stub

Nejlépe zpracované Shakespearovské téma (Král Lear) od Kurosawy. Vizuálně o trochu méně působivé než Kagemusha, ale jinak ještě silnější. Smutný snímek, ve kterém je jen málo naděje, což zdůrazňuje její cenu (téma naděje se řeší hned v několika variacích, od její pošetile energické podoby až po její naprostou absenci - slepec). Tatsuya Nakadai je ve výborné formě a v zásadě filmu nemám co vytknout.

Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé).

Pro mě jeden z nejlepších snímků Akiry Kurosawy. Velmi smutné příběhy lidí ze sociálního dna tokijského slumu, které mají společné jen místo děje a skutečnost, že dohromady skládají mozaiku snad všech archetypů lidí žijících v bídě. Vizuálně nádherný, skvělá hudba. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale nemůžu si pomoct - hláška filmu: "..Takhle se ryba nepřipravuje.."

Zjevná inspirace pro mnoho dalších děl (má smysl to u AK pořad ještě omílat?) a poslední spolupráce s Mifunem. Dílo netrpí typickými neduhy filmů z lékařského prostředí - na pozadí několika "obyčejných" lidských příběhů se odehrává vývoj hlavní postavy (městský ambiciózní fracek, čerstvý absolvent), která teprve s poznáváním vlastních slabostí dochází určitého prozření. Konec je nečekaně očekávatelný:)), ale jakýkoli jiný by asi byl trochu křečovitý.

Skvělá zápletka nabízí mnoho možných způsobů zpracování, AK se rozhodl pro poměrně civilní pojetí s typicky silným důrazem na psychologickou a sociální tématiku. Mifune je opět ve svém živlu ("...já jsem teď svým pánem, ty nejsi nic. Nejsi ani muž...") a ve větší roli se zde objevuje rovněž další ikona - Tatsuya Nakadai, jehož výkon také rozhodně neurazí. (Btw první film AK, kde se vyskytne barva:))

Bavilo mě to stejně jako Yojimbo (méně komplikované, leč velmi chytlavé), ale už to nebylo poprvý. Takže o * míň (i když moje čistě subjektivní hodnocení by bylo pořád *****:)

1) Bez tohoto filmu by dnešní kinematografie vypadala úplně jinak. 2) Ani jeden z remaků se nepřibližuje kvalitám originálu (nic nového nepřinášejí a ksichtící se Willis není ksichtící se Mifune), ačkoli "Pro hrst dolarů" k tomu má celkem našlápnuto...

Film, který ukazuje šíři mistrova záběru a jeho schopnost strhujícím způsobem rozvinout jednoduchý příběh. Kurosawův rukopis je tentokrát trochu jiný, ale nedovedu přesně definovat čím. Korupce a sobectví mocných (mají co ztratit) je jen jedním z velkých témat snímku, příběh je veskrze negativní a na konci zbyde trpká pachuť. Výborné! Hezkou roli má Takashi Shimura.

Byť jde o obsahově poměrně plný titul, jeho forma je tak příjemná a příběh plyne s takovou lehkostí, že divák ani nemusí trápit hlavu a obsah se vstřebá sám, což je u Kurosawových snímků poměrně vzácná vlastnost. Opět zde vyniká jeho výjimečný cit pro psychologii a střízlivý pohled na skutečnost. Kurosawa samozřejmě pracuje s nadsázkou (nejen v tomto filmu), ale výsledek je vždy zcela přirozený.

Za lepší Shakespearovinu od AK považuji Ran, ale i tak je to velmi dobré. Nejen scénu s proroctvím, šustící kimono "lady Macbeth", či neuvěřitelně gradující a syrový závěr, si bude divák pamatovat už nejspíš navždy.