stub

Tradiční buddhistický příběh o ženě, jež (aniž by chtěla) přináší pouze utrpení, doplněný o několik tvůrčích nápadů. Trefná alegorie na paradoxy života, tentokrát vyprávěná z perspektivy putujícího mnicha, který zastaví u hrobu dotyčné. Zdůrazňovat kvalitu loutek a kulis je asi zbytečné, v podstatě nemám co kritizovat.

Stará zenová legenda v podání mistra loutek. Příběh je převeden poměrně konvečně, žádný "šok", jako např. u Šípkové Růženky, se nekoná; bezchybné zpracování je samozřejmostí. A protože "esencí řeči je mlčení", tak už mlčím...

Skvělé samurajské válečné drama ze 16.stol. v tradičně profesionálním podání Hiroshiho Inagakiho. Epický příběh o vzestupu Takedy Shingena a především o jeho generálovi a vchním stratégovi Yamamotovi Kansukem. Skvostné zpracování a plejáda vynikajících herců (fenomenální Mifune jako Kansuke, překonávající se Kinnosuke Nakamura v roli Shingena, v menších rolích např. Ken Ogata známý z Balady o Narajamě, či geniální Takashi Shimura) dávají zapomenout na téměř tříhodinovou délku snímku. Pro fanoušky žánru téměř povinnost.

Ve druhé části snímku o tajných svitcích rodiny Yagyu se dočkáme potvrzení a rozvinutí předchozí koncepce, zkázonosnost svitků pro běžného člověka je tu velmi zjevná, v symbolice se zachází dále. Mifune dostává o dost méně prostoru než v "jedničce", ale jeho postava, v tomto díle hledající pomstu, je stále velmi zábavná. Jestli byl konec prvního dílu do značné míry symbolický, zde to platí dvojnásob, finální záběry vše dokonale dopointují... Rozhodně doporučuji zhlédnout obě části najednou.

Příběh o odpadlém ninjovi a honu za třemi svitky, jež mají nesmírnou politickou moc, od mistra žánru Hiroshiho Inagakiho (trilogie o Musashim..). Příběh se hodně otírá o to, jak naprosto ukradené jsou nějaké svitky obyčejnému člověku (byť právě ten jim nejsnáze padne za oběť). Na svou dobu jde o technicky a vizuálně velmi dobrou podívanou, Mifune je ve formě a snímek uteče jako nic. Přes nenáročnou formu je film poměrně obsažný a lze jej s klidem doporučit...

Krásný, realisticky pojatý příběh o radostech a strastech jedné rodiny, ve skvostné Naruseho režii. Byť největší část divákovy pozornosti spolkne dějová linka týkající se nejstarší dcery a jejího románku s Tatsuyou Nakadaiem, odehrává se paralelně ve filmu ještě několik dalších linií. Vše plyne velmi přirozeně a dynamicky, asi každý si v postavách dokáže najít určitou podobnost s vlastními příbuznými a jejich problémy. Herecky jsou všichni až vzácně v souladu, čemuž jistě napomáhá výtečný scénář. Jsem v pokušení dát plný počet..

Šípková Růženka trochu jinak aneb "Jak to bylo doopravdy". Předně je třeba zmínit, že rukopis Studia Jiřího Trnky je zcela zřejmý již na první pohled. Loutky (ty jsou ovšem Kawamotovy) jsou krásné, stejně jako do nejmenšího detailu propracované prostředí a život vdechující animace. Vyznění příběhu je velmi fatalistické a poměrně syrové, přes svou civilnost má chvílemi až mrazivou atmosféru. Mmch jde patrně o jediný snímek, kde ŠR odhalí ňadra..:)

Velmi zásadní chambara podle promyšleného a vyváženého scénáře Daisukeho Itóa, ve které se sešly dvě velké hvězdy - Raizo Ichikawa (již tehdy slavný) a Shintaro Katsu (jemuž k úspěchu snímek značně dopomohl). Ve skvostném zpracování je nám předkládáno téma dvou přátel patřících k různým klanům a milujících stejnou ženu (dění je zasazeno do příběhu o 47-mi roninech, Katsu ztvárňuje jednoho z nich, tedy skutečnou historickou postavu, Ichikawa se představí jako fiktivní Tange Tenzen). Zásadní, ne však násilné, zvraty udržují divákovu pozornost bdělou, akčních scén je přiměřené množství, jejich kvalita je obstojná. Nelze nedoporučit. O 10 let později vznikla rovněž výtečná verze s Hirokim Matsukatou (http://www.csfd.cz/film/148875-hiken-yaburi/ )

Silný a dojemný příběh z 1.pol. 20.stol., o životě japonských prostitutek na Borneu. Dívky, které ztratily své mládí v tichomořských bordelech a po návratu do nového, reformovaného Japonska, pro ně nezbylo nic než opovržení. Kei Kumai (Moře vidí vše...) je geniálním malířem filmových obrazů, o čemž se můžeme nepřetržitě přesvědčovat i během sledování tohoto snímku. Právě jeho posedlost jednotlivými obrazy, stejně jako neobyčejná citlivost při zpracovávání "ženských témat", nejvíce připomínají legendu japonské kinematografie - Akiru Kurosawu. Herecké výkony jsou dobré a vyrovnané a jak je u autora zvykem (tentokrát narozdíl od AK), žádná postava na sebe nestrhává více pozornosti, než je nutné. Snad by člověk, vzhledem k tématu, očekával více syrovosti, je však třeba si uvědomit, že Kumaiovi prostředky jsou jiné a pokud někomu jeho styl nevyhovuje, nemá přílišnou cenu zkoušet to ani s jinými jeho dílky...

Japonský Sindibád mne překvapil svou uměřeností, přiměřeně svižným tempem a také větší realističností (alespoň tedy v porovnání se "západními" verzemi). Humor je, přes občasnou poťouchlost, vkusný a vtipný, akční scénky o třídu výše, než je pro jiná zpracování typické. Škoda jen, že s výjimkou začátku platí jednota místa - např. cestování po ostrovech či Sindibád (resp. Luzon) jako trosečník, to by vůbec nebylo od věci. Postavy si člověk snadno oblíbí, technické zpracování je na svou dobu velmi dobré. Kromě Mifuneho stojí za zmínku rozhodně Takashi Shimura v malé, leč roztomilé roli krále. Skoro *****.