JAn

Snaha o vytvoření nového kultu je bohužel až příliš okatá a ač samotný Trevor Matthews má ty správné aspekty a proporce, nového Ashe se nedočkáme. Jackovým největším problémem je právě nedstačující chlapáctví/Asháctví, které naštěstí zachraňují alespoň jeho krkolomné výstupy, zábavné výbuchy vzteku u psychiatra a občasné hlášky. To takový blijící a hnijící Robert Englund ho s přehledem strčí do kapsy a hlavně díky němu se mi první polovina filmu líbila víc. Gore efektů je poskrovnu, což by nebylo ani tak na škodu, ale jakmile dojde na nějakou tu akci, veškeré předchozí kouzlo je v tu ránu pryč. A neuhrají to ani povedené masky. Zábava by to byla, ale za pár dní si už na nějkého Jacka Brookse a jeho istalatérské nářadíčko nevzpomeneme. Škoda, škoda.

Na absolutorium chybí dva zásadní videoklipy a Poison v uncensored verzi. A to se tato kolekce zve Ultimate...

The wall is just on the border. The border... neither "in" nor "out". It is the medium. Kabe otoko je zvláštní cosi, žijící mezi zdmi, napojeno na televizi, pozorující nás. Nebo tak aspoň praví pověra, která se šíří rychlostí blesku mezi obyvateli moderního Japonska. Naprostá senzace! Pomalu se vinoucí příběh precizně, krůček po krůčku (v závislosti na rozmáhající se povídačce), odhaluje své hrdiny a jejich prapodivné kostlivce ve skříni. Prakticky každá postava, která se ve filmu objeví je něčím vyjímečná/důležitá/podivná, originální. Téměř každé místo, které navštívíme má svou nápaditou mytologii (bezejmená restaurace!). Podepřen výraznou Abeho hudbou a uhrančivou kamerou, The Wall Man nabízí zvláštní, neopakovatelnou atmosférou, která dává prostor čistě a jen vaší fantazii. Úžasné podobenství zrající s každou další minutou. Na každého z nás vychází jeden zděný muž.

Méně známá, ale o to lepší martial art mlátička (která ne náhodně připomíná zmiňované Fist of Fury) nás zavede mezi mistry korejského Hap Ki Da a jejich snahu založit si vlastní školu bojových umění a vymanit se z područí Japonska. Jako vždy výborná Angela Mao a taky Sammu Hung Kam-Bo, nicméně tím nejdominantnějším prvkem v případě Hapkida je fantastická choreografie, která si do mrtě libuje v úžasných gang-up-fighting scénách. Bůh žehnej britům a to především borcům z HK Legends za jejich snahu a péči, jakou těmto skrytým perlám věnují.

I love tha Pussy! Stillere, takovouhle debilitu by zvládla natočit i kastrovaná opice. Jako bych si urval péro a protáhl si ho prdelí. Ejakulace kurevsky ostrých hlášek a vulgarismů, exploze odkazů i emocí, umocněných pěticí nejdementnějších herců a oplzlou producentskou kurvou Tomem Cruisem. Ovšem jejich vzájemná soudržnost balancuje jako noha na staré mině. Hodnocení v rámci okamžiku/sálu. Jakmile opustíte projekci, nesmíte už nad Tropic Thunder přemýšlet ani minutu, jinak vám ty čtryři hvězdičky neslepí ani řádně hustá mrdka.

Ne všechno zlato od Abramse se třpytí.

Velký comeback české seriálové demence začátku devadesátých let.

Kdo tvrdil, že kvalitní animáč musí být v 3D podobě? Nádhera! Užasná animace, zajímavý příběh, milý humor, spousta pěkných písní a hlavně geniální Goldsmith. Kde je těmhle Disneyovkám konec?

-Use my leg. -Use his leg! USE HIS LEG! Všechno podstatné už zmínil Adrian, takže já už přidám jen svých pár slov do pranice. The Wrestler skutečně není ničím novým, jen jedním z řady lidských (sportovních) dramat. Ale je tu něco, čím se odlišuju, čím je vyjímečným. Darren Aronofsky zkusil něco nového a s potěšením můžu říct, vyšlo to! Stále úchvatná režije je tentokrát podepřená (a teď nepřeháním) monumentálním Rourkem a jedinečnou (a opět nahou) Marisou Tomei, působivou handy kamerou, díky níž povětšinou vidíme Mickeyho záda a neustále se za ním někam plížíme, zmíněmým zázemím hlavního hrdiny a vyprávěním, které filmu vtisklo jedinečnou atmosféru a náladu pesimismu. A v neposlední řadě tu máme taky nadupaný soundtrack s peckama od AC/DC začínaje, přes Accepty a Springsteenem konče. Mansella je tu sice poskromnu, ale za to opět ve formě. Vyšlo to taky dík závěru a Aronfského decentnosti a síle říct stop. Ze sálu ´sem odcházel pln dojmů a nadšení. Ale kdo ví, možná to bylo jen tou atmosférou a opilostí z města na vodě. Přesto přese všechno bych uvítal, kdyby se pan režisér raději vrátil k filmům jako The Fountain. [La Biennale di Venezia 2008]

All men are horny. Let´s screw. Učenec Mo Yang San a jeho koňský pyj se stal legendou a idolem mnoha mužů a především pana Saimuna, který každé ráno cvičí metodu iron dick. A protože jeho rodina je nejbohatší, stal se z něj také nevlivnější muž města. Není proto divu, že padl do oka Mirage Lady v podobě Qi Shu, vražedkyně, která saje ze svých obětí saje veškerou energii, a ta si ho dokonale omotala kolem prstu. Je tedy na jeho dceři a jejích přátel, aby ji včas zastavila. Sex and Zen II je tedy mnohem akčnejší a šílenější, s notně vyšší dávkou fantastična, opět plný nápadů a scén, které se odkazují na jedničku, viz transplantace ocelového penisu studentovi v nouzi, skvělé muziky a zpívaných vložek, jichž se ujala sladká (nahá) Shu Qi, v neposlední řadě potěší i Ben Ng coby inspektor Ironman a hlavně závěrečný souboj dobra se zlem, kdy si obě strany měří síly při zničující souloži. Jen veškerá poetika prvního filmu, ketrou ´sem si užíval ze všeho nejvíc, se tak nějak úplně vytratila.