JAn

Větší sračku jsem v životě neviděl. A nezlepší to ani vydařené hlášky, které sem tam zazní z úst hlavních hrdinů. Varuju každého, kdo o to zavadí jen pohledem, aby se toho ani klackem nedotýkal. Hrozí úrazu!

You know, one is the loneliest number. Carter dokazuje, že jeho fantazie není vyčpělá ani po čtyřech letech usilovné práce. Společně s Bowmanem se mu podařilo vytvořit film, který dokáže uspokojit hordy fanoušků rozvíjením seriálové mytologie (čemuž značně přispělo i jeho natočení před pátou sezónou), ale zároveň si ho může užít i člověk, který o nějakých X Files v životě neslyšel. Všechno je poctivě vypiplané a dopředu promyšlené, ať už jde o pečlivý výběr písničkový tracků (které taky nemalou měrou přispívají k oné mytologii), Snowovo dokonalé score, tahy jednotlivých hráčů či dokonalou chemii mezi oběma agenty. Vždyť Carter nám dává první nápovědu k nejkladnější otázce ze všech! Třešničkou na dortu ´sou pak podařená camea Martina Landaua, Terryho O´Quinna a Armina Mueller-Stahla. Pro mě osobně největší událost a nejsilnější zážitek roku 1998!

Who the real cannibals are? Jeden z vrcholů filmového (ne)umění. Naturalisticky sugestivní, sugestivně naturalistický. To je Deodatův druhý výlet (dalo by se říct volné pokračování) do amazonské džungle mezi lidožravé domorodce. Silná syrová podívaná, která se vyrovná leckterému dokumentu či živému přenosu, fascinuje úžasnou trikovou stránku, hudbou Rize Ortolaniho a odhodláním překračovat hranice a zabíjet nevinná zvířata. Tady se film stává hmotným. Na něco takového se prostě nedá zapomenout.