméně ho úplně ignorovat je též nesmysl, na to zas své jisté kvality má.

Ač mě to všeobecné pohoršení nad tímto snímkem neskutečně štvalo a vůbec jsem té doslova masové kampani nevěřil, nyní musím skutečně jen konstatovat, že jde snad o ten fakt nejhorší found footage, který jsem kdy viděl. A smutnější je to o to víc, že je pod ním podepsán Oren Peli, tedy tvůrce Paranormal Activity, filmu, který právě spustil lavinu filmů, zpracovaných tímto působivým stylem. V tomto snímku prostě ale nefunguje vážně nic. Samotná myšlenka tajemství Oblasti 51 je přitom nápad k nezaplacení, tak jak mohl Peli natočit tak nezáživný film, to mi prostě hlava nebere. Zápletka je naprosto o hovně, nějakých 70 minut se neděje ale absolutně vůbec nic, a když se to pak ke konci přeci jen krapet pohne, tak z toho stejně vyplyne prakticky jen bezmyšlenkovitý a tápající blábol bez vyústění. Kupodivu zde naprosto chyběla i atmosféra a napětí, což jsem u tohoto druhu filmů snad také ještě nezažil, a že mám v tomto ohledu nakoukáno. Herecké obsazení jinak též nudné a nevýrazné, tempo žádné, prostě je mi to líto, ale tohle je skutečně zbytečný film, který krom nudy nenabízí vůbec nic jiného.

Můj oblíbenec Alexandre Aja sice opět nezklamal, nicméně si nemohu odpustit ani poznámku, že se v tomto svém nesporně originálním a nápaditém snímku krapet i zamotal, jinými slovy, přestože jde tedy o zábavnou a svěží podívanou, tak se tu vyskytuje spousta scén, které minimálně budili podezření, že to Aja neměl vůbec pod kontrolou, a to v tom smyslu, že mi to v nejednom momentu nedávalo až takový smysl. Nebudu tedy určitě zabíhat do jednotlivostí, ale jsem přesvědčen, že scénář mohl být stoprocentně vypiplanější a komplexnější, než tomu nakonec ve výsledku je. To je ale každopádně jediná výtka, k této jinak vážně cool jízdě, která je nápaditá, vtipná, se slušným spádem, několika skvělými zvraty a poměrně drsným finále, které mě opravdu pobavilo. Po efektní stránce mi to celé přišlo docela lacinější, ale v tomto případě bych to nebral za až tak velký prohřešek, neboť naproti tomu to slušně vynahradila fungující atmosféra a napětí. A co se obsazení týče, zde jasně kraluje Daniel Radcliffe, který se třeba na rozdíl od Elijaha „Froda“ Wodda již od své „doživotní“ role dávno odprostil a jeho výkony stoupají skutečně film od filmu. Jen tedy škoda, že zbytek castingu ale bohužel už takový zázrak není. Takže, Horns mohu s klidným svědomím pochválit a být z celého filmu spokojený, ale bez diskuzí jsem i přesvědčen, že to mohl být daleko větší a vychytanější odvaz.